Psychologie změny
Work-life balance
Work-life balance je rovnováha mezi prací a zbytkem života — časem pro vztahy, zdraví, odpočinek a vlastní věci. Nejde o dělení půl na půl ani o stejný poměr každý týden. Funkční rovnováhu poznáte podle toho, že člověk umí být chvíli plně v práci a chvíli plně mimo ni, aniž by ho ta druhá strana hlodala.
Fakta v kostce
- Rovnováha není o hodinách, ale o schopnosti být plně tam, kde právě jste.
- Rady typu „vypněte večer telefon“ selhávají, protože řeší nástroj, ne důvod.
- Nejtěžší dovedností celého tématu je umět říct ne — a unést, co po tom přijde.
Proč obvyklé rady na work-life balance nefungují
Notifikace vypnuté, e-mail po osmé nečtu, v neděli pracovní telefon do šuplíku. Vydrží to devět dní. Desátý den přijde věc, která „fakt nepočká“, a celý systém padne. Není to slabost. Je to důkaz, že problém nebyl v telefonu.
Pod tím obvykle leží něco konkrétnějšího. Strach, že bez neustálé dostupnosti přijdu o pozici nebo o zakázku. Potřeba být nepostradatelný, protože právě tam je zdroj vlastní ceny — sebehodnota postavená na výkonu neumí odpočívat, protože pauza se v jejím účetnictví počítá jako ztráta hodnoty. Nebo prostě fakt, že doma čeká rozhovor, který je nepříjemnější než další porada. Dokud tohle zůstane nepojmenované, žádná technika nevydrží.
Sám pojem má přitom slabinu, kterou stojí za to znát. Slovo „balance“ evokuje váhy, kde jedna strana musí ztratit, aby druhá získala — a to v praxi vede k pocitu viny na obou stranách. Užitečnější než hledat ideální poměr bývá ptát se, jestli jsem tam, kde zrovna jsem, doopravdy přítomný. Hodina s dítětem strávená s očima v telefonu se nepočítá ani jako práce, ani jako volno.
A ještě jedna věc, kterou lidé podceňují: rovnováha se nedá nastavit jednou provždy. Mění se s fází života i s tím, co má člověk rozjeté. Rok po založení firmy vypadá jinak než rok s malým dítětem a oba se liší od roku, kdy se stará o nemocného rodiče. Otázka tedy nezní „jaký je správný poměr“, ale „je tenhle poměr na tohle období vědomá volba, nebo se mi to jen stalo?“.
Že za vyčerpáním nestojí jen počet odpracovaných hodin, podpírá i výzkum vyhoření. Christina Maslachová a Michael Leiter popsali šest oblastí, ve kterých se láme vztah člověka k práci: množství práce, vliv na to, jak se dělá, uznání, vztahy v týmu, spravedlnost a soulad hodnot. Přetížení je z nich jen jedna — a v praxi zdaleka ne vždy ta rozhodující. Člověk, který dře dvanáct hodin na něčem, čemu věří, má u toho vliv i uznání a nemá pocit křivdy, na tom bývá líp než člověk s osmihodinovou pracovní dobou a přesvědčením, že na ničem nezáleží. Než začnete škrtat hodiny, vyplatí se tedy projít všech šest položek a zjistit, která z nich vlastně dře.
Jak se rovnováha řeší v koučování
Začíná se obvykle mapou, ne plánem: kolik prostoru dnes reálně dostávají jednotlivé oblasti života a jak by je člověk chtěl mít. Pak se hledá, které hodnoty jsou dlouhodobě neobsloužené — protože vyčerpání nevzniká z počtu hodin, ale z toho, že něco důležitého nedostává vůbec nic. Teprve pak přicházejí konkrétní dohody, a to velmi konkrétní: co přesně přestanu dělat, komu to řeknu a kdy.
Nejtěžší část bývá právě tady — říct ne kolegovi, klientovi nebo vlastnímu předsevzetí, že tohle ještě zvládnu. To je dovednost, ne povahový rys, a dá se naučit. Zároveň je dobré vědět, kde má koučink hranici: pokud už je člověk vyčerpaný natolik, že se objevují potíže se spánkem, úzkosti nebo tělesné příznaky, je téma spíš vyhoření a začíná se u lékaře, ne u kouče. K jemnějšímu vnímání vlastních signálů pomáhá všímavost; osobnější pohled nabízí i článek Work-life balance na našem blogu.
Zdroj: Christina Maslach & Michael P. Leiter (2016): Understanding the burnout experience: recent research and its implications for psychiatry, World Psychiatry 15(2) — šest oblastí pracovního života, ve kterých vzniká nesoulad mezi člověkem a prací.
Časté otázky
Existuje ideální poměr práce a osobního života?
Ne. Poměr se mění podle fáze života, oboru i toho, co má člověk zrovna rozjeté. Užitečnější měřítko než čísla je, jestli se dokážete v obou světech skutečně zastavit a být přítomný.
Jak si nastavit hranice v práci?
Konkrétně a nahlas. Ne „budu si víc hlídat čas", ale „po sedmé už neodpovídám a v pondělí to kolegům řeknu". A počítejte s tím, že první dva týdny to bude nepohodlné — to je součást procesu.
Hledáte kouče pro sebe?
Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.
Vybrat si kouče
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.
