Syndrom hodné holky: Jak tento vzorec neviditelně ničí váš život?

Chytáte se často do pasti neustálého vyhovování druhým, neumíte říkat „NE“ a slovo odpočinek je pro vás sprosté slovo? Syndrom hodné holky (nebo hodného kluka) je tichý autopilot, který jsme si přeprogramovali z dětství a který nás v dospělosti spolehlivě vede k vyhoření, úzkostem a ztrátě vlastního já. Tento článek vám otevře oči, pomůže vám odhalit destruktivní vzorce chování a nabídne vám 11 praktických kroků, jak převzít kormidlo nad vlastním životem, nastavit si zdravé hranice a začít konečně dýchat svobodně. Zjistěte, jak vám v této transformaci může pomoci profesionální koučink.

Už jako malí se snažíme neustále zavděčit svým rodičům. Děláme vše pro to, aby nás měli rádi, aby si nás všimli, aby s námi nemuseli mít velké starosti, protože jen takhle vidíme, že jsou naši rodiče s námi spokojení. Samozřejmě nás potěší, když od nich slyšíme: „To je ale moje hodná malá holčička, ta krásně poslouchá!“ nebo „Na toho mého kluka je vždy spoleh!“.

Jenže kde tam jsme opravdu my? Kde je tam to naše „já“? Nechováme se tak, jak bychom sami chtěli, ale tak, abychom vyšli vstříc ostatním. Naše vnitřní motivace se tak úplně ztrácí a roli převezme ta vnější. Chceme být prostě a jednoduše jen milováni.

Syndrom hodné holky postihuje častěji ženy, odtud se vzal i název. Ale může se týkat i mužů - vlastně to není vůbec tak neobvyklé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je totiž spojen s pocitem povinnosti splňovat očekávání okolí a potlačovat své vlastní potřeby a touhy. Jenže jak nám tenhle syndrom ovlivňuje nejen dětství, ale i celý život?

Moje zpověď: Když je snaha zavděčit se cestou do pekel     

I já sama jsem tou „hodnou holkou“ byla a řeknu vám, není to jednoduché ji jen tak vymazat. Jako dítě jsem se snažila nosit jen výborné známky, protože ty špatné se přeci pro naši rodinu nehodily. Co by si pak o nás ostatní pomysleli? Pravidelně jsem chodila na kroužky, tréninky, venčila psa a doma jsem měla své povinnosti, které musely být vždy stoprocentně hotové.

Po základní škole následovalo gymnázium, pak vysoká škola, ale samozřejmě jen ta, která byla mezi „povolenými“. Najít si vhodnou práci, správného přítele (hlavně nebýt dlouho sama, žena se přeci musí vdát!), vzít si ho a založit s ním rodinu. A já jen plnila a plnila přání svých rodičů.

Jenže, kde tam bylo to „opravdové mé já“? Ano, občas tam vykouklo, například když jsem cestovala nebo byla se svými dobrými kamarády, ale jinak se většinu času někde schovávalo. A přesně v tom je to nebezpečí. Člověk se stane mistrem v naplňování očekávání druhých, až úplně zapomene, co vlastně chce on sám.

Mateřství: Když vám dojdou síly i masky

Narodí se nám první dítě a my nevíme co dřív, často jsme i bezradné. Přeci jenom je to všechno nové, no a doteď jsme si nikdy nepotřebovaly říct o pomoc, tak proč bychom s tím začínaly právě teď? Jenže dítě často pláče a my nevíme proč, zkoušíme úplně všechno, ale nic nezabírá, celé noci nespíme, přes den jsme v jednom kole a jsme úplně vyčerpané. A dítě roste a roste a povinností přibývá, někdy i dětí, práce. A my stále neumíme požádat o pomoc. Syndrom hodné holky nám v tom brání.

Kam nás ale takový způsob života vede? Většinou k nemocem a vyhoření. Nemáme totiž vůbec žádný čas pro sebe. Rády bychom si zašly zacvičit, na procházku, s kamarádkou na kafe, přečetly knížku anebo si prostě jen lehly na gauč a odpočinuly si. Jenže co kdyby nás někdo viděl? To se přece nesluší odpočívat! A hlavně co ten náš vnitřní hlas, který nám neustále našeptává – to přeci nemůžeš! Vždyť máme doma takový nepořádek a spoustu práce... Prostě a jednoduše se úplně obětujeme pro rodinu a ztratíme tím i poslední kousky samy sebe.

Je syndrom hodné holky skvělá vlastnost, nebo vězení?

Může se zdát, že je to vlastně skvělá vlastnost. Když někdo potřebuje pomoc, my vždy přispěcháme, protože slovo „NE“ v podstatě vůbec neznáme. Jak bychom přeci mohli někoho odmítnout, když nás žádá o pomoc? Tohle nás přeci doma nenaučili. Na to jsme moc empatičtí a ochotní ihned přispěchat k ruce. Taky bychom okamžitě pociťovali silnou vinu, pokud bychom někoho nechali ve štychu. A v horším případě by nás to zavedlo až ke konfliktům, a těm se přeci chceme za každou cenu vyhnout.

Dáváme tak neustále přednost potřebám ostatních před těmi našimi a obětujeme se pro ně. Jenže kdo tím nakonec nejvíce utrpí? My sami. Naše zdraví, a to jak to psychické, tak i fyzické. Vede to ke stresu, úzkostem, depresím, vyhoření i chronickým nemocem.

Zastavte se na okamžik a upřímně si odpovězte:

• Kde ve svém životě říkáte „ANO“, i když byste uvnitř raději řekli „NE“?
• Jakou cenu reálně platíte za to, že chcete být za každou cenu ta „hodná“?
• Co nejhoršího by se stalo, kdybyste někoho odmítli nebo zklamali jeho očekávání?
• Čí život vlastně právě teď žijete – svůj vlastní, nebo život podle scénáře někoho jiného?
• Kdybyste měli jistotu, že vás ostatní budou mít rádi i tak, co byste dnes udělali úplně jinak?
• Co by se ve vašem životě změnilo, kdybyste začali více respektovat své vlastní potřeby?

Jestliže vás odpovědi na tyto otázky bolí, je to neklamné znamení, že je čas na změnu a opustit syndrom hodné holky.

Vaše propustka na svobodu: 11 kroků k novému já

Pokud jste se v předchozích řádcích poznali, nezoufejte. Z tohoto vlaku se dá vystoupit. Tady je 11 praktických kroků, jak začít a opustit syndrom hodné holky:

1. Uvědomte si vlastní situaci

Nejdůležitější je si vůbec uvědomit, že podle tohoto vzorce žiju – že „hodná holka“ nebo „hodný kluk“  je vlastně mou součástí a mým hlavním programem. Zkuste se upřímně zamyslet: Říkáte často lidem ve svém okolí ANO, i když byste vlastně raději řekli „NE“? Cítíte se mnohdy vyčerpaní, ale o pomoc si neřeknete, protože nechcete být na obtíž? Pokud ano, jste na začátku cesty ke změně.

2. Nastavte si pevné hranice

Naučte se říkat druhým „NE“. Řekněte jim, když něco nechcete dělat, když se na to necítíte nebo prostě nemáte čas. Naučte se dát sebe na první místo. I když to bude ze začátku hodně těžké a možná se dostaví pocity viny, postupem času zjistíte, jak moc vám to pomáhá. Budete se cítit uvolněnější a spokojenější. Vyjádření hranic je totiž pro naše psychické i fyzické zdraví opravdu klíčové.

3. Přijměte svůj vztek jako užitečný kompas

Hněv není vůbec nic špatného, je to prostě jen jedna z mnoha emocí. Vztek nám dává zprávu o tom, že někdo překročil naše hranice. O tom, že už dávno jsme měli říct to naše „NE“, které se furt zdráháme říkat, abychom nikomu neublížili. Jenže pak to akorát dusíme uvnitř sebe, což ohrožuje naše zdraví. Pojďme se tak naučit přijmout svůj vztek jako informaci. A pokud na svém těle začnete cítit narůstající vztek, nejdříve se zastavte, vydýchejte se nebo i ze situace na chvíli odejděte a pak až reagujte. Jako první má totiž vždy tendence reagovat naše rychlejší amygdala a může z nás vypadnout něco, čeho bychom později mohli litovat.

4. Odhoďte svůj perfekcionismus a buďte k sobě laskavější

Kdo říká, že musí být všechno neustále dokonalé? Jsme přeci jen lidi a k těm chyby patří. Zkuste jednou neuvařit teplou večeři a namazat dětem jen chleba se sýrem a zeleninou, nebo si třeba rovnou objednat jídlo domů.

Co úklid? Je opravdu potřeba mít neustále perfektně uklizeno? A co někdy vyzkoušet úklidovou firmu? Existuje spousta věcí, které můžeme třeba alespoň odložit na později, protože ne všechno je urgentní. Svět se nezboří, když prach zůstane na poličce o den déle.

5. Naučte si říkat o pomoc

Jste opravdu vy jediný, kdo musí všechno udělat? Co třeba více zapojit partnera nebo babičky? Je to opravdu nutné, abyste vy sama byla hlavní kontaktní osoba pro školku i školu? Co takhle u jedné instituce napsat tatínka dětí jako hlavní kontakt?

A co to každodenní večerní uspávání? Není už na čase, aby to děti zkusili i s tátou? Třeba už povyrostli a zvládnou to spolu v pohodě a vy si tak konečně můžete zajít na tu večeři s kamarádkou, o které už měsíce sníte.

Pánové, platí to i pro vás: Je opravdu nutné běžet hned po práci domů a pomáhat, nebo si můžete jednou za čas zajít s kamarádem na pivo či tenis, aniž byste měli výčitky svědomí? A co to neustálé chození na hřiště, které už vám leze krkem? Proč nepoprosit babičku, aby vzala batole vyvětrat ona?

6. Udělejte si skutečný čas pro sebe

Zavolejte své nejlepší kamarádce nebo kamarádovi a zajděte společně večer na skleničku. Kupte si permanentku do fitness centra a začněte pravidelně cvičit. Otevřete tu zaprášenou knížku, kterou jste si už před pár lety koupili a konečně se do ní začtěte. Vezměte si batoh a vyrazte na celodenní výlet do přírody nasát tu léčivou atmosféru lesa. Anebo si jen prostě doma udělejte pohodu s hrnkem čaje a věnujte se nicnedělání. Je to vaše právo, ne odměna za zásluhy.

7. Začněte si psát deník

Každý večer či ráno si nechte pár minut na psaní. Hezky se tak vypíšete ze všech svých trápení a starostí. Můžete si tam psát své velké i malé úspěchy anebo věci, co byste rádi zlepšili. Protřídíte si tak své emoce, tělo se vám uvolní a v noci se vám bude mnohem lépe spát. Psaní je úžasný terapeutický nástroj, který vám pomůže uvidět vzorce syndromu přímo černým na bílém.

8. Zkuste pravidelně meditovat

Je vědecky dokázáno, že jen pár minut meditace denně vám zlepší psychické zdraví. Pravidelné praktikování meditace vám totiž uvolní stres a napětí. Ze začátku stačí jen pozorovat svůj dech a zklidnit tak svou mysl. Důležité je se zastavit v tom věčném kolotoči plnění úkolů pro druhé a uvědomit si vlastní existenci. Můžete zkusit jak meditaci v tichu, tak i s vedenou nahrávky a uvidíte, co vám bude více vyhovovat. 

9. Přepište svůj vnitřní program pomocí afirmací

Vymyslete si své autentické afirmace a každý den si je opakujte. Můžete si je napsat doma na lednici nebo na zrcadlo v koupelně - prostě kamkoliv, kde je budete mít na očích. Důležité je, si je opakovat, kdykoliv budete mít chvilku. Díky nim můžete postupně změnit své podvědomé nastavení. Napsat si můžete například:

• Mám právo požádat o to, co potřebuji.
• Zasloužím si lásku a respekt i bez neustálého výkonu.
• Umím říct „NE“, když chci, a je to tak v pořádku.

10. Začněte den ranní vizualizací

Když si něco vizualizujeme, mozek na to reaguje podobně, jako kdybychom to skutečně prožívali. Naše mysl nevidí rozdíl mezi představou a realitou. Vyčleňte si ráno 5 minut na vizualizaci a představte si ve své mysli do detailu to, po čem opravdu toužíte. Představte si, jak lehce a svobodně se cítíte, když jste právě někomu s naprostým klidem řekli své rázné „ne“.

11. Najděte si svého kouče (nemusíte na to být sami)

Máte pocit, že na to sami nestačíte? Že jsou ty staré koleje příliš hluboké? Právě proto je tady koučink. Kouč vám pomůže zavést jakékoliv nové rutiny do vašeho života tak, aby pro vás byly přirozené. Pomůže vám s bezpečným nastavováním hranic či učením se říkat „NE“ bez výčitek a bude při vás stát jako pevná podpora. Kouč vás nebude soudit ani vám diktovat, co máte dělat. Pomůže vám ale najít váš vnitřní kompas, ve kterém se ukrývají všechny odpovědi na vaše otázky.

Opusťte syndrom hodné holky!

Pojďme konečně najít sami sebe, dát se na první místo a užívat si každý den tak, jako by to byl ten náš poslední. Pojďme k sobě být upřímní a říct si, že takhle už dál žít nechceme a že chceme změnu, a to teď hned!

Neztrácejme náš drahocenný čas, který nám tu ještě zbývá, a pojďme ho využít naplno! Přestaňme být obětí starých programů z dětství a staňme se vědomými tvůrci svého štěstí.

Změna začíná jedním rozhodnutím. Udělejte ho pro sebe, ne pro ostatní. Rezervujte si u mě první koučovací sezení zdarma – slibuji vám, že to bude váš první krok k obrovské životní úlevě.