Strach z neúspěchu (i úspěchu): Skrytý motor prokrastinace
Prokrastinace většinou není lidská lenost. Často je to důmyslná obrana našeho podvědomí – je to náš maskovaný strach, který nás paralyzuje. V tomto článku se podíváme na hlubší příčiny prokrastinace, zejména na skrytý strach z neúspěchu i úspěchu. A také na to, jak může transformační kouč pomoci tyto bloky a vnitřní strachy překonat.
Co když selžu?
Strach z neúspěchu nás drží na jednom místě. Nutí nás setrvávat v současném stavu. Raději nezačnu vůbec, než abych riskoval, že to nezvládnu. To je hlavní motor prokrastinace. Jenže tím se nevědomky vzdáváme i možnosti úspěchu a růstu.
„Ještě nejsem dost připravená.“
„Až budu mít víc času.“
„Až mi vyrostou děti a nebudou na mě finančně závislé.“
„Co když to pokazím a ostatní mě uvidí selhat?“
Tyto věty nejsou důvody. Jsou to výmluvy, které maskují náš strach. Čím déle ho v sobě máme, tím více a déle nás ovládá.
Já sama jsem tohle dlouho prožívala. Bála jsem se vystoupit z komfortní zóny, protože jsem v ní měla alespoň nějaké bezpečí, pomyslný klid a pohodu. I když to bylo nepohodlné, bylo to známé. Byla jsem ve firmě, kterou jsem s manželem budovala dvacet let. Byla jsem zvyklá být „ta, která vydrží“. A najednou jsem měla vykročit do neznáma, bez záruk. Ten krok byl těžký – ale osvobozující.
Co když uspěju?
Méně diskutovaným, ale stejně silným blokem je strach z úspěchu. Ano, i ten nás může paralyzovat.
„Co když mi ten úspěch vezme svobodu?“
„Zvládnu to vůbec udržet?“
„Nezapadnu mezi ostatní.“
Úspěch často znamená vystoupit z řady. Změnit své zaběhlé vzorce. Přijmout novou identitu. A právě toho se část nás bojí víc než neúspěchu samotného.
Ve čtyřiceti jsem se rozhodla začít znovu. Odejít od role, kterou jsem hrála celý dospělý život. Ženy, která „má všechno pod kontrolou“. Ženy, která se přizpůsobuje, drží vztah, firmu i rodinu. A začít budovat sebe – svou sílu, nezávislost, jít vlastním směrem i s vědomím, že to nemusí dopadnou tak, jak si přeje.
Úspěch pro mě nebyl jen o práci nebo kariéře. Úspěch znamenal, že se dokážu postavit za sebe. A to bylo děsivé. Ale zároveň nádherně osvobozující.
Koučink jako bezpečný prostor
V transformačním koučinku vytváříme prostor, kde je možné tyto obavy bezpečně pojmenovat. U klientů se často ukazuje, že:
- za prokrastinací stojí vnitřní dialog typu „nejsem dost dobrá/ý“
- sabotážní vzorce pramení z dětství nebo z minulých selhání
- vize úspěchu není definovaná, a proto působí neuchopitelně a děsivě.
Koučink nehodnotí. Neříká, co je správně. Ale klade otázky, které odhalují pravdu – a to často úplně jinou, než jsme si mysleli. Pomáhá vám najít svou vlastní cestu.
Metoda GROW: Pomocník v boji nejen s prokrastinací
Jednou z velmi účinných technik v koučování je metoda GROW:
Goal (Cíl) – Co konkrétně chci?
Reality (Realita) – Kde jsem teď?
Options (Možnosti) – Jaké mám varianty?
Will (Vůle) – Co konkrétně udělám a kdy?
Když si klient díky této metodě uvědomí, že už dávno má vše, co potřebuje ke kroku vpřed, začne konat. A místo nečinnosti se dá do pohybu a začne činit.
Tuto metodu jsem si sama na sobě vyzkoušela. Když jsem si poprvé položila otázku „Co chci opravdu já?“ – nebyla jsem schopná odpovědět. Byla jsem tak dlouho zaměřená na druhé, že jsem zapomněla slyšet sebe. Ale když jsem v sobě začala rozplétat ten vnitřní uzel, začaly přicházet odpovědi. Postupně. Pomalu. Ale pevně.
Moje osobní zkušenost
Já sama jsem měla období, kdy jsem odkládala své sny. Měla jsem plný diář snů a úkolů, které musím udělat, abych si své sny splnila. Ale úkoly setrvávaly. Psala jsem si vize, ale nikdy jsem se k nim „nedostala“. Dnes vím, že jsem se ve skutečnosti bála. Selhání i toho, co by se stalo, kdybych skutečně uspěla.
Kurz transformačního kouče mi dal nástroje, ale hlavně odvahu podívat se na své strachy. Pojmenovat je. A udělat krok. Ne skok, ne revoluci – prostě jen ten zásadní první krok.
Ten první krok pro mě znamenal přihlásit se do kurzu. Pak začít mluvit pravdu – nejprve sama k sobě. A pak i nahlas. Znamenal zveřejnit první příspěvek na Instagram s hashtagem #40astalepoprve. Znamenal říct „ne“ i tam, kde jsem dřív automaticky říkala „ano“.
A dnes? Stále se bojím. Ale už vím, že odvaha není absence strachu. Odvaha je rozhodnutí jednat navzdory strachu.
Co s tím můžete udělat vy?
Zeptejte se sami sebe: „Z čeho mám skutečně strach?“
Uvědomte si, že i úspěch může být vaše komfortní zóna – a změna vyžaduje čas.
Zvažte konzultaci s koučem – protože někdy potřebujeme druhého člověka, který nám nastaví zrcadlo a pomůže vám pomocí otázek najít ten první krok.
Odvaha neznamená, že se nebojíme. Znamená, že jdeme dál i přes svůj strach. Pokud vás tento článek oslovil, napište mi. Ráda vás na vaší cestě podpořím. Možná i pro vás je právě teď ten čas „udělat ten první krok“
Související Příspěvky
