Zadavatel koučování

Co zadavatel má nárok vědět — a co ne

Zadavatelem je nejčastěji HR, přímý nadřízený nebo majitel firmy. Občas i soukromá osoba: společník, který platí kouče kolegovi, nebo rodič dospělého dítěte. Role je vždycky stejná — objednává, platí, má legitimní zájem na výsledku a sám v koučovně nesedí.

Ten zájem je opravdu legitimní, a proto se nedá odbýt mlčením. Zadavatel má nárok vědět, že se sezení konají a kolik jich bylo, jaký cíl se domluvil a jak se k němu spolupráce posouvá, kdy blok skončí a co je potřeba domluvit dál. Má nárok vědět i to, že spolupráce skončila předčasně.

A pak je tu druhý seznam, který se říká hůř a je důležitější. Zadavateli nepatří, co koučovaný na sezení řekl. Nepatří mu, čeho se ten člověk bojí, co si myslí o svém týmu a jak mluví o vedení firmy. Nepatří mu ani koučův úsudek o něm: jestli je vhodný na povýšení, jestli má na tu roli, jestli by se s ním mělo pokračovat. Kouč není hodnotitel a v momentě, kdy se jím stane, přijde firma o jediné místo, kde ten člověk mluví na rovinu. Podrobněji k tomu, jak se závazek mlčenlivosti staví, viz mlčenlivost v koučování.

Formu reportu je dobré vyřešit hned. Nejčistší varianta má jednu vlastnost: píše ji koučovaný. Kouč mu s ní může pomoct, ale co se firmě posílá, čte a odsouhlasí ten, o kom to je. Kdo tohle jednou zkusí, obvykle u toho zůstane — mizí totiž nejen otázka důvěrnosti, ale i podezření, které se jinak nedá vyvrátit.

Trojstranná schůzka, kde se to celé rozhoduje

Klíčová věc se odehraje ještě před prvním sezením. Sejdou se všichni tři a nahlas se domluví čtyři body: co je cíl a podle čeho se pozná posun, co se bude reportovat, komu a v jaké podobě, co se stane, když se cíl v průběhu změní, a kdo koho informuje o ukončení.

Smysl té schůzky není administrativní. Je v tom, že koučovaný slyší na vlastní uši, co firma dostane — a přestane si u každé věty hlídat, jak by zněla v e-mailu nadřízenému. Zkušenost je jednoznačná: tam, kde se tahle schůzka odbyde, mluví lidé první sezení opatrně a někdy už se nerozmluví vůbec. Širší kontext firemních zakázek popisujeme u koučinku ve firmách.

Na téže schůzce se vyjasní i dvě nepříjemné věci, které se jinak vynoří později. Za prvé, jestli je koučování dobrovolné. Jestli je poslané jako trest nebo jako poslední krok před rozchodem, je poctivější to říct nahlas — klient to většinou tuší a tichá verze mu bere chuť pracovat. Za druhé, kdo je vlastně majitelem tématu: požadavek organizace má vyslovit manažer sám, ne kouč jeho jménem.

Když zadavatel chce něco jiného než koučovaný

Nejčastější dotaz zní: „Řekněte mi na rovinu, má cenu s ním pokračovat?“ Není to zlá vůle, je to manažerská otázka od člověka, který za to platí. Odpověď, po které kouč neztratí důvěru ani jedné strany, má tři části. Kouč vysvětlí, že posudky neposkytuje a proč — bez toho by koučování přestalo fungovat a zadavatel by přišel o to, co si kupuje. Pak nabídne, co poskytnout může: společnou schůzku, kde se posun vůči cíli probere za přítomnosti koučovaného. A nakonec zadavatele vrátí k jeho vlastní práci, protože zpětnou vazbu o výkonu a rozhodnutí o roli má dát manažer, ne kouč. Klidně na schůzce, u které kouč bude.

Druhá typická situace je tvrdší: zadavatel si přeje výsledek, který koučovaný nechce. Ať převezme roli, ať zůstane, ať změní styl vedení. Cesta ven je oddělit dvě věci. Požadavek organizace je fakt, se kterým se dá pracovat — a je úkolem manažera ho vyslovit srozumitelně. Zakázka koučovaného pak zní jinak: jak se k tomu požadavku chce postavit, co pro něj chce a co ne, a co z toho vyplývá. Kouč cizí cíl nevynucuje. Kdyby to zkusil, dopadlo by to stejně jako každá cizí zakázka: naoko souhlas a žádná změna.

Tohle není okrajová dovednost, ale běžná součást řemesla — a rozhoduje se v ní o tom, jestli si kouč firemní zakázky udrží. Ve výcviku Coaching Mastery™ proto studenti trénují i trojstranné kontraktování a nepříjemné rozhovory se zadavatelem nanečisto, včetně situací, kdy je potřeba něco odmítnout a nepřijít o vztah. Rámec, ze kterého se přitom vychází, popisuje etický kodex kouče; druhou stranu stolu pak heslo koučovaný.

Časté otázky

Co se zadavatel dozví o koučování svého zaměstnance?

Že se sezení konají a kolik jich bylo, jaký cíl se domluvil a jak se k němu spolupráce posouvá. Obsah rozhovorů ne. Nejčistší je report, který napíše a odsouhlasí sám koučovaný.

Může zadavatel po kouči chtít hodnocení zaměstnance?

Chtít může, dostat by ho neměl. Kouč posudky neposkytuje — jinak by koučovaný přestal mluvit otevřeně a zadavatel by přišel právě o to, co si zaplatil. Zpětnou vazbu o výkonu dává manažer.

Kdo je při firemním koučování klient?

Koučovaný. Zadavatel je objednatel a plátce. Proto se cíl domlouvá společně na úvodní trojstranné schůzce, ale samotná práce zůstává mezi koučem a koučovaným.

Chcete koučovat do hloubky, ne po povrchu?

Tohle a mnohem víc trénujeme naživo v ročním výběrovém výcviku Coaching Mastery™ — 12 dní tváří v tvář a drill s mentory, dokud to nesedne.

Poznat výcvik Coaching Mastery™ Nevíte, jestli je koučování pro vás? Otestujte si předpoklady zdarma.

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.