Psychologie změny
Strach z neúspěchu
Strach z neúspěchu je obava ze selhání, která brzdí ještě předtím, než člověk udělá první krok — a roste s tím, jak je příležitost větší. Od zdravé opatrnosti se pozná tím, že riziko neošetřuje, ale vyhýbá se mu. A bývá dobře maskovaný: jako odkládání, perfekcionismus nebo věta „ještě nejsem připravená".
Fakta v kostce
- Brzdí před prvním krokem, ne v jeho průběhu — a roste s velikostí příležitosti.
- Málokdy vystupuje pod svým jménem. Nosí převlek odkládání, píle a skromnosti.
- Živí ho neurčitost. Pojmenované riziko se dá ošetřit, „nějak to nedopadne“ ne.
Jak se strach z neúspěchu projevuje
Nejčastější podoba je ta nejtišší: člověk to nezkusí. Nepřihlásí se do výběrového řízení, kde by měl reálnou šanci. Nepošle nabídku klientovi, o kterém rok mluví. Nespustí web, protože texty ještě nejsou hotové. Zvenčí to vypadá na rozvahu, zevnitř je to obrana — dokud jsem nezačala, nemůžu prohrát.
Druhá podoba je snížený cíl. Místo pozice, o kterou by opravdu šlo, se člověk přihlásí na tu o dvě úrovně níž, kde je výsledek jistý. Splní ji, oddechne si — a nikdo si nevšimne, ani on sám, že se právě uzavřel jeden rok života. Splněný malý cíl je totiž dokonalá kamufláž. Vypadá jako výsledek.
Třetí je perfekcionismus. Ten nafoukne úkol do velikosti, ve které se k němu nedá ani přiblížit, a přitom se za něj nikdo nemusí stydět — vždyť člověk chce jen kvalitu. Čtvrtá podoba je shánění další kvalifikace: ještě jeden kurz, ještě jeden certifikát, ještě jedna kniha, a pak už opravdu začnu. Nejlépe omluvitelná forma odkládání, protože se jí nedá nic vytknout. Jen se roky vzdělává na místě.
A pak je tu věta, kterou kouči slyší od velmi schopných lidí nejčastěji: „ještě nejsem připravená.“ Zrádná je tím, že bývá pravdivá. Připravená není nikdo — a připravenost, na kterou se čeká, obvykle nemá žádné kritérium, takže nemůže nastat. Přesně tady se strach z neúspěchu pozná od zdravé opatrnosti. Opatrnost umí riziko pojmenovat a ošetřit: co konkrétně se může pokazit, co s tím udělám, kolik to nejvýš stojí. Strach riziko nepojmenuje, jen odsune celou věc. A druhé poznávací znamení: opatrnost s velikostí příležitosti klesá, protože velká věc má lepší poměr. Strach s ní roste.
Proč neúspěch bolí nepřiměřeně
Protože se v hlavě neváže na výsledek, ale na hodnotu člověka. Rozdíl mezi „nepovedlo se to“ a „jsem selhala“ je celý svět a nese ho jediné slovo. První věta je informace, se kterou se dá pracovat. Druhá je rozsudek — a před rozsudkem se člověk logicky chrání tím, že se nedostane k soudu.
Zajímavé je, že se tenhle překlad dá zapnout i zvenčí. Claudia Muellerová a Carol Dwecková v roce 1998 pracovaly s páťáky a ukázaly, že rozhoduje, k čemu si dítě neúspěch přiřadí. Děti, které předtím slyšely pochvalu za chytrost, si selhání vysvětlily nedostatkem schopností — a po prvním nezdaru vydržely kratší dobu, úloha je bavila méně a dopadly hůř. Chytrost navíc popisovaly jako danou vlastnost. Děti chválené za snahu ji naopak braly jako něco, co jde zvětšit. Je to rozdíl mezi fixním myšlením a růstovým myšlením — a je vidět, jak snadno se dá to první nastavit jednou větou.
U dospělých tu větu obvykle neříká nikdo zvenčí. Vyslovuje ji staré pravidlo — limitující přesvědčení typu „chyba se neodpouští“ nebo „mám cenu, jen když se mi to povede“. Kde přesně se hodnota naváže na výkon, rozebíráme u sebehodnoty a sebevědomí.
Co s tím dělá kouč
Tři věci — a povzbuzování mezi nimi není. Zaprvé rozpojí výsledek od hodnoty. Nejdřív jazykem, potom zkušeností: člověk potřebuje zažít, že něco nevyšlo a on je pořád tentýž. Zadruhé zmenší první krok tak, aby cena selhání byla snesitelná — ne „rozjet podnikání“, ale „zavolat jednomu člověku“. Nezmenší se tím ambice, jen cena prvního pokusu.
A zatřetí, na to se zapomíná nejčastěji: zjistí, co konkrétně by se stalo, kdyby to nevyšlo. Strach totiž žije z neurčitosti. Když se scénář dopoví do konce — přijdu o tři měsíce a čtyřicet tisíc, kolegové to zaznamenají a za rok si to nikdo nepamatuje — obvykle se ukáže něco snesitelného. Nesnesitelná byla ta mlha. Vyzkoušet takový rozhovor můžete u certifikovaných koučů. Jak strach z neúspěchu pohání odkládání, rozebírá článek Skrytý motor prokrastinace.
Zdroj: Claudia M. Mueller & Carol S. Dweck (1998): Praise for intelligence can undermine children's motivation and performance, Journal of Personality and Social Psychology 75(1), s. 33–52 — děti chválené za chytrost si po neúspěchu vysvětlovaly selhání nedostatkem schopností, kratší dobu vydržely a dopadly hůř. · Carol Dweck: Mindset: The New Psychology of Success (2006) — kniha, ze které pochází rozlišení růstového a fixního nastavení mysli.
Časté otázky
Jak se zbavit strachu z neúspěchu?
Zbavit ne, zmenšit ano. Funguje dvojice věcí: dopovědět scénář do konce (co přesně by se stalo) a zvolit první krok tak malý, aby jeho selhání nebolelo. Odvaha přijde po zkušenosti, ne před ní.
Jak poznám strach z neúspěchu od rozumné opatrnosti?
Opatrnost riziko pojmenuje a ošetří. Strach ho nepojmenuje a odsune celou věc. Druhé vodítko: opatrnost s velikostí příležitosti klesá, strach s ní roste.
Proč mám strach z neúspěchu, i když se mi dosud dařilo?
Protože každý úspěch zvedne laťku, pod kterou se nesmí spadnout. Čím víc je identita postavená na „být dobrá", tím dráž stojí každá situace, kde by to nemuselo vyjít.
Hledáte kouče pro sebe?
Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.
Vybrat si kouče
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.
