Když úspěch nestačí: Jak perfekcionismus žene ženy vpřed a zároveň je vyčerpává
Když úspěch nestačí: Jak perfekcionismus žene ženy vpřed a zároveň je vyčerpává
Perfekcionismus bývá často obdivovaný, protože právě díky němu ženy dosahují mimořádných výsledků. Budují podnikání, zvládají rodinu, práci, vzdělávání i pomoc druhým a zvenčí působí silně, schopně a sebevědomě. Úplně jiný pohled nám ale poskytne pohled zevnitř. Tyhle ženy čelí neustálému hlasu, který jim říká, že to, co dělají, pořád nestačí. Někdy můžeme být až zaskočeni tím, jak rozdílný obraz se nám ukáže zevnitř v porovnání s tím, co vnímáme zvnějšku.
Tento článek ukazuje, jak perfekcionismus vzniká, proč může být dlouho užitečnou strategií a kdy se z něj stává sebemrskačství, které vede k vyčerpání. Zároveň představuje, jak s těmito vnitřními programy pracuje NLP, tedy neuro-lingvistické programování, a proč někdy nestačí jen uvědomění, že už toho po sobě chceme příliš.
Poznala jsem řadu úspěšných žen, které toho opravdu hodně dokázaly. Přitom měly pořád pocit, že to, co dělají, ještě stále není dost dobré. Zvenčí by vás přitom často vůbec nenapadlo, že se taková sebevědomá a úspěšná žena může trápit jakýmikoliv vnitřními pochybnostmi.
Může to být úspěšná podnikatelka, manažerka, žena, která řídí vzdělávání zaměstnanců, nebo žena, která zvládá rodinu, práci, vzdělávání i pomoc druhým. Žena, kterou druzí obdivují a u které by nikoho nenapadlo, že čelí takovým vnitřním pochybnostem. Jenže uvnitř sebe často slyší věty, které ji dál tlačí k výkonu: „Mohla jsi toho udělat víc.“ „Ještě nejsi dost dobrá.“ „Ostatní to zvládají lépe.“ „Nemáš právo být spokojená.“ „Tohle nestačí.“
Právě tento vnitřní kritik bývá motorem, díky kterému tyto ženy dosahují mimořádných výkonů. Zároveň je ale důvodem, proč si pak svoje úspěchy ani nepřiznají, ani neužijí.
Když je výkon cestou k přijetí
Znala jsem ženu, která pracovala v síťovém marketingu v oblasti prodeje drogerie. Byla mimořádně schopná, měla skvělé a kreativní nápady, dokázala inspirovat druhé lidi, vytvářela týmy. Její příjem byl rovněž nadstandardní. Na výročních setkáních jejich firmy bývala pravidelně vyhlašovaná jako nejlepší prodejkyně.
Zvenčí působila jako žena, která dosáhla všeho, co si mohla přát. Přesto velmi těžce nesla, že se na tato vyhlášení nechtěla přijet podívat její matka. I proto měla pocit, že její výkon a výsledky nestačí. Když získala ocenění, neuměla si ho dostatečně užít, protože místo radosti přemýšlela nad tím, co mohla dělat jinak a lépe.
Postupně jsme při koučování objevovaly, že peníze a kariéra jsou v jejím případě jen prostředek. Uvnitř stále toužila po uznání a potvrzení vlastní hodnoty, které nedostala jako základní výbavu z dětství.
A právě tady se často rodí perfekcionismus. Hodně žen bylo vychováváno tak, že byly oceňované zejména nebo pouze tehdy, pokud byly hodné, výkonné nebo dosáhly dobrých výsledků. A to si pak s sebou odnesly do života, jako by je někdo naprogramoval.
Tyto ženy jsou pak přesvědčené, že přijaté budou pouze tehdy, pokud budou podávat výkon. Jako by uvnitř nich fungovala rovnice: moje hodnota rovná se moje výsledky. A protože výsledky mohou být vždycky ještě lepší, nikdy není možné dojít do cíle.
Jak tyto vzorce vznikají?
Kořeny si často ženy, ale samozřejmě i muži, nesou z dětství. Perfekcionismus může vzniknout jako adaptace, tedy jako způsob, jak získat lásku, přijetí, bezpečí nebo jak se vyhnout kritice, odmítnutí či zahanbení.
Ze strany rodičů přitom většinou nejde o snahu dětem ublížit. Rodiče věří, že dítě motivují a vedou ho k tomu, aby využilo naplno svůj potenciál a mělo se díky tomu v životě dobře. Jenže dítě si z toho může odnést něco úplně jiného.
Jedním z častých zdrojů perfekcionismu je situace, kdy jsou láska a uznání podmíněné výkonem. Dítě si začne všímat, že nejvíce pozornosti, pochvaly a uznání získává ve chvíli, kdy se mu něco podaří. Když dostane jedničku, když je hodné, když něco dokáže. Problémem přitom není samotné ocenění. Problém nastává tehdy, pokud dítě dostává uznání hlavně za výsledky a méně za to, kým je. Postupně tak může dojít k závěru, že přijetí se mu dostává pouze ve chvíli, kdy podává výkon.
Dalším zdrojem mohou být vysoké nároky a kritika. Některé děti vyrůstají v prostředí, kde je pozornost zaměřená hlavně na chyby. Ostatně, ještě pořád je to přístup uplatňovaný i v řadě našich škol. Dítě dostane jedničku z pěti předmětů a dvojku z jednoho. A rodič nepochválí za jedničky, ale zeptá se: „A proč je tam ta dvojka?“ Dítě se tak naučí, že dobré výsledky jsou samozřejmost, zatímco problémem je chyba.
A stejně pak k sobě přistupuje dál. Pozornost nevěnuje tomu, co se povedlo, ale tomu, co se nepovedlo. Zcela mu pak uniká srovnání – úspěch může být veliký a nedostatek pro jiné neviditelný, přesto právě nedostatek nebo něco, co mohlo být lepší, je tím, co žena řeší.
Někdy se také dítě stává zdrojem nenaplněných rodičovských ambicí. Někteří rodiče touží, aby dítě splnilo to, co se nepovedlo jim, a aby uspělo tam, kde oni neuspěli. Spojují svoji hodnotu s hodnotou dítěte, a dítě pak může nést tlak, který mu vůbec nepatří.
Perfekcionismus může vzniknout i v nepředvídatelném prostředí, kde se dítěti nedostalo dost jistoty. Například tam, kde byl rodič s výbuchy vzteku, kde byly konflikty nebo emočně nestabilní prostředí. Dítě se pak snaží být hodné, nezlobit, nevyčnívat a ničím nepřidělávat problémy, aby byl doma klid. Perfekcionismus se tak stává strategií obrany a přežití.
Svoji roli může sehrát i to, když je dítě „příliš hodné“. Některé ženy bývaly označované za hodné a bylo to vyzdvihované jako jejich přednost. Naučily se neobtěžovat, neříkat si o pomoc, všechno zvládnout samy, pomáhat druhým a potlačovat vlastní potřeby. Jsou výkonné a oblíbené, ale když se jich ptáte, co by vlastně chtěly pro sebe, často vůbec nejsou schopné ani po opakovaných dotazech odpovědět.
Tak vznikají vnitřní programy typu: „Když budu dost dobrá, budu přijatá.“ „Když budu dokonalá, budu v bezpečí.“ „Když udělám chybu, ztratím hodnotu.“
Tyto programy jsou zrádné v tom, že mají i pozitivní efekt. Lidé díky nim dosahují vysokých výkonů a výsledků. Pokud ale perfekcionismus a snaha o uznání překročí únosnou míru, nebo pokud se žena navíc dostane do prostředí s toxickými lidmi, kde je vystavená dalšímu tlaku, může velmi snadno skončit s vyhořením.
Velký problém nastává ve chvíli, kdy se z motivace stane sebemrskačství. Nebo když člověk začne stejný vzorec předávat dál svým dětem.
Cena za dokonalost
Další klientka byla také velmi schopná žena, která po letech práce na volné noze nastoupila do korporátu. Byla zvyklá pracovat samostatně, přicházet s nápady a nést odpovědnost. Jenže dostala nadřízenou, která vycítila její zranitelnost a začala její práci systematicky znevažovat.
Když klientka přišla s novým návrhem nebo něco připravila, dozvěděla se, že to bylo zbytečné. Když něco udělala navíc, bylo jí řečeno, že to nikdo nechtěl. Ať se snažila sebevíc, nedostala uznání. Spíš naopak.
Zdravě sebevědomá žena by si dokázala nastavit hranice, nebo by situaci začala řešit dřív. Jenže tato žena si z dětství nesla přesvědčení, že musí být hodná, musí druhým vyhovět a nesmí nikoho zklamat.
Postupně se situace v práci stala takovým jejím vnitřním bojem za to, že to dokáže. A tak se snažila víc a víc a byla více a více vyčerpaná. Přesto to dlouho nechtěla vzdát a nechtěla firmu opustit. Nakonec jí tělo nedovolilo pokračovat dál a ona dala konečně výpověď. Dlouhé měsíce se ale z této zkušenosti vzpamatovávala.
Právě zde bývá perfekcionismus nebezpečný. Žena se totiž nesnaží proto, že chce, ale proto, že má pocit, že musí. Mohlo by se zdát, že stačí program pojmenovat a je vyhráno. Jenže tahle žena věděla, že její úsilí je už nezdravé. Přesto ji vnitřní program nutil pracovat a odvádět další a další výkon.
NLP jako pomoc tam, kde vlastní rozhodnutí nestačí
A právě tady přichází k slovu NLP, tedy neurolingvistické programování. To umí pomocí ověřených postupů postupně tyto vnitřně uložené programy proměnit tak, aby se změnily v jiná přesvědčení, emoce nebo zkušenosti.
V NLP se často říká, že mapa není terytorium. To znamená, že nereagujeme přímo na to, co se děje v realitě, ale na to, co si myslíme, že se děje. Reagujeme na to, co jsme se kdysi naučili, na významy, které jsme určitým situacím dali, a na přesvědčení, která jsme si vytvořili.
Jedna žena může dostat připomínku od šéfky a říct si: „Dobře, upravím to.“ Jiná žena může ve stejné situaci vnitřně slyšet: „Selhala jsem. Nejsem dost dobrá. Musím se ještě víc snažit.“ Situace může být podobná, ale vnitřní mapa je úplně jiná.
A právě s touto vnitřní mapou NLP pracuje. Nejde jen o to říct si rozumově: „Už na sebe nebudu tak přísná.“ To bohužel většinou nestačí. Pokud je někde hluboko uložené přesvědčení, že hodnota člověka závisí na výkonu, pak nás toto přesvědčení může dál řídit. A to přesto, že rozumově víme, že nám škodí.
NLP pomáhá tyto vnitřní programy najít, porozumět jim a postupně je změnit tak, aby člověk mohl jednat svobodněji.
V NLP se pracuje také s tím, na jaké úrovni je problém uložený. Jestli řešíme pouze chování, nebo jestli je problém mnohem hlouběji na úrovni přesvědčení, identity nebo pocitu vlastní hodnoty.
Žena se pak neptá jen na to, jak si lépe uspořádat den, ale řeší mnohem hlouběji uložené otázky typu: „Kdo jsem, když nejsem ta výkonná?“ „Kdo jsem, když neudělám všechno dokonale?“ „Kdo jsem, když někoho zklamu?“ „Mám hodnotu, i když odpočívám?“
Dokud se nezmění odpověď na tyto otázky, žena může zkoušet odpočívat, může si plánovat volné víkendy, může si psát seznam priorit, ale uvnitř ji stejně něco požene dál. Znamená to, že i ve chvílích “odpočinku” bude přemýšlet nad prací a nevypne hlavu. Takové chvíle ale nepřináší plnohodnotný odpočinek a drží se v neustálé hladině napětí a stresu.
Velmi důležitá je také práce s vnitřním kritikem a jeho pozitivním záměrem. V NLP vycházíme z principu, že za každým chováním je nějaký pozitivní záměr. To neznamená, že každé chování je zdravé nebo dobré. Znamená to, že i problematická část v nás se často o něco snaží.
Vnitřní kritik například nemusí být nepřítel. Může se nás snažit chránit před selháním, odmítnutím, ostudou nebo ztrátou lásky. Pravděpodobně nám kdysi opravdu pomohl. Možná díky němu dítě ve škole nosilo dobré známky, možná díky němu doma nevznikaly konflikty, možná díky němu žena vybudovala úspěšné podnikání.
Problém je, že strategie, která kdysi pomáhala, dnes může škodit. V koučování pak nehledáme způsob, jak vnitřního kritika umlčet silou, ale spíš se ptáme, co pro nás tato část chce dobrého, před čím nás chrání a jak by mohla svůj pozitivní záměr naplňovat zdravějším způsobem.
Další důležitou oblastí je přerámování přesvědčení. Typická přesvědčení perfekcionistek bývají například: „Musím být dokonalá.“ „Nemůžu dělat chyby.“ „Musím si zasloužit uznání.“ „Když selžu, ztratím hodnotu.“ „Když řeknu ne, zklamu druhé.“ „Když si odpočinu, jsem líná.“
Pomocí NLP lze tato přesvědčení zkoumat a měnit. Ne jen tak, že si na papír napíšeme pozitivní afirmaci, které stejně nevěříme. Jde o hlubší práci, při které zkoumáme, kde se přesvědčení vzalo, v jakých situacích vzniklo, jaký mělo tehdy smysl, co ženě přineslo, co jí dnes bere a jaké nové přesvědčení by pro ni bylo pravdivější a zdravější.
Další důležitý princip NLP říká, že lidé v sobě mají zdroje, které potřebují, jen k nim někdy nemají v dané situaci přístup. Žena může být v jedné oblasti života silná, klidná a rozhodná. Například když pomáhá klientce, vede tým nebo podporuje kamarádku. Ale ve chvíli, kdy má říct ne autoritě, se najednou cítí jako malá holka, která nesmí zlobit.
Zdroje tam jsou, jen nejsou dostupné v té konkrétní situaci. V NLP se proto pracuje například s kotvením zdrojových stavů. Klientka si může znovu propojit určitou situaci s pocitem klidu, odvahy, pevnosti, nadhledu nebo vnitřní jistoty. Nejde o to předstírat, že se nebojí, ale o to, aby v situaci, která dříve spouštěla starý program, měla k dispozici i nové možnosti.
Někdy ale nestačí pracovat jen s tím, co se děje teď. Některé vnitřní programy vznikly v minulosti a člověk je stále znovu přehrává, jako by byly aktuální. Žena může dnes stát před nadřízenou, ale její nervový systém reaguje, jako by znovu stála před kritickým rodičem. Rozumově ví, že už je dospělá, ale tělo a emoce reagují podle starého nastavení.
V NLP se proto může pracovat i s časovou osou. To znamená, že se vracíme k původním zkušenostem, kde mohlo dané přesvědčení vzniknout, a hledáme nový způsob, jak je zpracovat.
NLP ale není jen o odstraňování bloků. Je také o modelování toho, kam člověk chce jít. U žen, které dlouho fungovaly přes tlak, výkon a vnitřní bič, bývá důležitá otázka, jak vlastně chtějí fungovat jinak. Jak bude vypadat jejich práce a život, když v nich bude víc lehkosti? Jak budou rozhodovat, když nebudou muset všem vyhovět? Jaké budou, když budou úspěšné a zároveň v klidu?
Tady může NLP pomoci vytvořit konkrétnější vizi budoucnosti. Ne přání, ale konkrétní prožitek toho, jaké to bude, až žena bude stát víc sama za sebou. Právě tato práce může být pro mnoho žen velmi silná, protože mozek a tělo začnou mít novou zkušenost, ke které se mohou vracet.
Není potřeba přestat být schopná
Mnoho žen se bojí, že když se změní a nebudou se štvát, přestanou být úspěšné. Moje zkušenost je opačná. Když žena přestane být hnána nepokojem, a začne vycházet ze svojí hodnoty, často dosahuje stejně dobrých výsledků, jen s větší lehkostí, radostí a vnitřním klidem.
Pravděpodobně nebude dělat úplně všechno, možná přestane zachraňovat všechny kolem, možná některým lidem přestane vyhovovat a možná poprvé v životě začne brát vážně i svoje potřeby. Ale právě tím se může stát svobodnější.
Výzva k akci
Pokud se v tomto článku poznáváte, možná už dávno víte, že na sebe příliš tlačíte. Možná rozumově chápete, že nemusíte být dokonalá, a možná už jste si mnohokrát řekla, že zpomalíte, nastavíte si hranice nebo se přestanete tolik kritizovat. A přesto se vám to nedaří.
Právě tehdy může být užitečné podívat se hlouběji na vnitřní programy, které vás nevědomě řídí. Na přesvědčení, která jste si kdysi vytvořila. Na části vás samotné, které vznikly jako ochrana vás samotných, ale dnes už vás vyčerpávají.
Pokud chcete pracovat s perfekcionismem, vnitřním kritikem, strachem ze selhání, potřebou zavděčit se nebo s pocitem, že nikdy nejste dost dobrá, můžete se mi ozvat. V koučování s využitím NLP technik se můžeme podívat na to, co vás drží ve starém nastavení, a hledat cestu k větší lehkosti, vnitřní jistotě a svobodě být sama sebou.
Související Příspěvky
