Jak jsem díky koučování objevila sama sebe – a proč ho dnes nabízím dál
Jak jsem díky koučování objevila sama sebe – a proč ho dnes nabízím dál
Koučování… Dnes, když se ohlédnu zpět, vidím cestu, která mě vedla k sobě samé. Byla to cesta plná otázek, zkoumání, pochybností i vnitřního hledání. Dlouho jsem si myslela, že žiju „správně“. Ale ten hluboký pocit nenaplnění nešel umlčet.
Právě díky koučování – nejprve jako klient, později jako student a nakonec jako koučka – jsem postupně rozpoznala, kým skutečně jsem. A dnes s pokorou i nadšením provázím touto cestou druhé.
Když vnější „všechno je v pořádku“ nestačí
Měla jsem stabilní práci, fungující rodinu, přátele. Život, který by podle většiny lidí měl být důvodem ke spokojenosti. A přesto ve mně něco volalo po změně. Tichý, ale vytrvalý pocit, že žiju podle očekávání druhých, ne podle svých hodnot a přesvědčení. Chyběla mi lehkost, autenticita a pocit smyslu.
Jednoho dne jsem si položila jednoduchou, ale silnou otázku:
„Chybí mi něco? A co mi vlastně chybí?“
Neznala jsem hned odpověď. Ale ta otázka mě donutila se zastavit. Zpomalit. Podívat se dovnitř. A právě tím začala moje vnitřní proměna.
Hledání vlastní cesty
Začala jsem si víc všímat, kdy se cítím opravdu dobře. Co mě těší. Co mě dobíjí. Postupně jsem si uvědomila, že mě přitahuje práce s lidmi. Ale ne „pomáhání“ v tradičním slova smyslu. Ne chtít někoho zachraňovat. Spíš vytvářet bezpečný prostor, ve kterém si druzí mohou najít vlastní odpovědi. Vést, ne řídit. Naslouchat, ne soudit.
Jedna otázka mi velmi silně zarezonovala:
„Co bych dělala, i kdybych za to nikdy nedostala zaplaceno?“
A pak další:
- Kdy ztrácím pojem o čase?
- V jakých chvílích jsem skutečně sama sebou?
- Co mě baví natolik, že bych to dělala bez nároku na výsledek?
Odpovědi se neustále točily kolem práce s lidmi. Vedení rozhovorů. Naslouchání. Inspirace. Růst.
Přijetí pochybností
I když jsem cítila, že se vydávám správným směrem, pochybnosti byly mým častým společníkem. V hlavě se ozývaly otázky jako:
- Jsem na to dost dobrá?
- Můžu vést druhé, když sama ještě hledám?
- Co když selžu?
Právě v této fázi mi nejvíce pomohl transformační koučovací výcvik, který jsem absolvovala u Radka Karbana v Coaching University. Během intenzivního půlročního výcviku jsem si prošla nejen učením technik, ale i hlubokou osobní transformací. Dala jsem si prostor pojmenovat vlastní strachy, limity, ale i silné stránky.
Pomohly mi otázky jako:
- Jak vypadá „dost dobrá“ koučka?
- Co mi říkají druzí, čeho si sama nevšímám?
- Kdyby neexistovala možnost selhání – co bych udělala jinak?
Pochopila jsem, že koučování není o tom být dokonalá. Je o autenticitě, přítomnosti a schopnosti být tichým svědkem něčího růstu. Koučka není ta, která ví, ale ta, která umí naslouchat a ptát se.
Techniky, které mě proměnily – a dnes je používám
Jednou z nejúčinnějších technik, které jsem si osvojila, je tzv. „Přerámování kontextu“. Umožňuje člověku podívat se na určitou situaci z úplně jiného úhlu pohledu.
Jedním z mých silných zážitků byla práce s jednou starou vzpomínkou, která se mi neustále vracela. Nerozuměla jsem, proč ji stále nosím s sebou. Až mi kouč položil jednoduchou otázku:
„Jaký byl tvůj pozitivní záměr v té situaci?“
Najednou se celá zkušenost „přepsala“. Místo viny, selhání nebo výčitek jsem uviděla snahu, odvahu a touhu chránit. Ta chvíle mě hluboce ovlivnila – a takové momenty dnes s pokorou vytvářím i pro své klienty.
Koučink jako způsob života
Koučink pro mě není jen profese. Je to způsob myšlení, způsob komunikace, způsob bytí. Vědomý životní styl postavený na vnitřní zodpovědnosti, otevřenosti a růstu.
Dnes koučuji klienty, kteří hledají smysl, odvahu ke změně nebo větší autenticitu. Neříkám jim, co mají dělat. Ale ptám se. Vytvářím prostor, ve kterém mohou vyrůst. A právě to mě naplňuje nejvíc.
Zároveň se sama neustále ptám:
- Kdo chci být jako koučka?
- Jaký otisk chci zanechat ve světě?
- Jak mohu růst dál – nejen pro sebe, ale i pro své klienty?
A co vy?
Možná i vy právě přemýšlíte o změně. Možná se vám v hlavě honí podobné otázky. Možná víte, že „něco“ chcete, ale zatím to neumíte pojmenovat. Možná je ten pravý čas začít.
Koučování není o radách. Je o otázkách. A správná otázka má moc změnit celý váš život.
Každý velký krok začíná malým rozhodnutím. Co kdyby to rozhodnutí bylo právě dnes?
„Koučování není pouze uměle vytvořenou metodou, již by bylo možné přísně používat jen za určitých, předem stanovených okolností. Je to způsob řízení, způsob vedení lidí, způsob myšlení a způsob bytí“.
– Sir John Whitmore
Související Příspěvky
