Psychologie změny
Prokrastinace
Prokrastinace je odkládání důležitých úkolů navzdory tomu, že člověk zná následky. Nejde o špatné hospodaření s časem, ale o regulaci emocí: mysl uhýbá před nepříjemným pocitem spojeným s úkolem — nudou, nejistotou, strachem ze selhání. Proto na ni nezabírají lepší diáře, ale práce s tím pocitem.
Fakta v kostce
- Prokrastinace je úhyb před emocí, ne před prací — proto se u ní tak často uklízí.
- Nejsilnější spouštěče: nejasné zadání, strach ze selhání a perfekcionismus.
- Systémy a aplikace pomáhají jen tam, kde je problém opravdu v organizaci.
Co se za prokrastinací opravdu skrývá
Všimněte si, co člověk dělá místo odkládaného úkolu. Málokdy nic. Většinou uklízí, odpovídá na e-maily, vaří, třídí složky — dělá tedy práci. Jenom ne tu jednu. To samo o sobě vylučuje lenost jako vysvětlení a ukazuje jinam: problém není v úkolu, ale v tom, co se s člověkem děje, když se k němu přiblíží.
Nejčastěji jde o tři věci. Nejasnost: „připravit strategii“ není úkol, je to mlha, a mysl před mlhou couvá. Strach ze selhání: dokud jsem nezačal, nemůžu být hodnocen — nezačít je vlastně dokonalá obrana. A perfekcionismus, který je jeho vytříbenější verzí: když to nemůže být skvělé, radši to zatím nebude vůbec. K tomu se přidá vnitřní kritik s poznámkou o vlastní neschopnosti, ze které naroste ještě větší chuť to nedělat. Kruh je uzavřený.
Není to jen dojem z praxe. Piers Steel shrnul v roce 2007 v časopise Psychological Bulletin 691 statistických vztahů z desítek výzkumů a vytáhl z nich nejsilnější prediktory odkládání: nechuť k úkolu, vzdálenost termínu, nízkou důvěru ve vlastní schopnost úkol zvládnout a impulzivitu. Stojí za pozornost, co v tom výčtu není — inteligence, vzdělání ani množství práce. A proč tedy nezabírají lepší diáře, vysvětlují Fuschia Siroisová a Timothy Pychyl: prokrastinace je podle nich hlavně způsob, jak si člověk uleví teď hned. Odložením se okamžitě zlepší nálada, zatímco účet za to zaplatí až budoucí já — a to v dané chvíli působí skoro jako někdo cizí.
Čtvrtý důvod se přehlíží nejčastěji a je nejjednodušší: úkol není váš. Cíle převzaté od šéfa, rodiny nebo z představy, co by člověk „měl“, se odkládají zcela racionálně — chybí jim vnitřní motivace. Pokud tedy někdo prokrastinuje jen u jedné jediné oblasti a jinde funguje bez problémů, nebývá to o disciplíně. Bývá to informace o tom, že si v té oblasti dělá něco, co dělat nechce.
Pomáhá proto něco jiného, než lidé čekají. Ne přísnější plán, ale zmenšení a zpřesnění prvního kroku — tak malého, aby se ho nedalo bát (otevřít dokument a napsat nadpis). Ne slib „udělám to celé dnes“, ale patnáct minut. A hlavně: pojmenovat emoci, která u úkolu vzniká. Odkládání dost často zmizí ve chvíli, kdy člověk nahlas řekne, že se bojí, že to nebude dost dobré. Souvisí to i se změnou návyků, protože nový začátek se dá ukotvit stejně jako kterýkoli jiný návyk.
Kdy pomůže kouč a kdy je to na někoho jiného
Koučink se hodí pro zdravého člověka, který odkládá konkrétní věc a chce se pohnout: rozpletou se spouštěče, najde se skutečný důvod odporu, nastaví se realistické kroky a to, komu se z nich člověk zodpovídá.
Je tu ale hranice a je důležitá. Pokud odkládání provází dlouhodobá únava, nespavost, ztráta zájmu o věci, které dřív bavily, silná úzkost nebo dlouhotrvající potíže s pozorností, může jít o něco jiného než o návyk — o depresi, úzkostné potíže či ADHD. To patří k psychologovi, psychiatrovi nebo praktickému lékaři. Koučink není léčba a nenahradí ji. Rozdíl mezi oběma profesemi rozebíráme v pojmu koučink vs. terapie; dobrý kouč vám to řekne sám hned na prvním sezení. Na blogu k tématu najdete i text Proč odkládáme důležité věci.
Zdroj: Piers Steel (2007): The Nature of Procrastination: A Meta-Analytic and Theoretical Review of Quintessential Self-Regulatory Failure, Psychological Bulletin 133(1) · Fuschia M. Sirois & Timothy A. Pychyl (2013): Procrastination and the Priority of Short-Term Mood Regulation, Social and Personality Psychology Compass 7(2)
Časté otázky
Proč prokrastinuji, i když vím, jaké to bude mít následky?
Protože rozhoduje momentální emoce, ne budoucí následek. Odložením se okamžitě uleví — a úleva je silnější učitel než vzdálený termín. Proto pomáhá pracovat s tím pocitem, ne s kalendářem.
Kdy je prokrastinace důvod jít k odborníkovi?
Když trvá dlouhodobě a doprovází ji vyčerpání, nespavost, úzkost nebo ztráta radosti. Pak to není o disciplíně a začíná se u lékaře či psychologa, ne u kouče.
Hledáte kouče pro sebe?
Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.
Vybrat si kouče
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.