Psychologie změny
Sebesabotáž
Sebesabotáž je chování, kterým si člověk sám maří to, čeho chce dosáhnout — odkládá, vyvolá konflikt, poleví krok před cílem. Neděje se z lenosti ani ze slabé vůle. Je to obvykle nevědomé řešení vnitřního konfliktu: jedna část člověka cíl chce, jiná se ho z dobrých důvodů bojí.
Fakta v kostce
- Sebesabotáž se typicky spustí těsně před úspěchem, ne na začátku.
- Poznávací znamení: stejný konec v úplně jiných okolnostech.
- Za každým sabotujícím chováním stojí nějaký zisk — jen není vidět.
Jak sebesabotáž vypadá v praxi
Obchodník má rozjednanou největší zakázku kariéry a týden neodpoví na e-mail. Žena zhubne dvanáct kilo, a když jí konečně sednou šaty, během měsíce je má zpátky. Podnikatel si den před klíčovou prezentací najde tři neodkladné úkoly a připravuje se do dvou do rána — unavený a naštvaný sám na sebe.
Ve všech případech to zvenčí vypadá na nedostatek disciplíny. Zevnitř to tak nikdy není. Kdyby šlo o vůli, stačilo by se víc snažit — a lidé, kteří se sabotují, se snaží obvykle víc než ostatní. Právě proto je jejich frustrace tak velká: vidí, co dělají, nechápou proč, a nadávají si za to. Tím se přidá ještě vnitřní kritik a kruh je hotový.
Podob má sabotáž několik a vyplatí se je znát. Nejčastější je odklad — všechno ostatní je najednou důležitější. Druhá je perfekcionismus, který úkol nafoukne do nesplnitelné velikosti, takže se k němu nedá ani přiblížit. Třetí je konflikt: těsně před rozhodujícím okamžikem se člověk pohádá s někým, kdo mu měl pomoct. A čtvrtá, nejtišší, je polevení — cíl se najednou „už tak nezdá důležitý“ přesně ve chvíli, kdy byl na dosah.
Jedna podoba sabotáže je v psychologii popsaná už dlouho a má vlastní jméno: sebeznevýhodňování. Steven Berglas a Edward Jones publikovali v roce 1978 experiment, ve kterém účastníci nejdřív uspěli v úloze, ale nebylo jasné, čím ten úspěch vlastně způsobili. Před dalším kolem si pak výrazně častěji vybírali látku, o níž věřili, že jim výkon zhorší. Logika je nepříjemně srozumitelná: kdo si předem vyrobí handicap, má vysvětlení pro případ neúspěchu — a představa o vlastních schopnostech zůstane nedotčená. V běžném životě to nejsou žádné pilulky, ale nedospaná noc před prezentací, příprava zahájená v poslední chvíli nebo termín přijatý s vědomím, že se nedá stihnout.
Užitečnější než ptát se „proč jsem tak nedůsledný“ je proto ptát se, co by se stalo, kdyby to vyšlo. Odpovědi bývají překvapivé. Kdybych tu zakázku získal, musel bych ten výkon udržet. Kdybych zhubla, přišla bych o výmluvu, proč nechodím mezi lidi. Kdybych povýšil, kamarádi by mi to spočítali. Sabotáž je řešení, ne porucha — jen řeší něco jiného, než si člověk myslí.
Jak se sebesabotáž rozplétá
V koučování se nejdřív hledá vzorec: kde přesně se to láme, v jaké fázi, v jaké emoci. Klient si obvykle pamatuje, že „to zase nedopadlo“, ale ne moment, kdy se to zlomilo. Ten moment se dá najít a bývá překvapivě přesný — jedno ráno, jeden e-mail, jedna věta od někoho blízkého.
Pak přijde otázka po zisku: co dané chování chrání. A nakonec to podstatné, na co se často zapomíná — najít pro tu potřebu lepší cestu. Dokud má strach jen jeden nástroj, bude ho používat dál. Když má člověk k dispozici jiný způsob, jak se ochránit (dohodnout si podporu, snížit rizika, ošetřit vztahy, které úspěchem utrpí), sabotáž ztrácí smysl a mizí sama. Tohle je důvod, proč se sabotáž nedá „přemoct“ — dá se jen nahradit.
Cestou se skoro vždy narazí na starší vrstvu: na limitující přesvědčení o tom, co si člověk smí dovolit, nebo na okraj komfortní zóny, který právě přerostl. K tématu máme na blogu i praktický text našich absolventů o sabotujících vzorcích chování.
Zdroj: Steven Berglas & Edward E. Jones (1978): Drug choice as a self-handicapping strategy in response to noncontingent success, Journal of Personality and Social Psychology 36(4) — první experimentální doklad sebeznevýhodňování.
Časté otázky
Proč si sabotuji úspěch, když ho tak chci?
Protože ho chce jen část vás. Jiná část v úspěchu vidí riziko — ztrátu jistoty, tlak na udržení výkonu, změnu vztahů. Dokud je konflikt neviditelný, vyhrává ta opatrnější strana.
Jak poznám, že jde o sebesabotáž a ne o smůlu?
Podle opakování. Smůla se netrefí třikrát do stejného místa. Když se vám v odlišných situacích vrací stejný konec, jde o vzorec — a ten se dá rozplést.
Hledáte kouče pro sebe?
Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.
Vybrat si kouče
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.
