Vnitřní motivace

Co vnitřní motivaci sytí

Američtí psychologové Edward Deci a Richard Ryan strávili desítky let otázkou, proč lidé dělají věci, které dělat nemusí. Jejich teorie sebeurčení odpovídá třemi potřebami. Autonomie: mám vliv na to, co a jak dělám. Kompetence: jde mi to a vidím, že se zlepšuju. Vztahovost: dělám to s lidmi, na kterých mi záleží, nebo pro ně.

Zkuste si to na vlastní práci. Kdykoli jedna ze tří potřeb vypadne, chuť se vytratí. Skvělý projekt pod mikromanagementem přestane bavit během měsíce — zmizela autonomie. Práce, kterou děláte roky bez posunu, otupí; chybí zážitek růstu. A výborně placená pozice v týmu, kde na sebe lidé nemluví, vydrží jen do první lepší nabídky.

Deci popsal i zjištění, které od té doby zaměstnává manažery: když začnete odměňovat činnost, kterou člověk dělal pro radost, radost často odejde. Mozek si přepíše důvod — dělám to za odměnu. Neznamená to neplatit lidem slušně. Znamená to nepřehlížet, že peníze samy o sobě nadšení nekoupí: bonus zabere na jednorázový výkon, ne na dlouhodobou chuť.

Tohle zjištění se dlouho přelo, a tak ho Deci s Richardem Koestnerem a Ryanem v roce 1999 prověřil metaanalýzou 128 experimentů v časopise Psychological Bulletin. Závěr se potvrdil: hmotné odměny, očekávané i neočekávané, vnitřní motivaci k dané činnosti v průměru oslabovaly. Nejvýrazněji u dětí, ale ukázalo se to i u vysokoškoláků. Není to povel přestat platit — je to varování, aby se odměna nepřilepila zrovna na tu část práce, kterou má člověk rád samu o sobě.

Pro vedení lidí z toho plyne jeden nepříjemný a jeden příjemný závěr. Nejrychlejší způsob, jak motivaci srazit, je odebrat člověku rozhodování o věci, za kterou nese odpovědnost. A nejlevnější způsob, jak ji zvednout, je opak — nechat mu volbu aspoň v tom, jak si práci uspořádá. Nestojí to nic a obě strany to poznají do měsíce.

Jak si vnitřní motivaci vrátit

Když člověku „zmizela chuť“, nevede první otázka k tomu, jak se přinutit, ale k tomu, která ze tří potřeb chybí. Chybí-li autonomie, hledá se prostor, kde si člověk může rozhodnout aspoň o způsobu práce. Chybí-li kompetence, pomůže výzva o stupeň těžší nebo naopak dovednost, kterou si konečně doplní. Chybí-li vztahovost, je řešení mimo tabulky — u lidí.

Druhá vrstva leží u smyslu. Motivace bývá nejsilnější tam, kde se činnost potkává s tím, co je pro člověka opravdu důležité; proto se v koučování často začíná prací s hodnotami. A když je souběh úplný, přichází flow — nemusíte se nutit, protože není do čeho.

Vnitřní motivace není povahová vlastnost, ale výsledek podmínek, které si člověk z velké části řídí sám. To je dobrá zpráva pro každého, kdo si o sobě myslí, že je líný. Obvykle není — jen dlouho dělá něco, co mu bere samostatnost, růst nebo lidi. Rozplést se to dá v jednom poctivém rozhovoru, třeba s někým z certifikovaných koučů, kteří u nás prošli výcvikem.

Zdroj: Edward L. Deci a Richard M. Ryan: Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior (1985) — základní práce teorie sebeurčení. · Deci, Koestner & Ryan (1999): A meta-analytic review of experiments examining the effects of extrinsic rewards on intrinsic motivation, Psychological Bulletin 125(6), s. 627–668

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi vnitřní a vnější motivací?

Vnitřní motivace pramení z činnosti samé — baví mě, dává mi smysl, rostu v ní. Vnější přichází zvenčí v podobě odměny, pochvaly nebo hrozby. Vnější funguje rychle, vnitřní vydrží.

Jak si zvýšit vnitřní motivaci?

Zjistěte, co chybí: vliv na svou práci, zážitek růstu, nebo lidé kolem. Pak přidejte právě to. Slibovat si odměnu za činnost, která vás dřív bavila, obvykle zabírá jen krátce.

Hledáte kouče pro sebe?

Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.

Vybrat si kouče

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.