Jak jsem díky koučinku nahlédla esenci smyslu sebeprezentace
Tento článek popisuje osobní reflexi cesty k rozvoji sebeprezentace prostřednictvím koučinkových nástrojů a technik. Ukazuje, jak mi tyto metody pomohly nejen v profesním růstu, ale i v hledání osobních hodnot, smyslu a autentičnosti. Článek ukazuje propojení koučingu s každodenním životem a nabízí inspiraci pro každého, kdo chce vystupovat sebevědomě, s vnitřní jistotou a v souladu se sebou samým.
Řekni nám něco o sobě
Tento pokyn pro mě vždy představoval moment, kdy se můj mozek zapnul na plazí mód…hlava se vyprázdní, tělo se brání, instinkt velí: „Prchej!“ Ať už jsem seděla na pracovním workshopu, stála mezi lidmi na networkingové akci nebo jen odpovídala na běžnou otázku typu „Čím se vlastně živíš? “, přepadl mě vždy stejný pocit: nejradši bych přes sebe na chvíli přehodila neviditelný plášť a až se to přežene, nenápadně se vrátila.
Není to tím, že bych nevěděla, kdo jsem, co dělám nebo co o sobě říct. Problém byl, že jsem nevěděla, jak o sobě mluvit bez přípravy, také co přesně zdůraznit, aby to nebylo málo nebo moc a roli také hrálo, že hluboko ve mně se vzedmula rebélie pramenící z hlubokého přesvědčení, že chvástat se je hloupé a dětinské.
Dá se takhle fungovat dlouhodobě? Ano, já takhle fungovala většinu svého dosavadního dospělého života. Bylo tohle ovšem mé nejlepší já? Neochuzovala jsem se o příležitosti v kariérním růstu, pracovním i osobním životě? Jistě! Bez pochyby jsem se připravila o desítky, možná stovky šancí, zejména v kariérním životě.
A pokud mluvím o kariéře, nemyslím jen posun na korporátním žebříčku, ale spíše o možnosti vymanit se ze zlaté klece více či méně pohodlného zaměstnání a posunutí se dál, k možnostem cesty poskytující hlubší smysl a z něj pramenící životní spokojenosti a ultimátního štěstí.
Něco jako manipulace?
“Co pro tebe znamená sebeprezentace?” ptala se moje koučka.
Sebeprezentace by se dala definovat jako umění ukazovat sebe v příznivém světle, při kterém jednotlivec vědomě či méně vědomě ovlivňuje to, jak jej vnímají ostatní. V tomto procesu hrají roli i sebemenší detaily vytvářející celkový obraz – slova, činy, držení těla, oblečení, ale i mlčení nebo naslouchání.
Zatímco historicky se k sebeprezentaci využívalo zejména psaného či mluveného projevu ve formě autobiografií či pamfletů nebo řečnických projevů, v současném digitálním světě se přesouvá především na sociální sítě, kde probíhá zásadní část marketingu těch, co mají potřebu se zviditelňovat.
Takovouto definici sebeprezentace, kterou jsem si v hlavě formulovala, jsem zpočátku vnímala jako něco nedosažitelného, jako příliš vzdálený cíl, který chci vytěsnit a dál předstírat, že neexistuje. Proč? Protože jsem se s ním nedokázala ztotožnit.
Jsem neviditelný dříč
V profesním životě hraje to, jaký děláme dojem na okolí, zásadní roli. Zejména v prostředí korporací často není největší rozdíl mezi těmi, kteří mají kompetence a uspějí, ale mezi těmi, kdo o sobě dokáží přesvědčivě mluvit, a těmi, kteří naopak zůstávají neviditelní. Jde totiž především o to působit kompetentně a být vnímaný jako přínosný.
Neviditelný dříč může odpracovat desítky hodin přesčasů, diskrétně svým nadřízeným předkládat procesní inovace měsíc co měsíc. V lepším případě jej čeká jen lehké vyhoření, na základě kterého půjde zas o dům (firmu) dál, zatímco jeho kolega, kterého všichni znají jménem, protože organizuje firemní volejbalové tréninky, je v celofiremních newsletterech pravidelně chválen za neocenitelný přínos v globálním wellbeingovém programu pro zaměstnance.
Při postupu uvnitř firmy zcela prokazatelně rozhoduje nejen výkon, ale právě viditelnost – tedy aktivita na poradách, přijímání zodpovědnosti a to, být spojován s přínosem pro tým nebo firmu.
Koučink jako cesta rozvoje sebeprezentace
To, co sebeprezentace skutečně znamená a v čem spočívají výhody zdokonalování se v ní, mi pomohla rozkrýt cesta koučinku. Když jsem přijala nabídku své kolegyně na využití jejích služeb kariérní koučky, jelikož jsem se cítila frustrovaná a vyhořelá z velmi náročného a neúspěšného pokusu o změnu zaměstnání a kariérní posun, záhy jsem narazila na téma SEBEprezentace, které se následně mělo ukázat mnohem komplexnější a zásadnější, než bych si kdy dokázala přiznat či vůbec představit.
V koučinku jde o proces, který podporuje jednotlivce v dosažení jejich cílů prostřednictvím strukturované interakce. V kontextu sebeprezentace kouč pomáhá klientovi identifikovat a překonávat vnitřní bloky, definovat si osobní hodnoty a cíle a rozvíjet dovednosti potřebné pro efektivní komunikaci. Koučinkové techniky zahrnují aktivní naslouchání, kladení otázek, poskytování zpětné vazby a podporu při stanovení konkrétních kroků k dosažení cíle.
Inspirována a překvapená efektem, který na mě má první sezení s koučkou měla, jsem sama vstoupila do výcviku životního kouče. Cestou jsem i já sama začala objevovat a seznamovat se s novými nástroji a technikami využitelnými (nejen) k prohloubení práce na mém tématu a prozkoumat jej z mnoha různých úhlů. Došla jsem tak k mnoha hlubokým uvědoměním, které mi následně otevřely další cesty, kudy se vydávat.
Otázky
Jedním z nejjednodušších a přitom nejúčinnějších nástrojů, které mi na mé cestě pomohly, jsou koučovací otázky. Co je klíčové v tom, co o sobě chci sdělit?
- Jaký pocit chci v lidech zanechat ?
- Co mě drží zpátky ?
- Kým jsem, když se cítím nejvíce sama sebou ?
- V čem je moje jedinečnost ?
- Co ve mně vyvolává nejistotu při mluvení o sobě – a odkud to pochází ?
- Kde ve svém těle cítím sebejistotu – a mohu se na ni vědomě napojit ?
Toto jsou příkladem některé z otázek, které mi v procesu práce na sebeprezentaci přicházely. Máloco má takovou sílu jako dobře položená otázka ve správný moment. V koučingu jsou otázky něčím jako mostem mezi tím, kde jsme a tím, kam směřujeme.
Kalibrace a zrcadlení: Umění vnímat a být vnímán
Jedním z prvních nástrojů, které mi koučink představil, byla kalibrace – schopnost vědomě vnímat druhého člověka, jeho neverbální projevy, změny nálady, napětí či uvolnění. Zjistila jsem, že pochud chci působit přirozeně a přesvědčivě, potřebuji být v kontaktu nejen se sebou, ale i se svým publikem či jednotlivcem, s nímž komunikuji.
Spolu s kalibrací přichází zrcadlení řeči včetně řeči těla. Zpočátku mi připadalo zvláštní napodobovat něčí držení těla nebo způsob mluvy. Pochopila jsem však, že jde o přirozený projev empatie a naladění. Když se ladíme na druhé, otevíráme cestu k důvěře – a právě ta je základem úspěšné sebeprezentace.
Techniky převzaté z neuro-lingvistického programování (NLP)
Zásadní roli v mém růstu sehrály také techniky z oblasti NLP, například technika tří židlí, která mi umožnila připravit se na příští pohovory nebo prezentace, ve které jsem si mohla sednout do role sebe, druhé osoby a nezávislého pozorovatele. Tento způsob práce mi přinesl schopnost vnímavější komunikace a silné uvědomění toho, jak působím na druhé.
Zásadně transformační byla práce s neurologickými úrovněmi, díky níž jsem získala uvědomění si různých vrstev mého vnímání problému sebeprezetace, na rovině prostředí, chování, schopností, hodnot, identity a přesahu. To mi pomohlo najít spojitost mezi tím, co dělám a tím, proč to dělám. Zjistit, že skutečně silná sebeprezentace vychází z úrovně hodnot a identity – nikoli z falešného já, jako jsem ve svém přesvědčení nesla dříve, pro mě bylo zjevením, opravdovým hlubokým pochopením a transformací mého vnímání reality.
Model GROW a SWOT analýza: Struktura pro rozvoj a sebeřízení
Na předchozích transformačních uvědoměních jsem mohla začít stavět praktickou cestu a plán, jak dále postupovat. Díky modelu GROW, který pracuje s cíli stavěnými na realitě, možnostech a analýze motivace, jsem si mohla ujasnit to, kam směřuji, co mě blokuje, co mohu udělat jinak a jaké konkrétní kroky podniknu.
SWOT analýza mi dala nástroj pro kariérní rozhodování, ale i zrcadlo. Využívá seznamu silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb. Sebeprezentace totiž není jen o tom, co a jak říkáme, ale také o tom, jak dobře známe sami sebe a jak dokážeme své silné stránky vědomě využít.
Vnitřní blízkost, radost a autenticita
Dovednost sebeprezentace – její prozkoumávání a rozvíjení, mi přinesla víc než jen schopnost lépe mluvit. Otevřela mi dveře k vnitřní blízkosti, rozšířila můj vzah k sobě samé, ve kterém je místo pro respekt, soucit a humor.
Sebeprezentaci jsem přestala vnímat jako nasazení masky, jako manipulaci reality a okolí, ale spíše jako příležitost k přiblížení se něčemu či někomu tím, že mu ukážu, kdo skutečně jsem. A to je moment, kdy lidé naslouchají nejvíc.
Chceš-li i ty posunout svou schopnost komunikace, autenticity a prezentace sebe sama, polož si otázku:
”Kdo jsem, co mě těší, a jak to mohu sdílet se světem tak, aby to dávalo smysl?”
Vyzkoušej si některý z výše uvedených nástrojů, zeptej se svých blízkých, co na tobě oceňují. A hlavně – dej si svolení být viděn takový, jaký jsi. Protože právě to je základ skutečně silné a přitažlivé sebeprezentace.
Související Příspěvky
