Co je vlastně koučink?
Jednou v létě, vlastně minulý rok (2022) jsem přemýšlel, co mohu udělat pro to, abych byl spokojený. Spokojený je myšleno, abych dělal, co mne baví, dává mi smysl a kde bych mohl zúročit různé dovednosti v oblasti vnímání jedinců a jejich limitů, včetně těch svých.
A jak to na tomto světě bývá, nic není náhoda, a najednou na mne v mobilu vyskočila informace o Hvězdném kouči. Kouči? A hvězdném???
A už to začalo v hlavě lítat. Co to vlastně ten koučink je? Hodně se o něm píše, hodně mluví i v souvislosti, jak je to dobře placená práce atd. No nejdu do toho… Hvězdný kouč, peníze a kdo je ten člověk, o co se jedná? Anebo proč ne? Ale já už nechci práci jen pro prachy. O co jde? A začal jsem vyhledávat, co to vlastně je a zjišťovat více a více informací.
Definice koučinku
První všeobecná informace spíše definice, kde jinde než na wikipedii:
„Česká definice koučování vyzdvihuje, že „dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností“, a koučování charakterizuje jako metodu užívanou „k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování“. Maren Fischer-Epe uvádí, že „koučování je kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku; účelem je dosahování profesního a osobnostního rozvoje.“ Koučování není psychoterapie. I když koučování může mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, není ho dosaženo aplikací psychologických a psychoterapeutických teorií, ale díky vlastní cestě, kterou si klient k výsledku najde.
Mezinárodní federace koučů definuje koučování jako partnerství s klientem v tvořivém procesu, který provokuje myšlení a inspiruje klienta k maximalizaci jeho osobního a profesního potenciálu.
Americká komunita Coachville (kterou založil Thomas Leonard– zakladatel ICF) koučování definuje jako “konverzaci, ve které kouč pomáhá hráči (klientovi) hrát jeho hru lépe a vyhrávat ji podle klientových vlastních pravidel”. Koučování zde vychází z herní metafory – tedy z teze, že cokoliv v životě se dá hrát jako hra.“
A už to v mé mysli jelo.
Taktní a ohleduplné ovlivňování. Hmm. Bum. Kombinace individuálního poradenství. Bum. Osobní zpětná vazba. Hmm. Koučování není psychoterapie! Bum, bum. Vlastní cesta, kterou si klient k výsledku najde. Tvořivý proces, který provokuje myšlení a inspiruje klienta. Vyhrávat podle klientových vlastních pravidel. Bum, bum, bác.
No a korunu tomu všemu dal zbytek informací o samotných koučích. A to že, „kouči vystupují jako rovnocenní partneři, spolupracovníci, průvodci, důvěrníci, partneři. Pracují s jedinci tak, že pomocí otázek podněcují jejich různé pohledy na věc, pomáhají prohloubit jejich uvědomění (co vlastně chci, na čem mi záleží, co naopak vůbec nechci, …) a podporují je při nacházení vlastních zdrojů, potřebných k realizaci vlastních záměrů a cílů. Kouč klientovi neradí, nic nedoporučuje ani neschvaluje, nic mu nepodsouvá ani ho nikam nesměřuje – neovlivňuje klienta svým postojem. U kouče je důležitá absolutní důvěra v klienta, v jeho celistvost a v jeho schopnost najít vlastní řešení.“
A to mě úplně dostalo…
Proč mě to dostalo?
Prošel jsem mnoha profesemi na různých pozicích a zjistil jsem, že nejlepší spolupráce vždy byla, když si spolupracovníci zadaný úkol, plán nebo práci vzali postupně za své tzv. poslání a za své dílo.
Bylo to mnohdy těžké, protože lidské vnímání a limity jsou různé, ale čím dál více se mně to dařilo, protože jsem si uvědomoval, že problémy vznikají nepochopením, neztotožněním se s danou výzvou. Až když jsem pochopil, že za vším je člověk, jedinečná osobnost, dařily se i splnit náročné úkoly.
Vím, že nejsem Bůh, nebo někdo jiný abych soudil a radil. Každý máme vlastní pohled na život. Poznal jsem na cestě mnoho lidí, kteří mně chtěli „pomoci“, ale většinou to byly rady, jejich rady, jejich doporučení, jejich zkušenosti, jejich naučené definice života a přitom kolikrát sami vypadali strašně unavení, bez života, bez energie. Jen jednou se mi stalo, že mi poradil vojenský kaplan, a to nejsem věřící (v známém slova smyslu), který mi řekl: „Poslouchej sebe a dělej to, co ti dává smysl a radost žít.“
Koučink – hledání vlastního řešení ve vlastním životě
Dle mého názoru je koučink formou hledání vlastního řešení cesty vlastním životem. Záměrně jsem nenapsal řešení problémů, protože si myslím, že člověk by neměl řešit svůj živoT až když jsou problémy anebo když vyvstanou věci, potíže, které jsme neřešili, přešli nebo před kterými jsme utekli. Ale náš život nejsou a nemohou být jenom problémy. Je to cesta, na které někdy potřebujeme pomoc s nalezením té správné. Koučink je jednou z možností a možná tou nejlepší.
Někde jsem četl, že tím, co se nám děje v našich vlastních životech, tj. problémy, překážky, výzvy, je příznakem toho, že naše duše v podstatě volá o pomoc a doufá, že nám to dojde, že změníme své žití.
Tedy, dle mého názoru lze cestou správného koučinku pomoci nalézt klientovi jeho vlastní pohled na cestu životem tak, aby byl spokojený. Protože, když bude na cestě, kterou si on sám vybral, bude schopen se lépe ztotožnit i s obtížemi, které mohou nastat a také bude věřit v to, co dělá a proč to chce. Protože si sám zvolil směr, možnost řešení, zvládne to. Je to také spojené s pohledem na vlastní smysl života.
Buddha, říkal, aby lidé nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority druhého, nýbrž aby sami usuzovali, zda daná věc odpovídá nebo neodpovídá jejich nejniternější zkušenosti.
A co je vlastně smysl života? Myslím, že je zbytečné se v tom patlat. Asi nejhorší je, zabývat se smyslem života, přemýšlet nad ním, dokazovat a vymýšlet definice, hledat jej, a přitom zapomínat na to, že se život má žít a prožívat.
Líbila se mi jedna uvedená myšlenka a to, že, lidi mají na planetě Zemi jakýsi božský smysl, ale že je taky dost možné, že jsme jen zvířátka v ZOO, co tu zmateně běhají jen tak a smysl to nemá žádný. A ať si dotyčný sám vybere to, co pro něj funguje. (od Petra Boušková).
Takže, co je koučink?
Já osobně sděluji, že neradím, nesoudím, nehodnotím. Provázím klienta tak, aby byl schopen nalézt svoji vlastní cestu k dosažení vlastního cíle.
Když si vzpomenete, kdo Vám nejvíce poradil nebo spíše, kdo Vám dal impulz k další cestě. Kdo to byl? Myslím si, že to je většinou někdo, komu vy důvěřujete nebo něco, čemu věříte.
Ale kdo vás doopravdy nejvíce zná, jaké máte myšlenky, jaké máte pocity? Ano, jste to vy, osobně. Jen vy. A jak se to naučit věřit sám sobě, v sebe?
V životě máme mnoho otázek a mnohdy nevíme, co s tím. Je mnoho informací, mnoho názorů, pohledů, rad, sdělení. Mnoho z nás má problém se v tom všem vyznat.
Koučink je vedení koučovaného tak, aby sám nalezl vlastní cestu z různých možností, rad a informací k dosažení vlastního cíle, hlavně takovou, která je jemu vlastní, osobní. Samotný kouč neradí, ale provází.
Je to cesta jedinečná, protože kouč vám neradí ani neurčuje, jak máte žít. Sami si uvědomíte, kdo jste, co chcete a jak toho chcete dosáhnout. Vy si potom sami určíte kudy svým životem půjdete. Tím vším vás provede dobré koučování. Koučink.
Jestliže Vás to zaujalo, neváhejte se na mě obrátit a zarezervovat si se mnou koučovací sezení.
