Prokrastinace – odkládání důležitých úkolů na později – je problém, který trápí mnoho lidí napříč věkem i profesemi. Jako student koučinku jsem se rozhodl prozkoumat, jak může koučovací přístup pomoci rozpoznat a překonat příčiny prokrastinace.

V tomto článku vám nabídnu inspiraci, konkrétní otázky k zamyšlení a praktické kroky, které můžete začít využívat třeba již dnes. Článek je určen každému, kdo chce pochopit své odkládání a najít cestu k větší efektivitě a spokojenosti. Neméně důležitou ambicí článku je popularizovat koučink mezi lidmi.

Moje cesta ke koučinku

Sedím u počítače a klikám na tlačítko potvrdit. Odesílám formulář.

Stalo se to. Opravdu se to stalo. Slyším, jak mi v hrudi zrychleně bije srdce. Je mi přes padesát a cítím se asi tak, jako bych si právě vylosoval maturitní otázku.

Udělal jsem to! Ukončil jsem několikatýdenní období nejistoty, neustálého hledání a zvažování. Období plné silných emocí a pocitů blížících se k absolutnímu přesvědčení o správnosti mé volby až po pochybnosti, skepsi a obavy z něčeho neznámého, neprobádaného. Je to cesta pro mě? Jsem ten správný člověk na toto povolání?

Vyznám se vůbec sám v sobě, ve svých pocitech, myšlenkách? Nejsem nakonec natolik plný rozporů, emocí a nejistot, a tudíž naprosto nevhodný pro tuto práci? Vím vůbec dost o této profesi? Nejsem přeci jenom už starý na takovou změnu? Zvládnu to? Ale teď už jsou všechny pochybnosti za mnou. Jsem rozhodnutý, jdu do toho. A naplno!

Dámy a pánové, stanu se koučem! Přihlásil jsem se na kurz Certifikovaný životní kouč společnosti Coaching Univerzity.

Koučování: ano nebo ne?

Jak to vidíte Vy? Jaké jsou vaše pocity, když slyšíte slovo kouč? Přemýšleli jste někdy o tom, jak vlastně kouč pracuje?

Z vlastní zkušenosti vím, že většina lidí v tom nemá vůbec jasno. Často nerozlišují mezi koučem, mentorem, mediátorem. Kouč je pro ně například pan Novák, který trénuje jejich syna ve fotbalovém oddílu.

Když jim vysvětlíte, že máte na mysli kouče, který podporuje lidi v jejich osobním rozvoji, zamyslí se, zavzpomínají a řeknou vám, že tedy ano, že to slyšeli. A že je to nyní vlastně moderní. Ale také vám často řeknou, že oni sami by rozhodně kouče nepotřebovali. Kouče přeci potřebuje člověk, který je ztracený, neví si rady. A to oni přeci rozhodně nejsou.

Je to opravdu tak? Jako student kurzu se stále více ponořuji do světa koučinku a sám objevují, jak rozmanité názory mezi lidmi tato profese vzbuzuje. Setkávám se s nadšením i skepsí, s obdivem i pochybnostmi. Otevřeně o svém studiu ve firmě zatím nehovořím, ale nevynechám jedinou příležitost, abych řeč nezavedl tímto směrem.

Zajímá mě, jak koučink kolegové vnímají. Někteří lidé vnímají koučink jako moderní a účinný způsob, jak rozvíjet svůj potenciál, najít v životě větší smysl nebo si ujasnit cíle. Jiní – a těch jsem napočítal více – jsou naopak opatrní, někdy až nedůvěřiví – mají pocit, že jde o módní trend, který je určený jen pro manažery, nebo že koučové slibují zázraky bez reálného základu.

Zajímavé také je, že poměrně hodně lidí se domnívá, že svěřit se kouči je otevřené přiznání slabosti, které by vzbudilo pochybnosti o tom, zda dotyčný na svěřenou pozici vůbec stačí. To přeci nejde vzít si kouče, šeptá mi opatrně kolega. Neblázni… to by nikdo nesměl vědět… Jo a kouč ti nemůže dát žádné rady, jo? No tak to už vůbec nechápu, kroutí hlavou a odchází…

No a jak je to teda s tou prokrastinací?

Ptá se mě manželka, když jí říkám, že musím konečně dočíst vypůjčenou knihu Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Zastydím se. Obálku knihy přejedu zrakem každý večer. Každý večer je to pro mě malé připomenutí mého selhání. Nebo malé připomenutí velkého selhání? Musím jí dočíst! A musím na to asi jinak.

Prokrastinace je pojem, se kterým se během svého studia koučování setkávám velmi často. Nejde o nic nového – lidé odkládali povinnosti vždycky, ale dnešní doba nabízí mnohem víc možností, jak se vyhnout tomu, co je pro nás důležité. Sociální sítě, internet, tlak na výkon i nekonečné seznamy úkolů – to vše může vést k tomu, že místo práce na důležitém projektu raději uklidím stůl, pomohu s něčím kolegyni, nebo si řeknu „ještě pět minut a začnu“. Nebo raději až zítra? Začnu vůbec někdy?

Proč prokrastinujeme?

Z teorie i z rozhovorů s ostatními studenty vím, že prokrastinace není jen otázkou slabé vůle nebo lenosti. Často souvisí s našimi emocemi, vnitřními přesvědčeními a strachy. Může být reakcí na:

Strach ze selhání („Co když to nezvládnu?“)
Perfekcionismus („Musí to být dokonalé, jinak to nemá cenu začínat.“)
Nejistotu ohledně postupu („Nevím, jak začít, takže to raději odložím.“)
Přehlcení úkoly („Je toho moc, nevím, co dřív.“)
Nedostatek motivace („Nevím, proč bych to měl dělat.“)

Teorie koučování mě učí, že klíčem je hledat příčiny v našem myšlení a prožívání a nebát se je pojmenovat.

Koučink jako cesta k pochopení a ke změně

Zatímco psychoterapie se často zaměřuje na minulost, koučink směřuje spíše k budoucnosti, k cílům a konkrétním krokům, které vedou ke změně. Koučink zvyšuje odpovědnost a mění pohled na věc. Jako student se učím, že úkolem kouče není dávat rady, ale klást otázky, které vedou k hlubšímu pochopení sebe sama, svých motivací, obav a cílů.

Koučink je strukturovaný rozhovor, jehož cílem je stimulovat schopnost aplikovat minulé zkušenosti na budoucí situace a podporovat klienta v hledání vlastních řešení. Všechny zdroje má klient k dispozici hned teď.

Jak by mohl vypadat koučovací rozhovor?

Jakmile budu mít možnost vést koučovací rozhovor s někým, kdo odkládá důležitý úkol, neříkal bych mu, co má dělat. Jako kouč se budu ptát:

Co přesně odkládáš?
Jak se cítíš, když na ten úkol myslíš?
Co by se stalo, kdybys úkol dokončil? A co když ne?
Co ti v minulosti pomohlo překonat podobné situace?

Tyto otázky mají pomoci rozpoznat, co se v člověku odehrává – jaké myšlenky, emoce a přesvědčení brání začít. Koučink nabízí bezpečný prostor, kde lze tyto obavy pojmenovat a hledat vlastní cestu vpřed.

Prokrastinace v každodenním životě: Nejste v tom sami

Z rozhovorů se spolužáky i z četby knihy Petra Ludwiga vím, že prokrastinace se týká studentů, zaměstnanců, podnikatelů i rodičů na mateřské dovolené. Může se objevit v různých oblastech, např. psaní zpráv, přípravy prezentací, vyřizování e-mailů, učení na zkoušky, psaní seminárních prací, úklid, opravy, vyřizování administrativy, začátek cvičení atd. atd.

Všude tam, kde máme pocit tlaku, nejistoty nebo zahlcení, může prokrastinace sloužit jako „úniková cesta“. Krátkodobě přinese úlevu, dlouhodobě však často vede ke stresu a pocitu selhání.

Koučovací otázky, které si mohu klást i já sám

Při studiu koučování jsem zjistil, že samotné kladení otázek může být velmi užitečné i pro mě osobně. Skutečné koučování podle mé zkušenosti nelze nahradit sebekoučinkem. Pokud ale chcete začít pracovat na své prokrastinaci, zkuste si odpovědět na následující otázky. Takové by vám profesionálně položil certifikovaný kouč. Můžete si je zapsat, promyslet nebo o nich diskutovat s někým blízkým. Přemýšlejte o tom a položte si také otázku, jak na koučování nyní nahlížíte? Změnilo se něco ve vašem postoji?

Oblast uvědomění

Které úkoly nejčastěji odkládám? Co mají společného?
Jaké pocity se u mě objevují, když na ně myslím?
Jaké myšlenky mi běží hlavou těsně předtím, než začnu odkládat?
Co mi prokrastinace „přináší“? (např. úlevu, klid, pocit bezpečí)

Oblast motivace

Proč je pro mě důležité daný úkol splnit?
Jaký by byl konkrétní přínos, kdybych prokrastinaci překonal?
Co by se změnilo v mém životě, kdybych úkol dokončil včas?

Oblast akce

Jaký je nejmenší možný krok, který mohu udělat hned teď?
Co by mi pomohlo začít? (např. rozdělení úkolu, podpora okolí, změna prostředí)
Jak bych mohl oslavit každý malý pokrok?

Výzva k zamyšlení a akci

Z toho, co se učím, vím, že prokrastinace je často signálem, že něco v našem životě potřebuje pozornost. Možná je to strach, nejistota, nedostatek energie nebo nejasné priority. Koučink může pomoci tyto signály rozpoznat a najít vlastní cestu ke změně.

Zkuste si dnes vybrat jeden úkol, který odkládáte, a odpovězte si na tyto otázky:

Proč tento úkol odkládám?
Jaký by byl první malý krok, který mohu udělat ještě dnes?
Co mi pomůže udržet si motivaci i zítra?

Pokud zjistíte, že se vám nedaří pohnout z místa, nebojte se požádat o podporu – ať už od budoucího kouče, kolegy, kamaráda nebo rodiny. Každý z nás někdy potřebuje pomocnou ruku.

Závěr: Každý krok se počítá

Jako student koučovacího výcviku vnímám, že prokrastinace není selhání, ale příležitost k sebepoznání. Pokud se na ni podíváme s nadhledem a laskavostí, můžeme zjistit, co nám skutečně brání v akci – a začít to postupně měnit. Koučink může být na této cestě cenným průvodcem.

Nečekejme na „dokonalý okamžik“. Začněme malým krokem – právě teď.

Tak co říkáte na koučink? Jak se vám líbili koučovací otázky? Dávalo vám to smysl? Koučování je úžasné. Přijměte ho do svých životů. Otevře vám právě ty dveře, které otevřít potřebujete. Koučink je cesta, která nám pomáhá objevit vlastní potenciál a posunout se tam, kam opravdu chceme.

Každý z nás má v sobě odpovědi na své otázky – někdy ale potřebujeme někoho, kdo nám pomůže je najít. Koučink není o radách zvenčí, ale o podpoře, důvěře a inspiraci. Je to bezpečný prostor, kde můžeme růst, překonávat překážky a měnit sny ve skutečnost. Přijměte koučink jako příležitost rozvíjet sebe sama a objevte, co všechno ve vás skutečně je.

Tip na závěr:

Napište si dnes večer tři věci, které jste zvládli, i když byly malé. Uvidíte, že každý den se dá najít něco, na co můžete být pyšní. A zítra zkuste udělat první krok k úkolu, který jste dosud odkládali. Možná zjistíte, že to není tak těžké, jak se zdálo.