Lidská mysl jako brána ke změně: Jak NLP mění vzorce chování

Lidská mysl je jako poklad v naší hlavě. Ukrývá mnohé, skrytý potenciál a sílu, která má schopnost měnit náš život. Její plný potenciál, jako každý poklad, není ukrytý na povrchu, ale hluboko uvnitř. Je potřeba odkrývat vrstvu po vrstvě, citlivě a jemně. Postupovat tempem, které rezonuje s námi, naším aktuálním stavem, schopnostmi a s pokorou k procesu. 

1. brána - Lidská mysl a její neuroplasticita

V každé fázi života je naše mysl jiná. Když jsme dětmi je jako houba, zejména v prvních několika letech. Vše je nové, vše nás zajímá, vše zkoumáme. Všechny smysly se podílí. A naše mysl jako ten nejvýkonnější počítač ukládá všechna možná data a informace. Třídí je a analyzuje. Odhazuje ty, které nám neslouží a posiluje ta vlákna, která je vhodné ponechat. Vše se děje pro nás a v nás zcela přirozeně. Nepodléhá to naší vůli, ani vědomé činnosti. Je to přirozený proces, tak přirozený jako např. naše dýchání.  

Společně s okolními vjemy přichází ruku v ruce také naše vlastní vnímání, prožitky a pocity. To vše pak tvoří jeden celek, ovlivňuje a formuje nás. Jak rosteme, dospíváme a nebo už jsme ve fázi plné dospělosti, v každém tomto období se naše mysl stále znovu a znovu přizpůsobuje podnětům, vjemům a prostředí, které nás formuje. Oproti ranému dětství jsou zde už i vědomá rozhodnutí, přesvědčení a zkušenosti, na základě kterých se rozhodujeme a jednáme. Lidský mozek se tak stále přeměňuje, učí a vytváří stále nová a nová spojení a dráhy, kdy spolu vědomí a podvědomí komunikují. Právě díky neuroplasticitě jako superschopnosti mozku je to možné. A tuto superschopnost neztrácíme s věkem, naopak. Je přítomna v každém dni našeho života a to v jakémkoli věku.

Každý člověk během svého života prochází různými etapami. Některé jsou místy rozvoje a růstu, kdy se nám daří. Přichází ale i jiné životní etapy, kdy stojíme na místě, prožíváme zvraty a nepříjemné chvíle. Prožíváme smutek, bolest, strach a mnoho jiných stavů. I tyto prožitky lze vnímat jako momenty růstu. Vedou nás k celistvosti, k pochopení vlastní identity a teprve v tomto odkrývání jednotlivých vrstev, v jejich propojení, je jejich skrytá síla a začátek nové cesty k využití vlastního potenciálu. Vše funguje v kontrastu – pocity radosti a štěstí plně oceňujeme až v momentě, kdy známe i jejich protipól – smutek a neštěstí. V kontrastu dokážeme plně pochopit jejich výjimečnost.

2. brána - Komunikace s podvědomím, vnitřní jazyk těla

Komunikaci často spojujeme a omezujeme jen na lidský hlas, na slova jako nástroj k pokrytí našich potřeb a tužeb. Komunikaci můžeme vnímat ale nejen jako nástroj k dorozumívání mezi sebou, ale také jako možnost k pochopení vlastního vnitřního světa. Navázat s ním kontakt a dialog. Komunikace pak nabývá nové dimenze vnímání – nonverbální jazyk, řeč našeho těla, mimika jsou vnější signály, které se můžeme naučit číst vědomě. Pomohou nám lépe pochopit druhé, jejich prožitky a vnímání reality. Stejně tak skrze vlastní vnímání prožitků, pocitů a tělo, dostáváme podněty a zprávy o nás samých. O tom, co nám slouží a nebo, co je potřeba změnit.

NLP (neurolingvistické programování) je soubor technik a metod, které zkoumají vztah mezi mozkem (neuro), jazykem (lingvistika) a chováním (programování). Právě pomocí NLP můžeme navázat skutečnou komunikaci i s naším podvědomím. 

Podvědomí je jako hlubina naší mysli. Zdroj našich niterných potřeb, pohnutek. Skrze tělo a naše chování s námi podvědomí komunikuje. Dává nám signály, které ale mnohdy neumíme číst a nebo je nerespektujeme. Pokud např. dlouhodobě jdeme sami proti sobě, tělo i mysl ve své moudrosti použijí nástroje k tomu, aby nás přivedli na správnou cestu – použijí bolest, únavu, vyčerpání, strach, pocity úzkosti, nemoc či jiné formy k tomu, abychom se zastavili a začali skutečně vnímat, skutečně slyšet a vidět to, co potřebujeme. Co nás nemá ničit, ale sloužit nám. Vše se děje pro nás a pro naše dobro, pro náš růst a rozvoj. Podobně je to i s opačnými prožitky jako je radost, pocit štěstí, vědomí vlastní hodnoty a další, které nás vyživují a motivují. Jsou zdrojem, který posiluje schopnost růstu a rozvoje.

3. brána - Možnosti změny vzorců: nástroj ke změně

Každý člověk má své zvyky, způsob myšlení a rozhodování, který se dál promítá do jeho chování. Každý den nás ovlivňuje mnoho faktorů, na které reagujeme. Některé jsou nové, mohou být i přínosem. Jiné se opakují v podobě situací, které jsou si tak nějak podobné nebo dokonce stejné. Jen lidé, okolnosti se obměňují. Po nějakém čase si začneme uvědomovat, že nejde o náhodu. Mnohdy by byl tady ten moment, kdy bychom si mohli začíst klást otázky po smyslu těchto zpráv, ať už je vnímáme víc zvenčí nebo uvnitř sebe, jako vnitřní hlas, který k nám hovoří. Většinou jdeme dál, z různých důvodů a i když signály přichází znovu a znovu, mnohdy je opět vytěsníme. Ale jen do chvíle, kdy se přihlásí o slovo mnohem zřetelněji. 

Konkrétní příklady jsou vždy lépe uchopitelné a proto pojďme jeden použít. Člověk je bytost společenská, vztahová. Vztahy s jinými lidmi zažívá každý z nás. Nejvíc se nás dotýkají ty, které mají hlubší pouto. Kde jsme investovali čas, sami sebe, dovolili si být otevření a zranitelní – rodina, přátelé, ti nejbližší. Prostor, kde můžeme být plně sami sebou. Nejužším okruhem, kde se pohybujeme je rodina, partner. Právě s partnerem a zejména v dlouholetém vztahu, můžeme sledovat linii stejných nebo velmi podobných signálů nejlépe. V kterých momentech si je nejvíce uvědomujeme? V nedorozuměních, v nepochopeních a nebo v konfliktech. Tady jsou signály v té nejsilnější podobě. V prvním momentě většina z nás hledá příčiny venku, ale časem si uvědomíme, že pokud se podobná situace opakuje, nejde jen o nedorozumění či nepochopení. Ta se dají vysvětlit, při dobré vůli a naslouchání obou stran, přejdou rychle jako letní bouřka, vyčistí vzduch.

Pokud máme však vlastní sebereflexi, dřív nebo později si začneme všímat, že naše vlastní reakce je stejná. Zejména v momentě, kdy se stejná situace opakuje a naše trpělivost se vytrácí. Pokud např. žena dlouhodobě ustupuje a potlačuje své emoce proto, aby byl doma klid. Má pochopení, protože možná sama v dětství viděla vzor své matky, která vše držela, byla silná a byla tu pro všechny okolo, jen ne pro sebe. Taková žena může v dospělosti omlouvat nevhodné chování muže, vyhýbat se konfliktu, protože se nenaučila postavit se sama za sebe, nastavit si zdravé hranice. Opouští samu sebe, možná se snaží víc, než by měla a tak sama sebe vyčerpává. Často trpí únavou, pocitem přetížení a pokud dlouhodobě nerespektuje své potřeby, ohlásí se tělo v podobě nemoci. Zprvu lehké nachlazení, později opakující se nemoci. Vyhledá lékaře a  ten řeší zdravotní stav – následek. 

Ale příčina je mnohdy jinde. Možná trpí chronickými stavy infekcí respiračního charakteru, poruchou imunitní reakce. Tělo tak doslova volá po změně: „Dusím se. Zastav a vnímej mě! Potřebuji se uvolnit a nadechnout, potřebuji, abys začala vidět a vnímat i sama sebe, své nenaplněné nebo potlačené potřeby...“. Psychosomatika je výrazným jazykem mysli, našeho podvědomí, které skrze tělo posílá jasné signály a omezení.

V tu chvíli se pohled ženy může obrátit dovnitř. Do krajiny jejího vlastního vnitřního světa. A právě tady je prostor, pokud vyhledá pomoc a aktivně hledá nástroj, který jí pomůže „otevřít oči“ a dovede jí ke změně. S citlivým vedením kouče a použitím technik NLP dochází nejprve k pojmenování vzorce, limitu, přesvědčení, který jí neslouží. Za každým lidským chováním je nenaplněná potřeba a tu je nutné najít. Tady leží klíč ke změně. Pojmenování a pochopení je prvním krokem k proměně. Co je zatím, že opouští samu sebe? Možná přesvědčení, že lásku si musí zasloužit. Že pokud bude víc dávat, víc chápat, ten druhý pochopí a uvidí, co pro něj tato žena dělá. Pochopí a uvidí její potřebu po blízkosti, po lásce a skutečné intimitě. A tak dává víc, než by měla. Protože sahá pro známé. Nemá jiný funkční způsob, jak naplnit potřeby své duše. A když už je toho příliš a cítí se neviděná a neslyšená, lehce vybuchne. Ztrácí samu sebe ještě víc, protože křičí, z pohledu partnera může být vnímána její reakce jako útok. A tak se opět roztáčí známé kolečko soukolí konfliktu, kdy proti sobě nestojí partneři, ale dva soupeři připraveni k boji. Jak to zastavit?

4. brána - Uvědomění jako nástroj růstu

Díky zastavení, hledání a navázání vnitřního monologu sama s sebou, se svým vnitřním hlasem (podvědomím) a skrze signály těla, kterými mysl dokáže mluvit, je možné najít jiné možnosti a zvolit tu správnou cestu. Nejedná se o vědomě řízeně signály, kterých je schopen náš rozum a analytická mysl. Jsou to nevědomé signály těla – např. v podobě brnění prstů u ruky, trnutí zubů, apod., kterými podvědomí odpovídá na koučem kladené otázky. Podvědomí samo reaguje na slova a podněty zvenčí, samo nastavuje změnu, přepis vzorce tak, aby sloužil pro náš vyšší a pozitivní záměr, pro náš lepší život. 

Kouč zde je jako průvodce, zprostředkovává tuto komunikaci díky nástrojům NLP. Díky navázání této komunikace s vnitřním světem ženy jí vede k přepisu kódu, nefunkčního vzorce k novému, funkčnímu. Žena tak prochází proměnou. 

Dochází také k uvědomění, že je zapotřebí změnit své dosavadní jednání i přesvědčení. Pokud změna nezačne od ní samotné, bude vždy vtažena jen do soukolí okolností a zvyků tak, jako doposud. 

Toto uvědomění může vypadat např. tak, že potřebu lásky, blízkosti a péče, kterou hledala předtím venku, nyní bude hledat nejprve sama u sebe. V realitě se to pak promítá do jejího chování, např.: když je unavená, poslechne signály svého těla a jde si odpočinout. Když se cítí přetížená, požádá o pomoc a nechce už všechno nést sama na svých bedrech. Učí se být k sobě laskavá tam, kde se dlouhodobě vyčerpávala a přehlížela, apod. 

Aby tato změna byla možná, lze ji pomocí kotev (tělesných stimulů), které si žena sama zvolí a pomocí techniky, kterou jí opět kouč provede, nastavit funkční nástroj, který jí může pomoc ve chvílích, kdy bude potřebovat podporu. Podporu jako nástroj, kterým se sama může za zlomek času dostat do potřebného stavu, který dál ovlivní její reakci nebo chování. Např. stiskem prstů může uvést své tělo do stavu klidu tam, kde by předtím jednala impulzivně. Tento klid se spouští díky nastavené kotvě – stavu, který byl „vložen“ do jejího podvědomí a posílen prožitky jiných stavů z její minulosti, kde tento klid již měla. Mysl se tak propojí s tímto pozitivním kódem, aktivuje ho a přinese potřebné. 

V konfliktu tak žena následně dokáže zachovat klid a chladnou hlavu, získává nadhled a pevnou půdu pod nohama a z této pozice může jednat ve svůj prospěch. S respektem nastavit hranici a zároveň vysvětlit, proč je pro ní důležitá a co by v dané chvíli potřebovala. Nejde do útoku nebo obhajoby a to zásadně mění celkovou dynamiku. Místo konfliktu tak může přijít prostor pro naslouchání, pochopení a vnímání jejích potřeb. Oba partneři pak mohou vědomě hledat způsoby a možnosti, jak spolu komunikovat, upevnit vzájemnost a hledat harmonii, po které oba vlastně touží. 

Všechny potřebné nástroje máme v sobě. Některé máme po ruce, pro jiné si musíme sáhnout hlouběji a pro ty, které doopravdy umožňují změnu, je zapotřebí se vydat do hloubky a objevit je jako poklad, který následně vyneseme ven, na světlo. Světlo je zde symbolem uvědomění a možnostmi, které leží před námi, odhaluje a odkrývá celou paletu barev našeho potenciálu a je jen na nás, kolik těchto barev využijeme pro svůj další život a směřování. 

Hravost, schopnost poznávání a učení, princip tvoření nám byl dán nejenom v dětství. Je v nás ukrytý stále, ať už se rozhodneme pro cokoli. Sáhněme k těmto nástrojům s plným vědomím a tvořme svou lepší přítomnost i budoucnost, svou lepší verzi sama sebe každý den! 

Všechny čtyři brány můžeme projít společně, s respektem a v úctě k tempu, které potřebujete a které je pro každého individuální. Pátou branou pak už je život sám, realita. Kvalita jejího vnímání může být změněna díky proměně, kterou si dovolíte projít a naplno prožít sami s sebou, v dialogu se svým tělem, myslí a podvědomím!