Změna je život, aneb sabotér versus vítěz

Většina lidí se domnívá, že opustit komfortní zónu znamená ztrátu pohodlí. Ve skutečnosti nechceme
komfortní zónu opustit z jednoho důvodu a tím je strach. Bojíme se, co nás za komfortní zónou čeká a
obáváme se neúspěchu.

Můj příběh: výstup z komfortní zóny aneb sabotér versus vítěz

Sabotéra má v sobě snad každý. Vzhledem k tomu, že už mám skoro půl století života za sebou, tak jsem začala přemýšlet o tom, jaký můj život je a jestli ho takhle chci dožít. Došla jsem k tomu, že byť jsem s životem spokojená, tak i přesto se zde najde oblast, ve které to tak úplně není. A tou oblastí je moje práce.

V současném zaměstnání jsem aktuálně spokojená, ale zjistila jsem, že to není práce snů, kterou bych chtěla vykonávat napořád, protože i přes to, že mě moje práce baví, tak mě paradoxně nenaplňuje.

Zjištění je zjištění, ale co s tím?

Pokud uvažuji o změně, to znamená, že budu muset vystoupit z komfortní zóny. Vzdát se mojí „jistoty“. A
na druhou stranu pokud něco neudělám, chci takhle opravdu žít? Nechci! Jenomže mám v hlavě
sabotéra, který mi pořád podsouvá myšlenky, že to nezvládnu. Ale na druhou stranu mám v té hlavě také
vítěze, který mi říká, že pokud něco neudělám, tak zůstanu přesně tam kde být už nechci.

První krok, který jsem udělala bylo určení si toho co vlastně chci, co by mě bavilo a naplňovalo do konce
života. A je pravdou, že už delší dobu si pohrávám s myšlenou, že by mě naplňovalo, věnovat se lidem,
posouvat jejich životy k tomu, aby život žili a ne přežívali, jak tomu u většiny z nich je. Krásný, že jo?
Ale…

SABOTÉR

V hlavě se odehrává klasický dialog:

Sabotér: To jako, že budeš studovat psychologii nejméně pět let? Pak ještě chvilku potrvá než to opravdu budeš moct dělat. A co tvůj čas? Pět let a více prostě budeš jenom studovat k tomu pracovat a na nic jiného ti čas nezbude. Všichni se pak na tebe vykašlou, protože s nimi prostě nestihneš být. Život ti uteče mezi prsty ani nebudeš vědět jak. A ještě k tomu jsi na tohle už stará, to nezvládneš, je ti to jasný?

Vítěz: Zamysli se, opravdu je toto jediné řešení?

Nevím co se stalo, ale tentokrát poslouchám toho mého malého vítěze a začínám pátrat po jiné variantě, jak si dosáhnout toho čeho chci za kratší dobu a se stejným záměrem. Našla jsem. Skvělé a je to přesně to, co hledám, úplně ideální.

Sabotér: To nemyslíš vážně. Tolik peněz to stojí, to ta psychologie byla aspoň zadarmo. Na to nemáš.

Vítěz: V klidu. Mysli, dej si na papír pro a proti a podle toho se rozhodni, nikam nespěchej, ale hlavně to hned zase nevzdávej!

Jaké máš proti: finance.

Jaké máš pro:

– je to přesně to co hledám
– je to v termínech, kdy mám nejvíce času
– je to komplet balíček od začátku do konce, přesně, tak jak bych si to představovala
– je to zastřešené MŠMT, takže už to má nějakou váhu
– je to s certifikací
– rodina mě podporuje.

Takže máš jenom jedno proti. Co s tím, čeho se vlastně bojíš? „Že to finančně nezvládnu, půjčku si od
banky brát nechci, toho se bojím“.

A je jiná možnost? PŘEMÝŠLEJ! „Možná by byla mohla bych si půjčit od mých nejbližších, ale já si přeci neříkám o pomoc.“

Aha, a ty jsi jim nikdy nepomohla? „Mnohokrát jsem jim pomohla a vždycky mi to připadalo úplně normální.“ Tak proč, když jsi jim mnohokrát pomohla by jednou nemohli pomoci oni tobě? „Vlastně mohli, vždyť jsem je nikdy o pomoc nežádala, tak pro jednou bych to mohla zkusit, je to pro mě hodně důležité. A za zeptání vlastně nic nedám.“

Sabotér (ještě jednou to zkusil): Jako, že si budeš říkat o pomoc? A není to pod tvojí úroveň? Tohle ty přeci neděláš, vždycky zvládneš všechno sama.

VÍTĚZ

Slova se znovu ujal vítěz: Vezmi to tak, že ty jsi jim vždycky byla nápomocná kdykoli oni potřebovali, tak teď ti tvojí pomoc jenom oplatí a vlastně to pro tebe dělají i rádi. A hlavně ty ten svůj život opravdu budeš žít, přesně tak jak chceš. Máš jenom jedno proti a to máš už taky vyřešené, takže teď už ti nebrání nic v tom začít.

Začala jsem. Jsem VÍTĚZ. Zjistila jsem, že mám okolo sebe neskutečně podporující lidi. Všichni komu jsem řekla, že bych potřebovala dočasně výpomoc a vysvětlila i s čím, tak ani jeden nezaváhal a okamžitě mi podal pomocnou ruku. Cesta to není úplně jednoduchá, ale právě proto je velmi obohacující. Je to
přesně to co mě posouvá, opravdu baví, dává mi to smysl a do budoucna vytváří další možnosti. 

Byť vím, že až budu mít hotovo, tak tímto to rozhodně nekončí, ale začíná moje další a už změněná a posunutá část mého života. Rozhodně se chci posouvat tímto směrem dále a stále na sobě pracovat, protože jsem si uvědomila, že nejdřív musím začít od sebe, abych dokázala správně pracovat s lidmi tak, aby se i oni uměli posunout přesně tam kam chtějí.

Tímto příběhem jsem vás chtěla inspirovat a dodat vám odvahu, aby jste předem nic nevzdávali, protože každý máme v hlavně vítěze. I když se zdá, že je zpočátku maličký, ale dáte mu prostor, tak z maličkého vítěze se rázem stane velký vítěz a z velkého sabotéra se rázem stane maličkatý sabotéříček.

Tak prostě a jednoduše žijte!

Staňte se koučem i vy!