Nasaďte růžové brýle: Síla pozitivní vize v negativistickém světě
Nasaďte růžové brýle: Síla pozitivní vize v negativistickém světě
„Růžové brýle si sundej.“ „Buď realista!“ „Dej si pozor, ať se nespálíš.“ „Vidíš to moc růžově.“ „To je moc náročné a nereálné.“ „To nepůjde, je tu moc silná konkurence.“ „To už dnes dělá každý.“ „To tě neuživí.“
Kolikrát jsme slyšeli podobné věty ve chvíli, kdy jsme měli nápad, nadšení nebo odvahu být jiní? A kolikrát jsme kvůli těmto názorům potlačili vlastní zápal a začali pochybovat o tom, co nám ještě před chvílí dávalo smysl?
Mnohdy stačí jedna jediná věta – dobře míněná „racionální“ poznámka – a vize, kterou jsme si s nadšením budovali, je pryč. Vrátila nás zpět na zem, ale zároveň pohřbila možnost, že bychom něco udělali jinak. Náš vnitřní oheň se najednou zmenšil. Růžové brýle spadly. Začali jsme pochybovat.
Realita versus vize
Společnost nás často vede k přesvědčení, že mít „růžové brýle“ je známka naivity. Že optimismus je slabost. Že snění nemá místo v reálném světě. Málokdo vnímá „růžové brýle“ jako symbol odvahy, tvořivosti nebo vizionářství.
Ale co když právě schopnost vidět možnosti tam, kde ostatní vidí problémy, je tím, co odlišuje ty, kteří tvoří budoucnost?
Pozitivní psychologie jako základ
Pozitivní psychologie nás neučí ignorovat problémy – naopak. Nabízí jiný úhel pohledu zaměřit se na to, co funguje, co posiluje a co rozhodně stojí za pozornost.
Vidět svět skrze „růžové brýle“ neznamená popírat realitu, ale vědomě si vybrat perspektivu, která podporuje růst, naději a chuť tvořit.
Co jsi nezkusil, jsi nepoznal
Říká se, že „co jsi nezkusil, to jsi nepoznal“. Ale každý z nás si klade po přečtení těchto řádků otázku „Může mi opravdu transformační koučink pomoci?“ Na tuto otázku můžeme nalézt odpověď jen my sami, ale nemusíme na to být sami. Paradox, že?
Každý z nás se určitě někdy nacházel v bodě, kdy cítil, že se potřebuje pohnout, jen nemohl najít ten správný směr za svým cílem. A možná se to právě děje, když čtete tento článek.
Pokud na základě okolních vlivů ztratíme motivaci a zápal pro naší vizi, položme si otázku:
„Může mi na této cestě někdo pomoci?“
„Může mi někdo pomoci překonat demotivující vliv okolí a udržet se mnou mé nadšení pro věc?“
Racionální a kritická sdělení okolí v nás také vyvolávají obavy:
„Zvládnu to?“
„Není to opravdu jen běh na dlouhou trať bez dohledných výsledků?“
Zkusme se na tyto dvě jednoduché otázky podívat trochu jinak. Co v nás probudí?
„Když to nezvládnu, získám tím něco? A když to nezvládnu, změní se něco k lepšímu?“
A pokud si tyto otázky položím ještě jinak, co v nás nyní rezonuje?
„Když to zvládnu, kdo budu? Kým se stanu?“
„Když to zvládnu, co mi to přinese?“
„Když to zvládnu, co se změní?“
Malá změna slova – velká změna v uvažování. Nebo ne?
Bohužel jsme naučeni vnímat více negativ než pozitiv. Pozitiva vypouštíme, ale negativa si držíme v hlavě a řídíme se jimi. Bojíme se udělat krok stranou – do neznáma. Zůstáváme v jistotě, i když nespokojeni.
Ale co když ta spokojenost je téměř na dosah ruky a nastane už při malé změně za naším cílem? Není právě to ono naplňující nás štěstím, že děláme něco jinak, ale pro sebe?
Dovolme si tedy snít o tom, co si přejeme a směřujme tam naši pozornost. Dovolme si a nebojme se říct o pomoc, která nám tu cestu může tak moc ulehčit.
„Pokud si dovolíme přibrat na naši loď
zkušeného kapitána,
který si umí poradit i ve vlnách,
určitě spolu doplujeme na vysněný ostrov.“
Když teorie nestačí – transformační koučink jako cesta
Zkuste si teď na chvíli představit vaší vizi. Váš skvělý nápad. Něco, co ve vás absolutně rezonuje. Máte z toho radost, zažíváte emoce štěstí, radosti. Jste úspěšní v tom, v čem chcete. Přináší Vám to pocit naplnění. Vidíte jen samá pozitiva. Bude to skvělé. Bude to jiné. Bude to dokonalé.
Když zažíváme tenhle pocit absolutního štěstí, chceme to sdílet. Co se ale ve většině případů stane, pokud se se svou vizí pochlubíme okolí?
Začneme vnímat jejich pohledy, jejich názory a tyto poznatky implementujeme k naší vizi. Veškerá odvaha pro budování naší vize se vytrácí vlivem kritiky a jiných úhlů pohledu.
Začneme uvažovat stejně. Racionálně, kriticky a tyto pohledy nás postupně od naší vize vzdalují.
Pokud jsme celý život obklopeni kritikou, pochybnostmi a logickými výpočty, může být těžké udržet si pozitivní vizi. Právě v těchto chvílích může být transformační koučink neocenitelným pomocníkem.
Transformační koučink pomáhá lidem znovuobjevit smysl, uvědomit si své hodnoty a překonat limitující přesvědčení. Podporuje a vede k hluboké osobní změně. Umožňuje nejen ponechat si „růžové brýle“, ale i vykročit s nimi a proměnit vizi ve skutečnost.
Dokáže v nás posílit motivaci a chuť, nadšení pro danou věc a vybuduje v nás sebejistotu a odolnost vůči negativním vlivům okolí.
Transformační koučink lze využít téměř v každé oblasti života a existuje nepřeberné množství možností, technik a nástrojů, díky kterým jsme schopni v dané oblasti nebo při daném problému změnit úhel pohledu a díky tomu najít nová a funkční řešení.
Pomocí vhodných koučovacích technik a nástrojů si můžeme znovu najít svou vnitřní sílu, znovu rozpoznat, co je pro nás důležité a nenechat se odradit.
Můj návrh pro vás
Máte vizi, která vás naplňuje, ale chybí vám podpora nebo průvodce, který by vám pomohl ji udržet živou? Napište mi. Můžeme být skvělý tým – vy máte vizi, já znám cesty, jak ji posílit. Spolu to zvládneme.
Nesundávejte růžové brýle. Svět potřebuje lidi, kteří věří v potenciál tam, kde ostatní vidí jen rizika.
Související Příspěvky
