Syndrom podvodníka

Jak syndrom podvodníka vypadá v praxi

Přijde povýšení, na které člověk čekal tři roky. Místo radosti přijde sevření v žaludku a věta: „Vybrali mě, protože nikoho lepšího neměli.“ Za půl roku má nejlepší výsledky v týmu a vysvětlení zní: „Měla jsem štěstí na klienty.“ A když se něco nepovede? To už je jasný důkaz — konečně se ukázalo, jak to doopravdy je.

V tomhle účetnictví se nedá vyhrát. Všechno dobré se odepíše na okolnosti, všechno špatné se připíše na vlastní účet. Proto na syndrom podvodníka nezabírají důkazy: můžete takovému člověku ukázat čísla, ocenění i pochvaly a on je bez váhání odmítne. Nejde o informaci, jde o filtr.

Pojmenování má docela přesný původ. Psycholožky Pauline Rose Clanceová a Suzanne Imesová popsaly jev v roce 1978 na základě několikaleté práce s více než sto padesáti velmi úspěšnými ženami — doktorkami věd, uznávanými odbornicemi a studentkami oceňovanými za vynikající výsledky. Ty přesto trvaly na tom, že chytré ve skutečnosti nejsou a že všechny kolem sebe oklamaly. Jedna z nich, vedoucí vlastního oddělení, to shrnula slovy, že v té pozici zjevně je jen proto, že její schopnosti někdo přecenil. Autorky si všimly právě toho, co jev dělá tak odolným: sebelepší vnější důkaz na to přesvědčení nedosáhne.

Dnes je jasné, že se to netýká jen žen ani jen akademického prostředí. Přehledová studie z roku 2020, která prošla 62 výzkumů se čtrnácti tisíci účastníky, našla u odhadů rozšíření obrovský rozptyl — podle použitého dotazníku a zvoleného prahu od devíti do dvaaosmdesáti procent. Jedno číslo si z toho tedy odnést nelze a nabízené statistiky typu „sedmdesát procent lidí“ berte s rezervou. Užitečnější je jiné zjištění téhož přehledu: pocity podvodníka se opakovaně pojí s úzkostí a depresivními příznaky, s nižší spokojeností v práci a s vyhořením. Není to tedy neškodná skromnost, se kterou se dá žít donekonečna.

Projeví se to i v chování, které okolí čte úplně jinak. Nadměrná příprava, protože improvizace by odhalila mezery. Neochota vzít roli, na kterou „ještě nemám“. Nechuť mluvit o vlastních výsledcích, kterou si druzí vykládají jako skromnost. A často také tichá závist vůči kolegům, kteří působí uvolněně — ne proto, že by uměli víc, ale proto, že u nich chybí ten neustálý strach z odhalení.

Nejnebezpečnější je spirála, která z toho vzniká. Aby se na nic nepřišlo, člověk pracuje víc. Víc práce přinese větší úspěch, větší úspěch znamená větší expozici — a strach z odhalení tím poroste, ne klesne. Takhle se z talentovaných lidí dělají vyčerpaní lidé; přímá cesta k syndromu vyhoření vede právě tudy.

Co s tím dělá kouč

Práce nezačíná přesvědčováním, že člověk je dobrý. To je nejčastější chyba okolí a spolehlivě nefunguje — vyvolá jen zdvořilé přikývnutí a další důkaz, že si to nikdo neuvědomuje. Začíná se dvěma otázkami: podle čeho by poznal, že si to zaslouží? A kdo mu to kritérium nastavil? Odpovědi bývají odhalující — laťka je často postavená tak, že ji nejde překročit ani teoreticky.

Odtud se jde ke třem věcem. K vnitřnímu kritikovi, který verdikt vyslovuje. K rozdílu mezi sebehodnotou a sebevědomím, protože tady je zdroj celého problému: hodnota je navázaná na výkon. A k reálnému přijetí vlastního podílu na úspěchu — což je dovednost, kterou se člověk může naučit stejně jako kteroukoli jinou, obvykle přes velmi konkrétní rozbor toho, co v dané věci opravdu udělal. Osobní zpracování tématu najdete i v článku Jak překonat imposter syndrom na našem blogu.

Zdroj: Pauline R. Clance & Suzanne A. Imes (1978): The Impostor Phenomenon in High Achieving Women, Psychotherapy: Theory, Research & Practice 15(3) — první odborný popis jevu. · Dena M. Bravata a kol. (2020): Prevalence, Predictors, and Treatment of Impostor Syndrome: a Systematic Review, Journal of General Internal Medicine 35 — přehled 62 studií.

Časté otázky

Je syndrom podvodníka nemoc?

Ne, není to diagnóza ani porucha. Je to prožitek, který popsala psychologie a kterým prochází velká část výkonných lidí. Pokud ale vede k dlouhodobé úzkosti, patří téma k odborníkovi.

Jak se zbavit pocitu, že si úspěch nezasloužím?

Ne argumenty. Účinnější je zjistit, podle jakého pravidla si zásluhu měříte a odkud to pravidlo máte. Když se změní kritérium, změní se i pocit — obráceně to nefunguje.

Týká se syndrom podvodníka jen žen?

Ne. Původní popis z roku 1978 vznikl z práce s úspěšnými ženami, novější přehledy ale nacházejí ty samé pocity napříč pohlavími i obory. Rozšíření se přitom odhaduje velmi různě podle použitého dotazníku, takže konkrétním procentům moc nevěřte.

Hledáte kouče pro sebe?

Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.

Vybrat si kouče

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.