Perfekcionismus: Co se skrývá pod potřebou být dokonalá?
Perfekcionismus: Co se skrývá pod potřebou být dokonalá?
Perfekcionismus není jen touha dělat věci dobře. Často souvisí se strachem z odmítnutí, nízkou sebehodnotou a limitujícími přesvědčeními. Většina lidí věří, že mají svá rozhodnutí, reakce i chování plně pod kontrolou a že je vědomě volí. Jenže realita bývá jiná a mnohem složitější. Často totiž jednáme způsoby, které nám ve skutečnosti neprospívají. Omezujeme se, škodíme si a jednáme proti sobě, i přesto, že toužíme po větší svobodě a vědomém životě. V čem je tedy problém?
Tento článek nahlíží pod povrch zdánlivě jednoduchých problémů a postupně rozplétá témata, která se pod nimi často skrývají. Témata, která na první pohled nemusejí být vůbec vidět, přesto mají obrovský vliv na každodenní fungování člověka, jeho rozhodování i schopnost posouvat se v životě dál. Teprve ve chvíli, kdy si je člověk začne uvědomovat, může dojít k opravdové změně.
Problémy, které často nejsou tím, čím se zdají být
Mnoho lidí si myslí, že za problémem např. prokrastinace stojí lenost nebo nedostatek disciplíny. Ve své praxi se ale stále častěji setkávám s tím, že pod těmito projevy bývají ukryté mnohem hlubší problémy. U svých klientek, začínajících drobných podnikatelek, se s „problémem“ prokrastinace setkávám poměrně často.
Na začátku to často vypadá jako běžné odkládání povinností nebo neschopnost přinutit se k akci. Postupně se ale ukazuje, že skutečné důvody tohoto chování sahají mnohem více do hloubky, než se na první pohled zdá.
Ženy si často stěžují, že místo činnosti, kterou by potřebovaly udělat, scrollují na mobilu, procházejí sociální sítě, chodí po bytě od jedné činnosti ke druhé nebo jen sedí a cítí tíhu, nechuť a únavu.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o pohodlnost, lenost, nedostatek disciplíny nebo špatně nastavené priority. Jenže tyto ženy si velmi dobře uvědomují, jakou prioritu pro ně daná činnost má.
Vědí, že právě tato aktivita by je mohla posunout dál, přinést jim více klientů, větší viditelnost nebo lepší výsledky v podnikání. Přesto se k ní zkrátka nedokážou přinutit. Typickým příkladem bývá natočení reklamních nebo prodejních reels, vyřízení věcí na úřadech a další činnosti, kde se necítí být ve své síle.
Nechávají vše dojít až do fáze, kdy je začne tlačit čas takovým způsobem, že jim to způsobuje další problémy. Objevuje se stres, pocit tlaku, bolesti hlavy, sevřený žaludek a mnohdy i tlak na hrudi nebo pocit, že se nemohou pořádně nadechnout. Přesto znovu a znovu jednají stejně.
Důsledkem bývá, že nerozjedou své podnikání tak, jak by chtěly. A místo práce, která by jim přinášela výsledky a stabilní příjem, se jejich podnikání stává spíše drahým koníčkem.
Prokrastinace jako ochrana
Příkladem může být klientka, říkejme jí Jana, která přišla s problémem, že ať dělá, co dělá, nedokáže se posunout v podnikání dál. Popisovala mi svůj den, kdy dopoledne pracuje na počítači, odpoledne se věnuje rodině a večer případným klientkám. Na otázku, kolik hodin denně tráví prací, uvedla 8 až 10 hodin. Na první pohled tedy působila jako někdo, kdo pracuje hodně, ale zároveň bez výsledku.
Při podrobnějším popisu dopoledních činností jsme ale narazily na samotné jádro prokrastinace.
Přiznala, že ráno v 8 hodin otevře notebook, vyřídí e-maily, otevře si například rozdělaný kurz nebo článek na sítě a v určité chvíli narazí na bod, kdy neví, co napsat nebo jak pokračovat. A v ten moment odchází na sociální sítě hledat inspiraci. Ne v tom smyslu, že by hledala konkrétní postup nebo návod, spíš jen bez cíle projíždí obsah.
Tím se její dopoledne postupně rozplyne. Následuje oběd, odchod pro děti a odpoledne věnované rodině. Už ale s velmi silným vnitřním pocitem, že znovu selhala. Zase neudělala to, co měla. Zase se cítí neschopná, protože si uvědomuje, že celé dopoledne „zmizelo“ a ona vlastně nic zásadního neudělala a v ničem nepokročila.
Večer pak padá do postele s pocitem selhání, frustrace a bezradnosti, se slibem, že zítra to už zvládne jinak. Jenže kolotoč se opakuje stále dokola.
První pohled vs. hluboký pohled
Na první pohled by to mohlo působit jako lenost, nedostatek disciplíny nebo nejistota v tom, co přesně dělat. Jenže ve chvíli, kdy jsme začaly rozplétat, co se děje těsně před tím, než „zase nepracuje“, začal se objevovat úplně jiný obraz.
V momentech, kdy měla vytvořit něco vlastního, vystoupit se svou tvorbou nebo se ukázat, se aktivoval silný strach. Strach být vidět, strach z hodnocení druhých lidí, z nepřijetí, chyb i kritiky.
Najednou její chování začalo dávat hlubší smysl. Už nepůsobilo jako náhodné selhávání nebo lenost, ale jako opakující se reakce na konkrétní vnitřní spouštěče.
Pod tím vším se totiž ukrývala ještě hlubší vrstva. Přesvědčení typu „nejsem dost dobrá“, „jsem k ničemu“, „nic nezvládnu“, „nikdy nic nedokončím“, „nemá cenu se snažit“.
Tehdy se celý vzorec začal skládat dohromady:
👉 bolest vznikala z těchto přesvědčení
👉 klientka jim věřila jako pravdě
👉 vystoupení z komfortní zóny pro ni bylo proto reálně ohrožující
👉 očekávala další potvrzení toho, že selže nebo že není dost dobrá
👉 strach ji proto držel v bezpečí známého a chránil ji před další bolestí
Najednou už prokrastinace nepůsobila jako lenost nebo nedostatek disciplíny. Začala dávat smysl jako ochranný mechanismus.
Když se člověk dostane k těmto hlubším příčinám, může konečně začít skutečná hluboká změna. Nezmění se jen samotné chování, ale i způsob, jakým vnímá sám sebe, svou hodnotu a to, co je pro něj vůbec možné.
Perfekcionismus jako strategie pro získání přijetí
I perfekcionismus se na první pohled tváří jako „malé“ téma. Na první pohled dokonce často vypadá jako silná stránka. Něco, co člověka žene k výkonu, kvalitě a spolehlivosti. Ve chvíli, kdy ale začne omezovat svobodu, spontánnost a schopnost jednat přirozeně, ukazuje se, že jeho kořeny bývají úplně jinde.
Přišla za mnou klientka, můžeme jí říkat Magda, která měla silnou potřebu být ve všem dokonalá. Jakákoli kritika pro ni byla velmi těžká, stejně jako sebemenší chyba nebo neúspěch. Zároveň v sobě nesla silný strach z vlastních emocí, které vědomě držela pod kontrolou. Záleželo jí na tom, aby za všech okolností působila jako člověk, který ví přesně, co dělá a má vše pevně v rukou.
Už při prvním kontaktu bylo patrné, jak moc se kontroluje. Seděla rovně, téměř jako pravítko, a nedovolila si ani opřít se nebo se jakkoli uvolnit. Emocemi procházela jen velmi opatrně, na povrchu, bála se pustit se hlouběji, aby nenarazila na něco bolestného. Velmi si hlídala, jak působí na ostatní, jako by její hodnota závisela na tom, jestli vypadá dost dobře, správně a bezchybně.
Na dalším sezení už byla o něco uvolněnější a bylo vidět, že má skutečný zájem pracovat na změně, i když zároveň přetrvával silný strach z toho, co by se mohlo objevit, kdyby pustila kontrolu. V té chvíli jsme začaly pracovat se strachem tak, aby se mohla cítit bezpečněji a stabilněji. Na následujícím setkání už dorazila výrazně otevřenější a sama pojmenovala, že chce změnit svou potřebu být neustále perfektní.
Bloky z dětství
Jak jsme se dostávaly pod povrch, začala se otevírat témata z dětství. Když jí byly tři roky, narodil se jí bratříček. A najednou se začaly objevovat pocity, že se jí rodiče nevěnují jako dřív, že na ni nemají čas, že si jí nikdo nevšímá a že nezažívá plné přijetí, lásku ani pochopení jí samotné.
Často slýchávala, že má být hodná holka, že má poslouchat, být potichu a že by měla pomáhat.
Z těchto zkušeností si postupně vytvořila hluboké přesvědčení, že lásku, uznání a přijetí získá jen tehdy, když nebude dělat problémy, bude plnit očekávání a bude pro druhé užitečná. Jedině tehdy zažívala pochvalu nebo projevy náklonnosti. Bezpodmínečné přijetí, pochopení a pocit, že je v pořádku taková, jaká je, jí v raném dětství chyběly, a tento vnitřní vzorec si nesla dál do dospělosti.
Pracovaly jsme s technikami, kde lze projít časem až do dětství a tam vyléčit všechny bloky, které zde vznikají. Stále nás čeká další práce s budováním jistoty a bezpečí, které postrádá, práce se strachy a obavami, které ji pronásledují, ale už nyní mi psala, že se cítí skvěle, mnohem uvolněněji a radostněji a nemá již takovou potřebu všechno hrotit až k dokonalosti.
Znovu se tak ukazuje, že za lidským chováním, reakcemi a rozhodnutími často nestojí samotná vůle nebo disciplína, ale hlubší podvědomé vzorce, které se formují dlouho před tím, než si je člověk vůbec uvědomí. A právě s těmito vzorci je možné pracovat tak, aby se člověk mohl postupně vracet k sobě a jednat svobodněji, bez neustálého vnitřního tlaku.
Protože svoboda začíná uvnitř.
„Pro mnoho lidí není perfekcionismus touhou po kvalitě. Je strategií, jak minimalizovat riziko odmítnutí.“
A podobný princip jsem poznala i na sobě.
Zároveň mluvím i ze své zkušenosti, kdy mě dlouhé roky ovládalo přesvědčení, že nejsem dost dobrá. Nešlo o jednu oblast, ale o způsob, jakým jsem vnímala sama sebe. Toto nastavení se promítalo do podnikání, vztahů i financí a ovlivňovalo každé rozhodnutí, kde bylo potřeba vystoupit z bezpečí známého.
V podnikání se to projevovalo ve chvílích, kdy jsem se chtěla posunout dál, vystoupit z komfortní zóny, nastavit si ceny nebo jít s kůží na trh a přestat se skrývat. V pozadí byl neustále přítomný strach, že udělám něco špatně a v očích druhých budu jen někdo, kdo předstírá kompetenci, kterou ve skutečnosti nemá.
Třikrát jsem ve svém životě začala podnikat a třikrát jsem skončila ve chvíli, kdy už nebylo možné schovávat se za tvorbu webu, příspěvky na sítě nebo reklamy. Volila jsem si formy podnikání, které jsem nemusela stavět sama na sobě, a zároveň jsem svůj neúspěch sváděla na marketing, přeplněný trh nebo na lidi, kteří nedokážou ocenit dobrý produkt.
Toto přesvědčení „nejsem dost“ ovlivňovalo i moji vztahovou oblast. Neschopnost pustit kontrolu, silná citlivost na kritiku a emoční nestabilita byly přímým důsledkem toho, jak jsem vnímala vlastní hodnotu. Vztahy jsem si nevědomě stavěla na přesvědčení, že na víc nemám. Že nejsem dost dobrá na to, aby mě milovali muži, které bych skutečně chtěla.
Lásku jsem chápala jako něco, co mohu získat pouze držením kontroly nebo naopak přizpůsobením a podřízením. To mě postupně dovedlo až k vztahovému i osobnímu vyhoření. Teprve tehdy jsem byla schopná uvidět, že pokud chci plnohodnotný vztah, nemůže změna začít venku, ale ve mně.
Nedůvěra ve vlastní hodnotu se promítala i do finanční roviny. Vyhýbala jsem se riziku, držela se jistoty a fungovala podle přesvědčení „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Toužila jsem po finanční svobodě, ale zároveň jsem si nastavovala tak úzké mantinely, že tuto svobodu reálně neumožňovaly.
Některé oblasti svého života stále ladím, ale už dnes vidím jasný rozdíl mezi tím, kým jsem byla dříve a kým jsem teď. Dnes už si totiž věřím. Cítím v sobě jistotu, stabilitu a vnitřní klid, ale také pohodu a radost. A co je pro mě klíčové, změnil se nejen pocit, ale i způsob, jakým jednám, rozhoduji se a vstupuji do života. Je to nesmírně úlevné. Když se zpětně dívám na to, co všechno se změnilo, uvědomuji si, že nejde jen o vnitřní posun, ale o změnu celého systému fungování. A to je pro mě ta největší proměna.
Co jsem díky tomu pochopila
Postupně jsem pochopila, že veškeré naše chování, jednání i reakce ovládá naše vnitřní nastavení. A že ve chvílích, kdy jde „do tuhého“, nás strachy sice chrání před větší bolestí, ale zároveň nás zastavují a berou nám odvahu s tím něco udělat.
Když je vnitřní nastavení postavené na strachu, omezujících přesvědčeních, minulých zkušenostech nebo bolesti, chování se tomu vždy přizpůsobí. A pak, i když člověk ví, co by „měl“ dělat, uvnitř ho něco zabrzdí.
Mám ale pro všechny skvělou zprávu. Je možné to změnit.
Je možné zbavit se strachů a přesvědčení, která nás omezují, brzdí a limitují. A pro mě je to něco, co vnímám jako zázrak i požehnání zároveň. Schopnost pracovat sám na sobě, rozumět svému vnitřnímu nastavení a postupně se stávat svobodnější verzí sebe sama, nejen pro sebe, ale i pro druhé, by podle mě zásadně změnila způsob, jakým žijeme.
Tohle uvědomění, že je v mé moci změnit k lepšímu nejen svůj vlastní život, ale i život mých klientek, mě stále naplňuje pokorou, vděčností, radostí, úžasem i hlubokým pocitem štěstí a naplnění.
Vidím to u svých klientek a zažívám to i sama na sobě. A ten pocit vnitřní svobody a možnosti tvořit si svůj život podle sebe je prostě k nezaplacení. Mění se tím i kvalita života. Vztahy, rozhodování i každodenní fungování.
A právě proto věřím, že by měl mít každý člověk svého NLP praktika, který ho tímto procesem bezpečně provede. Protože ve chvíli, kdy člověk není na své vnitřní nastavení sám, ale má vedle sebe někoho, kdo mu pomáhá vidět souvislosti, práce se sebou se stává nejen snazší, ale i hlubší a efektivnější.
Možná právě teď cítíte, že se ve svém životě chcete posunout, jen zatím nevíte přesně jak nebo kde začít. Pokud ve Vás tenhle text něco otevřel, můžete mi napsat. Ráda se na Vaši situaci podívám spolu s Vámi a uvidíme, co se ve skutečnosti děje pod povrchem.
Související Příspěvky
