NLP mapy a vzorce chování

Vzorce chovani
Koučink Mysl a myšlení NLP

NLP mapy a vzorce chování

V minulém článku NLP mapy a mezilidské vztahy jsme si popsali, co jsou mapy a lehce jsme se dotkli tématu filtrů. Dnes si je popíšeme víc dopodrobna a ukážeme si, jak se dají využít v praxi.


Proč se tak chovám? Proč se tak chová??

Všimli jste si někdy, že lidi mají naučené vzorce chování? Představte si, že se bavíte se svým šéfem. A teď si představte, že se bavíte se svou matkou, se svým kamarádem.

Určitě byste se nebavili se šéfem stejně jako s kamarádkou a nebo se svou matkou jako se šéfem. V přítomnosti s každým z těchto lidí máte naučený jiný vzorec chování.


Působí na vás totiž rozdílné filtry.

K šéfovi jste naučení mluvit s určitou pokorou a určitě budete spíše volit formální a slušná formulování. S kamarádem se budete bavit neformálně, bez zábran. A ke své matce budete hovořit s pokorou, ačkoli neformálně. Přesně za toto můžou filtry.

Ale jde to ještě hlouběji. Pamatujete na naší tchýni v příběhu? Jak mluvila s naším hlavním hrdinou? Neuctivě, urážela ho, shazovala ho před vlastním dítětem. A jak na ní reagoval náš hlavní hrdina? Začal jí její slova oplácet a hádal se s ní. Oba dva tudíž mají ve své vzájemné přítomnosti nastavené určité filtry, které jim „vyvolávají“ určité vzorce chování.

Mohlo by se však tomuto předejít? Ano, mohlo.
Stačilo by, kdyby jeden přestal reagovat podle svého naučeného vzorce.
Poměrně lehké, že?
Ano i ne.


Naše minulost, naše přítomnost

 

Napadla Vás otázka „Proč se tchýně k našemu hrdinovi takto chová?

Co kdybych Vám řekla, že si od svého mládí prošla mnoha vztahy s partnery, kteří se nad ní povyšovali a kteří se s ní nebáli rozejít, jakmile je přestala bavit. Když si konečně našla partnera, se kterým založila rodinu, brzo jí začal slovně šikanovat a často jí nadával jak moc je neschopná. Rozvedla se s ním hned, jakmile zjistila, že jí podvádí.

Změnil vám tento smutný fakt názor na tuto ženu?

Její chování vůči partnerovi jejího dítěte je nesprávné a hrubé, ale ona má jen strach, aby její dítě neskončilo jako ona. A tak raději „vzala otěže do svých rukou“ a začala našeho hrdinu zesměšňovat a podkopávat jeho sebevědomí, aby předešla tomu, že on začne se šikanou jako první.
Bohužel se vydala nesprávnou cestou.

Toto všechno jsou filtry naší tchýně, které ovlivňují její jednání.

Filtry bychom tak mohly rozšířit o zkušenosti a osobní minulost.

 

minulost a budoucnost


Emoce a pocity

Filtry mohou být i naše momentální stavy, naše momentální emoce.

Jen si vzpomeňte na politou košili. Náš hrdina byl ve stresu, vztek se v něm vařil a jeho celkový stav měl spíše podobu chrlící sopky než klidné jezerní hladinky. Chudák paní servírka, která veškerý ten nápor emocí odnesla.

Všechno vnímal negativně, protože jeho emoce mu zkreslovaly celkovou situaci.

Vzpomeňte si na den, kdy jste se cítili šťastní a na den, kdy jste se cítili hrozně.

Oba dva dny Vám v mysli utkvěli v jiném světle. Měli jinou atmosféru, protože jste je vnímali skrze rozdílné emoce.
Na jeden z nich vzpomínáte rádi, na druhý byste nejraději ihned zapomněli.


Subjektivní realita

A mám pro vás další otázku. Opravdu to bylo tak, že servírka narazila do našeho hrdiny? Nebo naopak? Náš hrdina se tehdy přímo rozeběhl z kavárny. Co když to byl on, kdo narazil do paní servírky a ne naopak? Vidíte opět ten rozdíl? Opět se nám objevuje subjektivní realita dvou rozdílných lidí. A co takhle zeptat se třetí strany?

Myslíte si, že někdo přijde s jednou objektivní, všeobecnou pravdou, která bude popisovat tuto situaci?
Ne.

Každý z lidí v kavárně jí mohl vidět rozdílně. Někdo mohl soucítit se servírkou, jiný dokázal pochopit našeho hrdinu, jiný se nedokázal přiklonit na žádnou ze zúčastněných stran.

Mohli bychom tedy usoudit, že každý z nás žije ve své subjektivní realitě a každý z nás tudíž vnímá každou situaci jinak.


„Naše filtry jsou tedy naše hodnoty, postoje, normy, zkušenosti a současné emoce a pocity skrze které filtrujeme svět kolem sebe a utváříme si jej do naší osobní subjektivní reality.“


Kde nám mohou NLP mapy a filtry pomoci?

„K čemu mi tohle všechno může pomoci? A jak to pro mě může být až tak moc důležité?“

Odpověď je: „V mnoha oblastech vašeho života.“

Pojďme si je představit v bodech:


1. Vztahy

Je pro nás velmi důležité si uvědomit, že každý z nás vnímá a prožívá danou situaci jinak. Tudíž i naše reakce na ně bude rozdílná.
Někdy se může lišit hodně, jindy nepatrně.
Nikdy však nebude naprosto do nejmenšího detailu totožná.

Každý z nás je ovlivněn našimi osobními unikátními filtry, skrze které vnímáme realitu. Proto má každý z nás jiný názor a jiný postoj.
Je proto důležité si nedělat předčasné závěry o daném člověku. Ačkoli může být jeho jednání v dané chvíli nevhodné, neznamená to hned, že je špatným člověkem. Může mít k tomu důvod. Ale kdo ví?

To nezjistíte, dokud se nezeptáte. A proto je důležitá komunikace.
Když spolu budete věci probírat a v klidu je řešit, nebudete muset snášet nesmyslné hádky a nedorozumění, která se můžou vyostřit v něco mnohem horšího. Stačí být otevřený a snažit se pochopit druhého člověka. Zmapovat jeho mapu, uvědomit si, kde má své křižovatky a budovy. A když se vám poštěstí, tak vás třeba i jednoho dne vezme do některého ze svých zákoutí.

A kdo nerad objevuje nová místa?


2. Sebevědomí

Ano, i sebevědomí vám toto poznání může zvýšit.

Vzpomeňte si na šéfa hrdiny. Hrdina si myslel… vlastně dost jasně věděl, že je jeho šéf pohoršen jeho špinavou košilí. Ale věděl to doopravdy tak dost jasně, jak je psáno v textu? Ne, ovšem že ne. Nikdo z nás nemůžeme nikdy úplně přesně vědět, co si druhý člověk myslí.
Každý přece máme svojí mapu.
A šéf není výjimkou. Přemýšlel o tom, kam založil svou hezkou košili, kterou mu k narozeninám dala jeho žena. Fleku od kávy si vůbec nevšímal. Byl ve své vlastní realitě, ve svém vlastním vnitřním světě. Měl své problémy, které v tu danou chvíli řešil. Neměl čas na to, řešit problémy svého podřízeného.

Jakmile si tento důležitý fakt zapamatujete a přetvoříte jej ve svůj filtr, přestane vás neustále trápit otázka „Co si o mně druzí myslí?“.

Hodně lidí se s tímto problémem potýká a velké množství z nich si může kvůli tomu vybudovat sociální úzkost. Jakmile přijmeme tento fakt, nebude nás názor, který o nás mají druzí zajímat.
Pokud vůbec nějaký názor o nás mají.


3. Pochopení

Jakmile se začneme zajímat o druhého člověka a už trochu poznáme jeho mapu, mnohé věci, které dělá nám začnou dávat smysl a nebo se s ním v některých aspektech začneme ztotožňovat.

Pocítíme pocit pochopení.

Čím méně toho o člověku víme, tím více si vytváříme o jeho osobě domněnky a předsudky, které však nemusí být pravdivé.

Tyto předčasné závěry nám mohou spíše uškodit.

Dobrým příkladem nám opět může být situace, v níž se naskytl náš hrdina. Kolegyně, kterou nazval nezodpovědným člověkem, nemusela být vůbec nezodpovědná. Co když jí ten projekt zadal šéf téhož rána? Co když pracovala na důležitějších věcech, pro firmu celkově přednějších a přínosnějších? Pamatujete, jak se odpoledne vytratila? Hrdina zjistil, že odešla domů z neznámých důvodů dřív a opět reagoval negativně, aniž by se pozastavil nad tím, proč se tak stalo.
Proč odešla dřív?
Protože se jejímu synovi udělalo ve školce špatně a tak pro něj musela rychle přijet.

Dalších bodů by se bez pochyby našla spousta. Pro nás však budou tyto tři nejdůležitější ze všech.


Nový úhel pohledu

Naše mapy nám pomáhají nejen zpracovávat svět kolem nás, ale pomáhají i ostatním, aby nás lépe pochopili a více uznávali.

Zkuste si opět přečíst příběh našeho hrdiny. Tentokrát ale udělejte jednu změnu – zkuste se vžít do kůže ostatních lidí a „dopsat“ jim jejich příběh. Bez unáhlených předsudků a domněnek. Zkuste nevymyslet jeden, ale třeba dva, tři, čtyři příběhy, které každý z nich mohl prožít. Možností je nekonečno.


„Každá mapa je unikátní a plná neprobádaného území, o kterém ani my sami nemusíme vědět.“

Máte k tomuto článku postřehy? Podělte se o ně!

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.