Koučink ve sportu: Jak proměnit tlak ve vítězství
Koučink ve sportu aneb OUT! HRA, SADA, ZÁPAS!
Stav 5:2 a 40:15 ve třetím setu je pro tenisty něco jako zaklínadlo. Vsadím se s vámi, že pokud by existovaly nějaké statistiky, kde by se hráčů ptali, jaký stav nemají rádi, bude to právě tenhle. A to i proto, že to je nejčastější skóre, při kterém se i přes vedení, dá prohrát. Nevím jistě, proč je tomu tak, ale co vím jistě je, co se vám v tu chvíli odehrává v hlavě.
A proč to vím? Protože jsem 13 let hrála vrcholově tenis a byla jsem i členkou reprezentačního týmu. Tlak, stres, sebehodnota. To všechno mi tam naskakuje, když se v hlavě vrátím do mých tenisových let. Co kdybych ale už tehdy měla k dispozici kouče? Jaká by byla moje cesta?
BUĎ JAKO OHAŘ
Ano, touhle větou mě povzbuzoval tatínek spoluhráčky, se kterou jsem hrála čtyřhru. Znamenalo to, že mám na síti číhat na tenisák jako pes a nejlépe volejem trefit vítězný míč. A takhle bych vám mohla donekonečna uvádět další a další příklady jednání a chování, se kterými se můžete potkat v podstatě při jakémkoli sportu.
Pojďme se ale na tu mojí tenisovou kariéru podívat z pozice, co by mi možná tehdy pomohlo? Skutečně si myslím, a i vím, že praxe dnes už taková je, že kouč je naprostou nezbytností pro každého vrcholového sportovce. A ne jen toho vrcholového, zkrátka každého, kdo se věnuje sportu na závodní úrovni.
HLAVA SPORTOVCE
Nepřemýšlej o tom. To je nejčastěji používaná věta současných koučů směrem ke sportovcům. Zní jednoduše, ale daleko hůř se zavádí do praxe. Kdybyste si totiž měli představit hlavu sportovce jako obrázek, prázdno byste v ní určitě nenašli. A to ať už během výkonu, tak i po něm. Naopak to bude hlava plná otazníků a nejspíš i spousty limitujících přesvědčení.
Pokud se vrátím na začátek ke stavu, kdy vás dělí jediný míč od vítězství, pak i přestože jsme tak blízko, hlava se ptá: „Co když prohraju?“ Jak to dopadne, už víme. Ale proč se na to ptám? Proč o sobě tak pochybuji? Mám snad pocit, že to, kdo jsem, by měl určovat výsledek zápasu? A budu ještě někdy vůbec dobrá, když jsem teď prohrála? Půjdu se strachem a obavou do dalšího zápasu? A co když zase prohraju?
KOUČ JE POTŘEBNÁ ZÁCHRANA
Osobně neznám nikoho, kdo by se z těchto cyklických opakujících se pochybností dokázal dostat sám. Je sice skvělé, že je sportovec perfektně připravený po fyzické, taktické i technické stránce, ale ta psychická nebo chcete-li mentální část je neméně důležitá. Dokonce bych řekla, že dost často i rozhodující.
Záchranu ale vidím v osobě transformačního kouče. Dokáže totiž z dřívějška nastavená limitující přesvědčení jednak pořádně zvědomit, další objevit, ale co se mi na tom líbí nejvíce, dokáže je přetransformovat v sílu. Jak vám to zní – v naší mysli slabost dokázat přeměnit v sílu. Úžasné, že?
Představte si tak konkrétně toho tenistu, který je zpět v tom zakletém stavu třetího setu, ale na základě mentální práce se svým koučem o sobě v ten daný moment absolutně nepochybuje a naopak má uvnitř odhodlání, že si jde pro vítězný míč. A stane se. A přitom stačilo „pouze“ přenastavit některé svoje postoje.
SPRÁVNĚ MÍŘENÁ OTÁZKA JE LEPŠÍ NEŽ DESET DOKTORŮ
Jakkoli to zní zábavně, považuji to za velkou pravdu. Dokonce někdy stačí jen dobře mířený pohled do očí, který řekne víc než tisíc slov. Kouč neuděluje rady, kouč klade otázky. Hvězdný kouč odlupuje jednotlivé vrstvy, které vedou až k jádru věci, a to vše právě na základě kladených otázek.
V našem případě ideálně sportovce přivede otázkami k uvědomění, jak mít kontrolu nad vlastním výkonem, jak mít vyšší sebedůvěru a jak se i přesto všechno pořád radovat ze sportu, který dělá. Kromě otázek má kouč k dispozici ještě několik technik a nástrojů, jak s daným sportovcem pracovat, jak ho posilovat a jak v něm objevovat dosud neobjevené.
EGO SPORTOVCE JAKO PŘEKÁŽKA
Co si budeme povídat, je docela dost dobře možné, že se kouč setká se sportovcem, který možná těžko bude hledat sám v sobě jakékoli odpovědi. Svým způsobem je to výzva a chápu to tak, že koučování je nejen ve sportovní terminologii hra.
Vzájemná důvěra, nacítění se na toho či onoho člověka, jaký styl jazyka používá, když něco vypráví, kam se dívá, to všechno koučovi napovídá, jakým způsobem s daným sportovcem pracovat a jak ho posouvat. Kouč by si měl vědět rady v podstatě s každým. A to i s tím, kdo má pocit, že pomoc a práci na sobě nepotřebuje. Existuje technika tří rádců a za mě je ideální volbou pro ty lidi, kteří možná mají zpočátku problém přijmout druhého, mají jistý odstup.
Ale tady v této technice pozvou do své mysli rádce. Oni jsou v tu chvíli režiséry svých vlastních myšlenek. Jejich podvědomí jim radí přes tyto 3 osobnosti ve své hlavě a možná je pro ně daleko příjemnější přijít si na odpovědi touto cestou. Často je pak překvapí, co nového objevili a na jaká uvědomění a aha momenty přišli. Zkrátka co je tam „ještě“ za tím vším.
KOUČ MOTIVÁTOREM
Kouč je v mých očích i někdo, kdo sportovce neustále udržuje v absolutní motivaci a chuti se dál zlepšovat. A jde příkladem. Je pozitivní, usmívá se, pečuje o sebe, má celkově pohodový „vibe“ a je to někdo, kdo ve mně vyvolává pocit, že všechno na světě je možné.
I v rámci motivace má kouč k dispozici několik užitečných technik, kterými dokáže sportovce provést a vykřesat z něj to, co ani nevěděl, že v sobě má. Jak moc to chci? Proč to chci? Motivací jsou i konkrétní kroky, které vedou k danému cíli a následný úspěch a dobrý pocit z toho, že to funguje.
JAKÁ BY BYLA MOJE CESTA, KDYBYCH MĚLA KOUČE?
Vraťme se na začátek a představme si, že mi tuhle otázku položil kouč. Odpověděla bych, že si nejsem jistá tím, jestli by její závěr byl nevyhnutelně jiný, ale co si troufám tvrdit je to, že by ta cesta byla rozhodně snazší. Určitě by byla přínosnější a uvědomuji si také, že bych si ušetřila spoustu času. Času v následujících letech, kdy jsem si právě z tenisové kariéry nesla určité programy, strachy, obavy a limitující přesvědčení o sobě samé.
Kdybych na tom už tehdy pracovala s koučem, věděla bych, že mě nedefinuje výkon, ale to, kým jsem. Kým doopravdy jsem. Zjistila bych, že člověk, který na mě tlačí nejvíce, jsem já sama. Stejně by asi ze mě nebyla druhá Navrátilová, i když kdo ví…
„NIC NENÍ NEMOŽNÉ, KDYŽ VĚŘÍTE V SEBE A MÁTE ODHODLÁNÍ A TOUHU.“ – Martina Navrátilová
Související Příspěvky
