S čím lidé bojují aneb limitující přesvědčení
Rád bych se s vámi podělil o zajímavé zjištění, při absolvování transformačního kurzu, a to hlavně na limitující přesvědčení, kde si většina z nás toto odnášíme třeba z dětství, z okruhu svých známých,
z rodiny, od svých kamarádů, pracovních vztahů atd.
Velmi krásně je to popsáno v knize od Timothyho Gallweye „The Inner Game of …. „ (Tenis, Golf, Work), kde se zaměřuje u sportovců na interferenci (ovlivňování – takový ten vnitřní kritik…..), na stav mysli, aby věřili svým schopnostem, dovednostem a podávali mnohem lepší výkony.
„Jaký postoj potřebuji zaujmout, abych viděl více svých úspěchů než proher“
Dalším takovým uvědoměním je, negativní/pozitivní přístup, kde kouč, jako váš průvodce, vám ukazuje, jak se na svět dívat pozitivněji a lépe s pokorou.
„Nic jsem neriskoval, takže jsem nic neztratil“ / „Nic jsem neriskoval, takže jsem nic nezískal“
„Ignoruje konstruktivní kritiku“ / „Jak se mohu zlepšit“
Největším benefitem, který může v životě každý člověk mít, je právě zdraví. Málokdo však o sobě v dnešní době může prohlásit, že je zdravý. Lidé hledají uzdravení v ordinacích lékařů, odkud ta kýžená pomoc často nepřichází, protože se hledají pouze fyzické nálezy. Není ojedinělé, že člověk má nějaké zdravotní potíže a lékař se svými přístroji nic nezaznamená. Dle přístrojů je dotyčný v pořádku, ale ve skutečnosti se tak necítí. Další variantou je, že lékař skutečně objeví nějaký nález, navrhne léčbu a pacient to vnímá jako jediné a neměnné řešení svého stavu. Užívá chemické léky, které mu ale vlastně nepomáhají, nevyhovují a vyvolávají nežádoucí účinky.
Obvykle je to zkouška, jestli určitý lék zabere, nebo ne a pacient se vlastně stává „pokusným králíkem“. Rozhodování se nechává na lékaři, který neví nic o myšlenkových pochodech pacienta, které vlastně ten nesoulad v těle způsobily. Duše a mysl člověka je opomíjena, ačkoli tam vše začíná i končí. Každý člověk je sám zodpovědný za svoje zdraví, které ovlivňuje myšlenky a změnou myšlení může dojít ke zlepšení zdravotního stavu.
Místo do ordinace ke koučovi?
Kouč svými otázkami klienta posouvá k uvědomění si často negativních přesvědčení, které nosí ve své mysli. Myšlenkový vzorec „jsem ne–mocný“ se tím může změnit na „jsem mocný“. Já mohu změnit svoje myšlenky a postoje a tím změnit svůj zdravotní stav k lepšímu. Rozhodnutí „já se uzdravím“, „já to zvládnu“ zcela mění naši vibraci, zvyšuje ji a má zcela zásadní význam v průběhu uzdravování.
Myšlenkové vzorce našich přesvědčení
Myšlenkové vzorce se dědí a tak se několik generací potýká se stejnými chorobami, léčí to stále stejným způsobem a často je to přijímáno jako fakt, se kterým nejde nic jiného dělat. „My to máme v rodě, musím se naučit s tím žít“. Koučováním si klient může uvědomit, že i tady je změna možná. Uvědoměním si rodových vzorců a rozhodnutím „já chci jít jinou cestou, já chci a mohu žít lepší život“ se život posouvá ke zdraví a ke spokojenosti.
Čtěte také: Psychosomatika a životní koučink
Víra a aktivita
Víra v uzdravení, vytrvalost a ochota něco pro to udělat, něco změnit, přináší výsledky. Správnými otázkami kouče si může klient zvědomit, proč se mu děje to, co se mu děje a začít měnit svůj postoj sám k sobě i k okolí. Zjistí, že když převezme zodpovědnost sám za sebe, vydá se na cestu, hledá možnosti, tak dojde ke zlepšení zdraví.
Moje cesta ke zdraví
Mohu uvést vlastní příklad, kdy jsem čtyři měsíce opakovaně trpěla bolestmi zad v kříži, tzv. ischias, kdy jsem chodila shrbená, nemohla jsem se narovnat. Lékař navrhoval 14 dní klid na lůžku, což pro mě bylo nepředstavitelné. Vždy mě trochu ulevil pohyb – chůze na boso po trávníku. Celkové uzdravení přišlo ve chvíli, kdy jsem si sedla, zamyslela se nad sebou a začala si klást otázky.
Proč se mi to děje?
Proč se nemůžu narovnat?
Před čím, nebo kým se hrbím?
Proč moje babička byla shrbená?
Je tam nějaká souvislost?
Jaký shodný vzorec chování máme společný?
Jaké vztahy vlastně panují v naší rodině?
Co bych měla udělat, abych se přestala hrbit?
Jak změnit své limitující přesvědčení skrze sebekoučování
Po přibližně 20 minutách otázek a odpovědí jsem vstala bez bolesti a od té doby mě bolesti zad netrápí a to uběhlo už 8 měsíců. Sebekoučováním jsem změnila svůj zdravotní stav bez léčiv a pomoci druhých. Uvědoměním si svého způsobu a zvyku chování jsem změnila fyzický stav. Toto funguje pouze v případě, kdy člověk hledá způsob, jak to změnit, pravdivě a upřímně odpovídá na otázky a vnímá svoje pocity. Naše pocity vlastně určují, jaký život člověk žije.
Aktivní přístup k sobě
Kouč klienta vybízí k aktivitě, ke zkoumání příčin zdravotních potíží a vlastních pocitů. Hledáním odpovědí na koučovací otázky ve svém nitru si klient přenastaví náhled na svůj stav. Nalezením souvislostí mezi myšlenkou a chorobou je jako první počin zcela rozhodující. Často už tento první krok dokáže zmírnit příznaky choroby. Dalším doptáváním se a přeprogramováním mysli a svých limitů lze dosáhnout plného uzdravení. Nebojme se využít koučovací techniky a otázky k nalezení cesty, k životu ve zdraví.
Cesta k vitalitě nevede vždy skrze ordinace lékařů a předepsané léky, ale často začíná uvnitř nás samotných – v našich myšlenkách, přesvědčeních a postojích. Koučování a sebekoučování nám pomáhají uvědomit si hlubší souvislosti mezi naším duševním stavem a fyzickým stavem. Přijetím zodpovědnosti za vlastní zdraví a ochotou změnit své myšlenkové vzorce můžeme nejen zmírnit příznaky nemocí, ale mnohdy dosáhnout úplného uzdravení. Změna přístupu, aktivita a víra v uzdravení jsou klíčovými kroky na této cestě k životu ve zdraví a rovnováze.
