Psychologie změny
Psychická odolnost (resilience)
Psychická odolnost (resilience) je schopnost unést zátěž, projít nepříznivou situací a vrátit se do funkčního stavu — někdy i posílený. Není to necitlivost ani vydržet za každou cenu. Skládá se z toho, jak si člověk situaci vysvětlí, jestli má oporu ve vztazích a jak umí pečovat o vlastní zdroje.
Fakta v kostce
- Odolnost není vrozená vlastnost — z velké části se buduje zkušeností a návyky.
- Nejsilnější opora bývá překvapivě prostá: lidé, kterým se dá zavolat.
- Zaměňovat odolnost s vydržením za každou cenu je nejrychlejší cesta k vyhoření.
Z čeho se psychická odolnost skládá
Ve firmě proběhne reorganizace. Dva lidé přijdou o svou pozici ve stejný den. Za tři měsíce má jeden z nich novou práci, o které mluví jako o šanci, kterou by si sám nedal. Druhý pořád obtelefonovává známé a mluví o tom, co mu udělali. Rozdíl nebyl v odolnosti jako povahové vlastnosti — byl ve čtyřech docela konkrétních věcech.
První je výklad. Co si o situaci člověk řekne: jestli je to konec, nebo přechod. Tady se odolnost přímo dotýká růstového myšlení, protože jde o tutéž otázku — je tohle rozsudek, nebo informace? Druhá jsou vztahy, a to je věc, kterou lidé podceňují nejvíc. Kdo má komu zavolat, unese násobně víc než člověk, který to zvládá sám. Třetí jsou zdroje: spánek, pohyb, jídlo, přestávky. Zní to banálně, ale odolnost je z velké části fyziologie — nevyspalý mozek prostě hodnotí situace hůř. A čtvrtá je smysl, tedy vědomí, kvůli čemu to celé stojí za to.
Dobrá zpráva je, že se všechny čtyři dají ovlivnit. Výklad se dá trénovat otázkami, vztahy se dají vědomě udržovat i ve vytížených obdobích, zdroje se dají chránit rozhodnutím a smysl se dá připomínat. Odolnost tedy není loterie povahy — je to spíš zásobník, do kterého se buď průběžně ukládá, nebo se z něj jen čerpá.
Tenhle pohled má oporu ve výzkumu, a to hned ze dvou stran. Vývojová psycholožka Ann Mastenová shrnula desítky let studií dětí vyrůstajících v těžkých podmínkách do formulace, která se ujala: odolnost je „obyčejná magie“. Nevzniká z výjimečného nadání ani ze štěstí, ale z běžných systémů, které má k dispozici skoro každý — z fungujícího vztahu s dospělým, ze schopnosti se učit a regulovat, z pocitu, že věci mají smysl. George Bonanno o pár let později doložil totéž u dospělých po ztrátě blízkého a po traumatu: nejčastější reakcí není dlouhodobé zhroucení, ale zotavení. Obojí je dobrá zpráva a obojí míří stejným směrem — odolnost je běžná lidská výbava, ne cena pro vyvolené, a proto se do ní dá investovat.
Právě proto odolnost neznamená necítit. Odolný člověk se bojí, štve ho to a je unavený. Jenom u toho nepřestane fungovat a ví, kdy si má říct o pomoc. Zaměňovat odolnost se zatnutými zuby je omyl, který se draho platí — takový přístup vede rovnou k syndromu vyhoření.
Kde odolnost trénuje kouč a kde už jde o zdraví
Koučink je na budování odolnosti dobrý nástroj, dokud jde o prevenci a rozvoj. Zdravý člověk, který se chystá na náročné období nebo chce lépe zvládat tlak, s koučem pracuje na hranicích, na regeneraci, na výkladu situací i na tom, co si o nich sám sobě říká. Podobně funguje vědomé rozšiřování toho, co člověk zná: každá zvládnutá nepohodlná zkušenost je vklad do vlastní odolnosti.
Jenže odolnost není náhrada za pomoc. Pokud člověk dlouhodobě nespí, má úzkosti, prožívá trauma nebo se dostal do stavu vyčerpání, ze kterého se nezotaví ani po volnu, je „zvyšování odolnosti“ tím nejhorším možným zadáním — přidává zátěž tam, kde je potřeba úleva. Tehdy patří téma k lékaři, psychologovi nebo psychoterapeutovi. Koučink není léčba a hranici mezi profesemi popisujeme v pojmu koučink vs. terapie. Kouče, který ji zná a respektuje, najdete v seznamu certifikovaných koučů.
Zdroj: Viktor E. Frankl: Člověk hledá smysl (1946) — klasický text o roli smyslu při zvládání extrémní zátěže. · Ann S. Masten (2001): Ordinary magic: Resilience processes in development, American Psychologist 56(3) · George A. Bonanno (2004): Loss, Trauma, and Human Resilience, American Psychologist 59(1)
Časté otázky
Dá se psychická odolnost natrénovat?
Z velké části ano. Buduje se výkladem situací, vztahovou oporou, péčí o základní zdroje a zkušeností se zvládnutou zátěží. Vrozené dispozice hrají roli, ale nerozhodují.
Znamená být odolný nedávat najevo emoce?
Ne, spíš naopak. Potlačené emoce odolnost snižují. Odolný člověk emoci připustí, pojmenuje ji a přitom nepřestane jednat — a včas si řekne o pomoc.
Hledáte kouče pro sebe?
Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.
Vybrat si kouče
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.