Proč by měl mít každý svého kouče
Všechna témata jsou koučovatelná – když je máme s kým bezpečně nahlas vyslovit
Když se řekne „koučování“
Setkávám se s různými představami o tom, co koučování je. Někdo si představí přísného trenéra, který ho povede k výkonu. Jiný zase považuje kouče za poradce, který „řekne, co má člověk dělat“. A nejčastěji slýchám, že koučování je pro manažery, podnikatele nebo sportovce — prostě pro lidi, kteří mají „velké cíle“.
V praxi ale koučování není o roli, funkci ani velikosti problému.
Je o tom, že se člověk na chvíli zastaví, obrátí pozornost k sobě a začne odpovídat na otázky, které si běžně nepokládá — a to v bezpečném prostoru, kde ho nikdo neposuzuje, nehodnotí a nesměruje.
Všechna témata jsou koučovatelná
Jedna z nejcennějších věcí, které jsem v roli koučky poznala, je tato:
Každé lidské téma je možné koučovat.
Neexistuje téma „moc malé“, „moc osobní“, „moc nejasné“ nebo „nevhodné“.
Měla jsem klienty, kteří se rozhodovali mezi dvěma pracovními nabídkami.
Jiné, kteří chtěli konečně opustit vztah, který už dlouho nefungoval.
Sportovce, kteří ztratili motivaci. Matky, které si v nových rolích přestaly rozumět samy se sebou. Malé podnikatele, kteří si potřebovali přetransformovat své podnikání, a také ženy, které chtěly začít podnikat, ale bály se udělat první krok. Maminky na mateřské, které se začaly cítit méněcenné nebo tak nějak upachtěné.
To, co se v nich dělo, mělo vždy jeden společný jmenovatel:
Touhu něco změnit – a současně strach z toho, co změna přinese.
A právě tady začíná prostor pro koučování.
Kouč není poradce. Je zrcadlo.
Kouč není expert na klientův život. Neposkytuje řešení, nehodnotí, nerozhoduje.
Je to člověk, který naslouchá, pozoruje, klade otázky — a vytváří prostor, ve kterém může klient slyšet sám sebe. Má k dispozici širokou paletu nástrojů a technik, které fungují vždy a sama z pozice koučky nepřestávám žasnout, jak si každý z klientů své řešení objeví, a přitom každý úplně jiným vlastním a jedinečným způsobem.
Mnoho lidí mi na začátku říká:
„Já si to umím promyslet sám.“
A já jim věřím. Jenže samotné přemýšlení často zůstává uvnitř jediné bubliny — ve známém mentálním prostředí. Když své myšlenky řekneme nahlas a někdo na druhé straně vědomě poslouchá, začneme se slyšet jinak. A v tu chvíli se začne dít změna.
Koučovací otázka pro čtenáře:
- Kdy naposledy ti někdo položil otázku, která tě opravdu zastavila?
- Jak často se slyšíš doopravdy?
Klientka a rozhodnutí s pomocí tří rádců
Ráda bych sdílela jednu osobní zkušenost z praxe.
Klientka přišla s dilematem: měla dvě pracovní nabídky, obě atraktivní, ale každá přinášela jinou perspektivu. Jedna stabilitu, druhá příležitost vyrůst.
Přemýšlela, analyzovala, zvažovala „pro a proti“, ale byla stále nerozhodnutá.
V tom jsem jí nabídla možnost udělat vnitřní rozhovor s tzv. „třemi rádci“
Nebudu popisovat techniku, není to podstatné. Podstatné je, co se stalo.
V tu chvíli totiž přestala hledat racionální správnost. Začala poslouchat samu sebe — své hodnoty, obavy i touhy. Získala nadhled. A jasně si uvědomila, kam ji to táhne.
O několik dnů později mi napsala: „Děkuji. Nevybrala jsem jistotu. Vybrala jsem sebedůvěru. A to mě vede dál.“ Díky dalším setkáním a naší další spolupráci vím, že je v práci spokojená a je ráda za to, jak se tehdy rozhodla. Teď společně řešíme další témata. Například jak skloubit práci a péči o rodinu.
Koučování jako způsob, jak si stanovit cíl, který má smysl
Jedním z hlubších přínosů koučování je to, že si klient dovolí stanovit cíl, který je opravdu jeho. Ne cíl, který vypadá dobře navenek. Ne ten, který po něm chce okolí. Ne ten, který se domnívá, že by měl mít. Ale takový, který dává smysl jemu samému.
A to mění úplně všechno.
Když člověk cítí, že jde za něčím smysluplným, celý jeho systém se přizpůsobí.
Začne vidět svět jinak, jiným způsobem si všímá toho, co se kolem něj děje, umí vidět příležitosti, problémy vidí jako výzvy. Je to, jako by si naprogramoval vnitřní kompas: „Tímto směrem.“
- Jak poznáš, že cíl, který máš, je skutečně tvůj?
- Co by se stalo, kdyby ses vydal právě za ním?
Prostor, který patří jen mně
V dnešním světě je těžké najít chvíli, která patří jen nám. Koučovací rozhovor je výjimečný právě tím, že není o povinnostech, očekáváních ani „musím“. Je to čas, kdy může člověk sám sobě říct: „Teď jsem na řadě já.“ V bezpečném prostoru, kde se nemusí přizpůsobovat. Kde se smí ztišit a přestat „fungovat“. A právě v takových chvílích začíná skutečná změna — protože roste zevnitř.
Kdy jsi naposledy měl čas jen pro sebe — a co sis v té chvíli dovolil?
Proč by měl mít každý svého kouče
Ne proto, že něco nezvládne sám. Ale proto, že nikdo nemá odstup od vlastního života.
Koučování není o slabosti. Je o vědomém rozvoji.
Je to chvíle, kdy se člověk může zastavit, podívat se na to, kým je, a rozhodnout se, kým chce být dál. Každý máme ve svém životě období, kdy se neorientujeme. Kdy nevíme, kam se vydat. A každý bychom si zasloužili mít někoho, kdo vedle nás bude stát — bez očekávání, bez souzení, s důvěrou v to, že odpovědi máme uvnitř. Někoho, kdo věří tomu, že to dokážeme. Toho, kdo nám pomůže najít to, co nás brzdí a pomůže nám to překonat.
- Kterou oblast svého života jsi dlouho odkládal?
- Co by se stalo, kdyby ses na ni podíval s někým, kdo ti věří?
Když se v člověku obnoví důvěra v sebe sama
V mnoha rozhovorech se opakuje jedno velké téma: nedůvěra ve vlastní rozhodnutí. Lidé jsou často zahlceni očekáváním okolí, protichůdnými radami i vlastním vnitřním kritikem. A přitom největší úleva přichází ve chvíli, kdy si uvědomí, že už všechno potřebné vědí. Kouč jim nepodsunuje odpovědi — on je jen doprovází, aby si dovolili znovu důvěřovat sami sobě.
Co se změní, když si uvěříš, že tvoje rozhodnutí je dost dobré?
Koučování jako prostor růstu
Koučovací přístup není metoda. Je to způsob bytí.
Je to schopnost být s člověkem tak, že v něm začne něco růst.
Ať už řešíme vztahy, osobní hranice, směřování, práci nebo životní změny — všechna témata si zaslouží být slyšena.
A právě v tom je síla koučování.
Nevyřeší za nás náš život. Ale pomůže nám ho vědomě tvořit.
Související Příspěvky
