Smysl života

Jak se smysl života hledá

Nejčastější chyba je metoda. Člověk si sedne a čeká, že se mu odpověď vymyslí — jako by smysl byl hádanka s jedním řešením, kterou stačí dost dlouho promýšlet. Nefunguje to. Přemýšlení v křesle vyrobí seznam, ne směr. Smysl se poznává zpětně: z toho, co člověk dělá, a z toho, co ho u toho drží.

Proto se v rozhovoru postupuje opačně, než by člověk čekal. Ne „co je smyslem Vašeho života“, ale „kdy Vám za poslední rok něco dávalo smysl?“ A pak se to zkoumá do detailu — co přesně se dělo, koho se to týkalo, co jste u toho dělali, co Vás na tom bavilo. Z pěti takových situací obvykle vyleze společný jmenovatel, který by si člověk sám nevymyslel. A bývá překvapivě obyčejný: ne „změnit svět“, ale „být ten, kdo věci srovná“ nebo „vidět, jak někdo díky mně vyroste“.

Slovo účel se dívá na totéž z druhé strany. Zdravý životní účel je odpověď na otázku, k čemu tu jste. Účel Vám neříká, jak se cítit — říká, co po Vás situace žádá. A poslání je pak jen tvar, do kterého se účel obleče: konkrétní práce, role, vztah. Tři slova, jedna věc, jen z různé výšky.

Odkud se smysl bere

• Z hodnot. Co je pro Vás skutečně důležité a v jakém pořadí. Tohle je nejrychlejší cesta, jak si nemlžit — rozebíráme ji u práce s hodnotami.
• Z chvil, kdy zmizel čas. Kde jste zapomněli na hodiny a na sebe. Ne co Vás uklidnilo, ale co Vás pohltilo.
• Z toho, co Vás rozčiluje. Vztek je strážce hodnoty. Co Vás na světě nebo ve firmě štve tak, že o tom mluvíte i mimo práci, ukazuje, kde by od Vás něco mělo vzniknout.
• Z lidí. Komu chybíte, když nejste. Smysl je málokdy soukromý — obvykle se někoho týká.

Smysl, cíl a štěstí nejsou totéž

Cíl je uzavřená věc. Splní se, škrtne se a je pryč — a s ním i to napětí, které člověka drželo. Proto zná tolik lidí ten podivný týden po velkém úspěchu: povýšení je doma, hypotéka je splacená, děti jsou vystudované, a místo úlevy je ticho. Cíl skončil, směr nikdy nebyl. Smysl není cíl navíc, je to osa, na kterou se cíle navlékají.

A se štěstím to je ještě zrádnější. Štěstí je nálada — přijde a odejde, dá se pokazit počasím i špatnou zprávou. Smysl náladu nepotřebuje. Smysluplné bývají i věci, které jsou v daném okamžiku nepříjemné: postarat se o umírajícího rodiče, dotáhnout něco, co bolí, jít do rozhovoru, kterému se člověk rok vyhýbal. Kdo hledá smysl podle toho, co ho baví, skončí u zábavy.

Tuhle myšlenku nejdůsledněji rozpracoval vídeňský psychiatr Viktor Frankl. Přežil nacistické koncentrační tábory, o té zkušenosti napsal knihu, která u nás vychází jako Člověk hledá smysl, a svůj přístup nazval logoterapií. Jeho základní obrat je pořád platný: smysl se nevymýšlí, nachází se — v tom, co po nás život v dané situaci žádá. Ne v tom, co si od života přejeme. Pro člověka, který má „všechno“ a nic mu to nedává, je to nepříjemně přesná diagnóza.

Co s tím dělá kouč

Otázku po smyslu si dnes lidé nosí do koučovny častěji než dřív, a zdaleka ne jen ve krizi. Typicky žena po čtyřicítce, která má zvládnutý život, dobré děti a slušnou práci — a v neděli večer ji přepadne věta, že takhle to má vypadat dalších dvacet let. To není deprese ani nevděk. To je informace.

Kouč na ni neodpovídá. Místo velké otázky rozebírá malé důkazy: kde přesně to k něčemu vede, kde ne, čemu dáváte čas a co Vám za to zbývá. Odtud je krok k životnímu naplnění, což je ta druhá polovina věci — smysl je odpověď na „proč“, naplnění je pocit z cesty. Kdo chce mít směr rovnou převedený do práce, obvykle sáhne po modelu čtyř kruhů, jak ho popisujeme u ikigai koučinku. A kdo chce s tématem pracovat celoživotně, ne jednorázově, je v podstatě zakázkou pro životní koučink.

Smysl se nedá vysedět ani vygooglit — dá se ale zúžit. Tři pokusy, u kterých člověk pozná, jestli to k něčemu vede, řeknou víc než tři měsíce přemýšlení. Kouč je od toho, aby ty pokusy byly dost malé, abyste je udělali, a dost odvážné, aby Vám něco prozradily. Vyzkoušet si to můžete v seznamu certifikovaných koučů. Osobnější pohled nabízí článek Žít, jako by každý den byl poslední.

Zdroj: Viktor E. Frankl: … trotzdem Ja zum Leben sagen (1946; česky Člověk hledá smysl, anglicky Man's Search for Meaning) — kniha, ve které Frankl na zkušenosti z koncentračních táborů založil logoterapii, přístup postavený na hledání smyslu.

Časté otázky

Jak najdu smysl života, když o něm celé roky jen přemýšlím?

Změňte metodu. Přemýšlením vzniká seznam, ne směr. Vypište pět situací z posledního roku, kdy Vám něco dávalo smysl, a hledejte v nich společný jmenovatel. Pak ho zkuste v malém, ne v celoživotním plánu.

Jaký je rozdíl mezi smyslem a účelem života?

Je to stejná věc z jiné strany. Účel odpovídá na otázku, k čemu tu jste — co po Vás situace žádá. Smysl je zážitek, že to, co děláte, k něčemu vede. Poslání je pak konkrétní tvar, do kterého se to obleče.

Znamená ztráta smyslu, že mám depresi?

Neznamená. Otázka po smyslu bývá u zdravých lidí známkou, že jim dosavadní nastavení přestalo stačit. Pokud ale s ní přichází dlouhodobá nechuť, nespavost nebo beznaděj, patří to lékaři nebo terapeutovi — a je dobré tam jít dřív než pozdě.

Hledáte kouče pro sebe?

Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.

Vybrat si kouče

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.