Komunikace verbální a neverbální aneb co vše kouč vnímá
Komunikace s klientem bývá mnohdy klíčová. Je zapotřebí vybírat slova, která klient používá. Je to z jednoho prostého důvodu. Každé slovo pro někoho jiného znamená jinou věc, jinak ji vnímá a má pro něj jiný význam. Používat synonyma v běžné komunikaci neznamená žádný větší problém, avšak při komunikaci mezi koučem a klientem může nastat rozdílné pochopení stejné věci. Na toto je potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Již jste si toho už ve svém životě všimli také?
Vedete rozhovor s kolegyní v práci a říkáte věci typu “ty máš z maličkostí takovou tu dětskou radost, to je hezké”! Máte tím na mysli, že je v pořádku radovat se z maličkostí, vidět je očima dítěte a užívat si je. A však Vaše kolegyně tutéž větu vnímá úplně jinak. Najednou se urazí a může to v ní vzbudit jisté otázky, případně oživit nějaké nevyřešené téma z minulosti. Je možné, že v tu chvíli z Vaší věty slyšela pouze slovo dětskou a může nabýt pocitu, že si o ní myslíte, že se chová jako malé dítě a nechová se jako dospělá. Samozřejmě to může vyvolat další vlnu myšlenek, kdy jí v minulosti někdo řekl pro ni urážející slova “chováš se jako dítě”. Proto je důležité při koučování vybírat slova taková, která mají opravdu stejný význam, jaké klient řekl.
Komunikaci dělíme na verbální a neverbální
Tato slova jistě každý zná a jejich definice je mu jasná. Ve zkratce se při slovním spojení verbální komunikace myslí to, co člověk říká, aby vyjádřil své myšlenky, své emoce a cítění. To vše pomocí mluveného slova.
Na druhé straně je neverbální komunikace, ve které se jedná o komunikaci beze slov. Vyjádření probíhá pomocí gest, miminky, očního kontaktu, intonace, tělesného postavení a podobně. Ovšem i v tomto případě dochází ke zkreslení při komunikaci.
Pokud s někým komunikujeme, jako kouč si všímáme již zmíněných očí. Jejich pohled nám leckdy může pomoci při práci. A to v tom případě, abychom se pokusili zjistit, kde se ve své mysli právě nacházíte. Pochopitelně se na to nemůžeme vždy a stoprocentně spolehnout, ovšem v některých případech je to velkým pomocníkem. Pokud jste se touto problematikou ještě nikdy nezabývali, budete jistě překvapeni a při rozhovoru s ostatními lidmi se na oční vzorce více zaměříte.
Šest základních pohledů
POHLED DOLEVA
- Dolu
Ve chvíli, kdy s někým komunikujete a druhý se podívá směrem dolu doleva, znamená to, že v jeho hlavě právě probíhá sebemluva a vnitřní dialog.
- Do středu
Pokud se druhý podívá do středu vlevo, obvykle si vybavuje zvuky, které již slyšel, hudbu či konverzace z minulosti.
- Nahoru
Zjistíte-li, že protější pohled směřuje doleva nahoru, znamená to, že se snaží si vybavit obrazy případně vizuální podoby věcí, které již dříve viděl.
POHLED DOPRAVA
- Dolu
Ve chvíli, kdy se člověk dívá dolu doprava, cítí, vybavuje si a prožívá jeho vnitřní pocity a vjemy. Může se zde uplatňovat vytváření vět a odpovědí.
- Do středu
Pokud se člověk dívá do středu doprava, vytváří si zvukový zážitek a vjem, který je vykonstruovaný. Pracuje zde naše představivost a fantazie.
- Nahoru
Zjistíte-li, že se člověk dívá směrem doprava nahoru, vizualizuje si události. Snaží se konstrukci nějaké scény. Opět se zde uplatňuje fantazie a představivost.
Ne nadarmo se říká, že oči jsou okna do duše. Mnohdy prozradí mnohem více, než by kdokoliv chtěl. S očními vzorci pracují také kriminalisté při výslechu. I to je důkaz, že oči o nás řeknou mnohé.
Jak je vidět, koučování pracuje s člověkem jako komplexní soustavou. Nezaměřuje se pouze na dané téma, nýbrž si všímá i mnohem širších oblastí člověka. Pracuje s ním a postupuje podle toho, jak se klient cítí. Pokládá mu různé druhy otázek, které vyvolávají takové posuny, které jsou potřeba.
Výsek možných druhů otázek
- Otevřené otázky
To jsou otázky, na které se musí odpovědět celou větou. Zjišťujeme tím co nejvíce informací. Získáváme tím podrobnější přehled.
- Uzavřené otázky
Jsou to otázky, na které se odpovídá jednoznačně odpověďmi ANO či NE. Tyto otázky nejsou příliš běžné, protože nám nedávají mnoho informací. Používají se ve chvíli, kdy potřebujeme jednoznačnou a konkrétní odpověď.
- Alternativní otázky
Tyto otázky se příliš nepoužívají. Jsou poměrně zavádějící a mohou klienta ovlivnit. Z psychologického hlediska dáváme přednost poslední možnosti, která nám byla dána. Z tohoto důvodu do koučování nepatří.
- Kontrolní otázky
Pomocí kontrolních otázek ověřujeme, zda jsme správně porozuměli tomu, co klient říká a o čem hovoří. Předcházíme tím možnému nedorozumění. Dáváme tím najevo, že nasloucháme aktivně a pozorně.
- Sugestivní otázky
Tento druh otázek se v koučování nepoužívá. Tyto otázky jsou příliš manipulativní a nejsou tudíž vhodné.
- Rétorické otázky
Rétorické otázky, jak název již napovídá, pokládáme sami a sami na ně odpovídáme.
- Protiotázky
Tyto otázky jsou v koučování důležité a mají svůj nezastupitelný úkol. Vedou k zamyšlení, klient s takovými otázkami nepočítá a vede ho to k reakcím, které v sobě má uložené a potřebuje se nad nimi pozastavit.
V koučinku je potřeba nejen správný výběr a kladení otázek, ale také vnímání již zmíněné neverbální komunikace. V tom tkví kouzlo koučinku. Mluvíte, i když jste vlastně nic neřekli. Kouč rozpozná vaše signály a dokáže na ně adekvátně reagovat. Proto se nemusíte bát, že by nevěděl, jak s vámi dál pracovat. Přijďte a buďte svědkem své vlastní proměny!
