Sebehodnota ve vztahu
Každý chceme zažívat krásné a šťastné vztahy. Chceme se cítit milovaní, přijatí a podporovaní, ale jen málokdo se takhle ve vztahu opravdu cítí. Proč je tomu tak?
Jeden z faktorů, který naše vztahy ovlivňuje, je naše sebehodnota. Je to způsob, jak o sobě smýšlíme, jak se vnímáme, jakou v sobě vidíme hodnotu, jaký pocit vlastní hodnoty máme. A tento pocit a způsob uvažování o sobě samých nevznikl jen tak sám od sebe.
Jak si vytváříme sebehodnotu?
Začíná to už od našeho útlého věku, kdy přijdeme na svět a je nutné uspokojit všechny naše základní potřeby jako jsou pocit bezpečí, lásky, tepla, nasycení, atd., abychom se mohli zdravě vyvíjet jak po fyzické, tak po psychické stránce. Pokud jsme se jen na malý okamžik necítili v bezpečí, byl to pro nás silný prožitek, který se nám uložil do podvědomí a už tohle mohlo mít vliv na to, jak jsme si později začali vytvářet sebehodnotu.
V další vývojové etapě jsme se jako batolata a později předškoláci začali projevovat ve své maximální autenticitě, radosti, nadšení a plně přítomni v každém okamžiku. Tady jsme však bývali velmi často „vytrhnutí“ ze hry a byli jsme káráni, nebo opravováni, že něco neděláme podle představ našich autorit – většinou rodičů a později učitelů, které jsme měli za dokonalé vzory, ke kterým jsme vzhlíželi a to, co řekli, byla pro nás absolutní pravda.
A tady přichází opět na řadu naše podvědomí, které nasává každou, pro něj důležitou, informaci.
Mohly to být často opakované věty, které následovaly po tom, co jsme se chovali určitým způsobem. Každý z nás má určitě v paměti zaryté nějaké věty (nebo dokonce dál předává svým dětem), které často doma slýchával a které mu na sebehodnotě rozhodně nepřidali.
Často jsme slýchali:
„To se nedělá…!“, „Ne, tam nemůžeš, tam se nechodí!“, „Pozor, nebo spadneš!“, „A dost, to už stačilo!“, „Buď hodný.“, „Udělej to, nebo uvidíš…“, „Nebreč, nebo ti dám důvod.“, „Ty jsi ale nemehlo!“, „Vidíš to, já jsem ti to říkala…“, „Tohle si musíš zasloužit a aby sis to zasloužil, musíš udělat xyz…“, „Když dostaneš ve škole pěkné známky, tak dostaneš odměnu.“, „No vidíš, jak jsi šikovný, když uděláš, co ti řeknu.“, „Nezlob a poslouchej.“
Všechny tyto výroky nás naučily:
- že nejsme dost dobří takoví, jací jsme,
- že pokud něco chceme, musíme si to zasloužit,
- že lásku a přijetí si musíme zasloužit,
- že pokud nejednáme, tak jak je to (podle autorit) správné, přijde trest
- že naše hodnota závisí na tom, jak se dokážeme rozdat pro druhé
- že bychom měli myslet nejdřív na své blízké a na ostatní a teprve až pak na sebe,
- že se máme stydět za své chyby,
- že je lepší se nevyjadřovat a nevyčnívat
A takhle, a ještě dál bychom mohli pokračovat ještě pár hezkých řádků.
Vytvořili jsme si tzv. emoční vzorce – podvědomé programy a tím začali vnímat a prožívat tento svět a sami sebe.
Jak naše sebehodnota ovlivňuje náš partnerský vztah?
Když se zamilujeme do svého partnera, máme na očích růžové brýle, létáme v oblacích a všechno je naprosto dokonalé. Náš partner je dokonalý, milujeme ho se vším všudy. Proč taky ne, vždyť je přece perfektní!
Jenomže po nějakém čase, jako lusknutím prstu, naše růžové brýle zmizí, stojíme nohama opět na zemi a najednou jsme vedle z toho, s kým to vlastně jsme?! Začneme si všímat, že on ten partner není vlastně až tak úplně dokonalý a zjišťujeme, že ho vlastně ještě zdaleka neznáme. Pořád ho milujeme, jen se už v tomto vztahu necítíme tak úžasně, tak milovaně, necítíme tolik podpory a úcty, tolik spojení.
Pokud máme nízkou sebehodnotu, můžeme začít pociťovat strach, že nás partner opustí, že už nás nemá rád a nezáleží mu na nás. To pak vede k tomu, že z tohoto strachu z opuštění se snažíme udělat vše pro to, abychom partnerovi vyhověli, abychom se mu zavděčili a získali zpět jeho pozornost, lásku a podporu.
V momentě, kdy si však uvědomíme, že už nás to nekonečné zavděčování a získávání si pozornosti přestane bavit, že už jsme unavení z toho, jak se snažíme udělat šťastným svůj protějšek a jeho potřeby upřednostňujeme před těmi svými, pochopíme, že nikdy nebudeme v takovém vztahu šťastní, i kdybychom se třeba rozkrájeli.
Teď už víme, co pro zdravý, láskyplný a podporující vztah nefunguje. Už jsme pochopili, že snaha zavděčit se na úkor svých vlastních potřeb, ke štěstí nevede. A taky už chápeme, že to, co ovlivňuje vztahy, je naše sebehodnota. Zdravá sebehodnota = zdravé vztahy.
Jak tedy mít zdravý vztah a kde začít?
„Chceš-li změnit svět, začni u sebe.“ (Matka Tereza)
Jak docílit toho, že se budeme ve vztahu cítit milovaní, přijatí, podporovaní a šťastní – zkrátka budeme zažívat krásný vztah?
1. Zjisti, jak jsi na tom teď:
- Představ si na škále od 0 do 10, kde se nachází tvůj vztah, přičemž 0 je nejhorší možnost a 10 nejlepší.
- Na kterém čísle vnímáš svůj vztah? Jak se v něm cítíš?
2. Co můžeš udělat pro to, aby ses dostal/a alespoň o dva dílky na škále k vyššímu číslu?
- Jaké máš možnosti?
- Jak zvýšíš svou sebehodnotu?
- a co ještě kromě toho můžeš udělat?
3. Co tedy uděláš a kdy s tím začneš?
- Je tu něco, co by mohlo tvoje odhodlání zpomalit, zabrzdit?
- Jak to překonáš?
- Jak poznáš, že se ti tvůj vztah daří měnit k lepšímu?
4. Existuje nějaký plán, který by tě k tomu dovedl?
5. Jaké nové návyky začleníš do každodenního života, které ti pomohou udržovat tvou sebehodnotu a tvůj vztah takový, jaký si ho přeješ?
Pokud se necítíš být na tohle sama, kontaktuj kouče. Může to být tvůj průvodce na cestě objevení své sebehodnoty.
