Když rozum nestačí: Síla uvědomění skrze koučink
Síla uvědomění v příběhu jedné koučky
Ráda bych se s vámi podělila o skutečný příběh mé klientky, která přišla na sezení s pocitem vyhoření, nedostatku sebevědomí a celou řadou limitujících přesvědčení o sobě i o svém okolí. Byla pro mě velmi speciální, neboť se jednalo o úplně první klientku, kterou jsem neznala. Měla jsem v té době za sebou několik koučovacích sezení, ale všechny byly s přáteli nebo známými. Byla jsem tedy velmi zvědavá, jak zvládnu své první sezeni „naostro“ s někým, koho jsem vůbec neznala a ani nikdy předtím neviděla.
„Nejsem dost“
Mnoho klientů přichází s pocity, že nejsou viděni, že nejsou důležití…“nejsou dost“. Často tato hluboká zakořeněná přesvědčení vznikla již v dětství či z různých životních zklamání. Stejné to bylo i s touto klientkou. Přišla na první sezení viditelně uzavřená, plná pochybností a s celou řadou negativních přesvědčení o sobě i o světě kolem. Slyšela jsem věty jako:
„Nikdo mě nemá rád“
„Nemám žádnou kamarádku“
„Nikdo mě nepotřebuje“
„Manžel si mě neváží“
„Nikdo mě nerespektuje“
Už v prvních minutách bylo zřejmé, že klientka nevěří v sebe sama. Touží, aby se v jejím životě „něco“ změnilo, ale nevěděla co, kde začít a jestli to vůbec má cenu. Prošla jsem postupně s klientkou klíčové oblasti jejího života, abychom se na něj podívali jako na celek a mohly si dát tak vše do souvislostí. Ukázalo se, že její vnímání světa je silně ovlivněno nízkým sebevědomím, které se promítalo do vztahů, práce i vnitřního nastavení.
A pak zaznělo: „Tohle je na mě moc EZO“
Uvědomovala jsem si, že pracuji s klientkou, která sice vnitřně touží po změně, ale zároveň je velmi opatrná, pokud jde o hlubší přístupy. Působila napjatě, jako by se bála udělat chybu. Několikrát se mě s vážnou tváří zeptala, zda jsou její odpovědi „správné“. V těch chvílích jsem ji jemně ujišťovala, že v koučování neexistují špatné odpovědi a že to co říká a cítí, je naprosto v pořádku.
Když jsem použila otázky zaměřené na podvědomí, imaginaci, emoce a vnitřní hlas, zastavila mě: „Tohle je na mě asi moc ezo.“
Začalo mi rychle bít srdce a ta věta se mi okamžitě vryla do paměti.“ Hlavně zachovat chladnou hlavu!“, říkala jsem si. Cítila jsem, že jsme se právě dostaly na velmi tenkou hranu a já si uvědomovala, že tohle je moje první „těžká situace“ v koučinku a že ji musím, ale hlavně „chci!“ zvládnout. Rozhodla jsem se zůstat pevná a zároveň laskavá. Vysvětlila jsem jí, že se nejedná o žádné „ezo“, ale o přístup, který nám pomůže dotknout se něčeho hlubšího.
Pláč, dojetí a cenná uvědomění!
Jako kouč v tuto chvíli nesmíte tlačit, ale vytvořit klientce bezpečný prostor, aby měla důvěru v proces a cítila, že se může otevřít, že nemusí nic vysvětlovat hlavou, ale že může jen cítit a „jen tak být“. Zjemnila jsem hlas, klientka se pohodlně usadila a zavřela si oči a chvíli jen tak dýchala. Mlčely jsme. Po chvíli jsem jí začala opět pokládat otázky zaměřené na podvědomí. Skutečná změna totiž přichází tehdy, když si ji nejméně připouštíme.
Klientka se již vnitřně nebránila, dala tomu šanci a během následujících minut přicházela uvědomění jedno za druhým!
- Že vlastně nechce přijít o manžela, i když předMm tvrdila, že jí je to jedno • Že kamarádky má, ale nesedí jí, protože mají již vnoučata a ona se cíM stranou • Že si v některých věcech proNřečí – a právě to jí pomohlo najít její vlastní pravdu • Že chce změnit přístup postavit se za sebe, být sebevědomá. A nenechat si všechno líbit
Rozplakala se. Ne ze smutku, ale z hloubky toho všeho, co v sobě dlouho dusila. Jedním z největších přínosů koučinku je totiž tzv. aha-moment, kdy klient dochází k vnitřním uvědoměním, a která často přicházejí ve chvílích, kdy člověk odloží obranné mechanismy, a to se přesně podařilo i u této klientky!
Druhý den mi napsala zprávu. „Konečně jsem řekla kolegovi to, na co jsem se chystala už hodně dlouho a fakt jsem se toho bála a odkládala to! Odpoledne jsem si pak koupila nové šaty, abych se cítila lépe, zvedla si sebevědomí a líbila se manželovi. Těším se na další změny, které chci teď ve svém životě dělat! Děkuji moc!
O pár dní později mi od ní dorazila další zpráva. Byla s manželem na dovolené na Zanzibaru a prožívali opět krásné období. Napsala mi, že si doma prosadila své, už manželovi vše neodkývala a on ji začal respektovat. Napsala doslova: „Manžel mě už zase vidí. Děkuji!“
Vnitřní pohled koučky
Jako koučka jsem musela během sezení pracovat se svou vnitřní stabilitou. Současně jsem musela respektovat hranice klientky a získat si její důvěru v proces ve chvíli, kdy měla nutkání se stáhnout. Její vnitřní bariéra mi signalizovala, že jsem blízko něčeho důležitého.
Byla to zkouška mojí jistoty a profesionality. Jako koučka jsem se na tomto sezení naučila, že ne každá blokace a negace je konec – často je to začátek.
Klientka, která přišla zlomená, bez víry sama v sebe, odešla silnější, odvážnější a viditelnější. A já odešla vděčnější. Za její důvěru. Za to, že jsem mohla být svědkem její proměny a že i mě to vnitřně posílilo – v tu chvíli jsem totiž zažila pravou sílu koučinku, kdy klient zaujme postoj „tohle není nic pro mě“ a přesto si během sezení projde hlubokou proměnou. Nešlo o žádnou magii, ani zázrak. Šlo o malé zásadní rozhodnutí „dovolit si být upřímná sama k sobě“!
Každé setkání má smysl
Tato zkušenost mě nejen profesně posunula, ale i utvrdila v přesvědčení, že opravdová změna často přichází ve chvílích, kdy ji nejméně čekáme – a že i věta „Tohle je na mě moc ezo“ může být začátkem hluboké transformace.
Věřím, že každé setkání má smysl. A že někdy právě ta největší proměna začíná větou: „Tohle je na mě moc.“
Související Příspěvky
