Autohypnóza (sebehypnóza)

Čím se autohypnóza liší od hypnózy vedené druhým člověkem

Ve vedené hypnóze jsou role rozdělené a v tom je celá její výhoda. Jeden člověk navozuje stav, sleduje, co se děje, hlídá čas a formuluje věty podle toho, co vidí. Druhý nemusí nic řídit — může se jen nechat vést. Řízení a ponoření se totiž navzájem ruší: kdo kontroluje, ten se nepustí.

V autohypnóze drží obě role jeden člověk. Všechno, co by za něj jinak rozhodl někdo druhý, se proto musí rozhodnout předem. Konkrétně čtyři věci: co je dnes cíl, jak dlouho to bude trvat, jak se stav navodí a jaké věty si člověk nabídne. Postup si připravte dřív, než začnete. Kdo to neudělá, skončí u přemýšlení, jestli to už funguje — a to je nejspolehlivější způsob, jak si stav rozbít.

Druhý rozdíl je v pozorování. Vedená práce má vnější oči: druhý člověk vidí zpomalený dech a uvolněný obličej a podle toho pokračuje. V autohypnóze takovou zpětnou vazbu nikdo nedá, takže se sledování zjednoduší na pár vnitřních vodítek — tíha v rukou, teplo, delší výdech, ztráta pojmu o čase. Nejsou to známky úspěchu, jen informace, že se pozornost přesunula dovnitř.

Ze stejného důvodu se pracuje s krátkými a předem napsanými sugescemi. Věta, kterou si člověk vymýšlí uvnitř stavu, ho z něj zpravidla vytáhne; věta, kterou zná nazpaměť, ne. Osvědčují se dvě až tři formulace v přítomném čase, směřující k tomu, co má být, ne k tomu, co má zmizet.

Jak se autohypnóza navozuje a k čemu se používá

Navození není obřad. Člověk si sedne nebo lehne tam, kde ho nikdo nevyruší, zavře oči, nechá dech zpomalit a přestane se věnovat okolí. Pozornost se zúží — nejčastěji na dech, na tíhu těla nebo na jedno místo v těle — a po chvíli se sama obrátí dovnitř. Vzniká přitom trans, tedy stav, do kterého se člověk dostává i u dobré knihy nebo za volantem. Není v tom nic výjimečného. Výjimečný je jen ten záměr.

O tom, jestli z toho bude dovednost, nebo jednorázový pokus, rozhodují dvě věci. První je ticho, protože v přerušovaném prostředí se pozornost dovnitř nedostane. Druhá je pravidelná hodina. Tělo se učí rychle: kdo si sedne každý den ve stejnou chvíli, dostane se do stavu po několika dnech podstatně dřív než na začátku.

Používá se to prakticky. Na soustředění před náročnou prací. Na zklidnění, když je den rozjezděný a hlava nezastaví. Na přípravu na výkon — prezentace, zkouška, jednání, závod — kde se v klidu předehrává, jak to má vypadat. A na vlastní vzorce: na to, co si člověk o sobě říká, na reakci, která přichází dřív než rozhodnutí, na návyk, který chce postavit jinak.

Není to nová věc. Americký psychiatr Milton H. Erickson, z jehož práce vychází ericksonovský přístup a v NLP i Miltonův model jazyka, autohypnózu používal sám — o svých zkušenostech s ní vyšel v roce 1977 rozhovor s Ernestem Rossim v American Journal of Clinical Hypnosis.

Čím se liší od všímavosti a kdy se nepoužívá

Autohypnóza a všímavost se zaměňují často, protože obojí vypadá zvenku stejně: zavřené oči a klidný dech. Směr je ale opačný. Všímavost pozornost otevírá — bere, co přijde, a nehodnotí to. Autohypnóza pozornost zaměřuje k připravenému obsahu a pracuje s ním. Dělat se dá obojí a jedno druhé nevylučuje, jen se nemají míchat v jedné dvacetiminutovce.

Podobně je to se sebekoučováním: to pracuje s otázkami a papírem v běžném bdělém stavu, autohypnóza se soustředěným stavem a s předem napsanými větami. Rozdíl je v nástroji, ne v ambici.

A hranice, která platí bez výjimek: co je kontraindikací u vedené hypnózy, je kontraindikací i u autohypnózy. Řada stavů patří výhradně do rukou lékaře nebo klinického psychologa a samostatná práce je tam to poslední, co člověk potřebuje. Přehled najdete v hesle kontraindikace hypnózy a stojí za přečtení dřív, než si člověk sedne poprvé.

Naučit se to z textu jde jen částečně. Rozdíl mezi „zkusil jsem to“ a „umím to“ dělá zkušenost z vedené práce — kdo stav zná zvenčí, pozná ho u sebe rychleji. Proto se u nás autohypnóza probírá až na NLP Master Practitioner, po zvládnutých základech z NLP kurzů, kde se trénuje kalibrace a práce s jazykem.

Zdroj: Milton H. Erickson & Ernest L. Rossi (1977): Autohypnotic experiences of Milton H. Erickson, American Journal of Clinical Hypnosis 20(1), s. 36–54 — přehled Ericksonových vlastních zkušeností s autohypnózou.

Časté otázky

Je autohypnóza totéž co sebehypnóza?

Ano, jsou to dva názvy pro tutéž věc. V češtině se používají oba, „autohypnóza" častěji v odborných textech, „sebehypnóza" v běžné řeči.

Jak dlouho autohypnóza trvá a jak často se dělá?

Deset až dvacet minut denně ve stejnou hodinu je běžný formát. Rozhoduje pravidelnost, ne délka — a taky to, že člověk má postup a věty připravené předem, ne že je vymýšlí uvnitř stavu.

Dá se v autohypnóze uvíznout nebo usnout?

Uvíznout ne. Soustředěná pozornost se sama uvolní, i kdyby vedle nikdo nebyl. Usnout se dá snadno, zvlášť vleže a večer — pak stačí přesunout praxi do jiné části dne a pracovat vsedě.

Chcete tyhle techniky ovládnout v praxi?

Na certifikovaných NLP kurzech v Praze je netrénujete z videí, ale naživo — pod vedením oficiálního NLP Trainera pro ČR.

Prohlédnout NLP kurzy Nebo rovnou NLP Premiere Practitioner · NLP Master Practitioner

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.