Párové koučování

Vztahový koučink a párové koučování nejsou totéž

Tyhle dva pojmy se pletou tak často, že se vyplatí říct rozdíl rovnou. Vztahový koučink je téma — komunikace, očekávání, hranice, opakující se hádka. Dá se na něm pracovat i s jedním člověkem, protože vztah je systém a stačí, aby jeden článek začal reagovat jinak. Párové koučování je naproti tomu uspořádání práce: dva klienti, jeden kouč, jedna společná zakázka. Bez druhé strany prostě nevznikne.

Do sezení se přichází se třemi typy zadání. Nejčastější je hádka, která se vrací v různých kulisách a nikdo už neví, o čem vlastně je. Druhé je rozhodnutí, které se týká obou — stěhování, druhé dítě, nabídka práce v jiném městě, peníze. Třetí je nová životní fáze: děti odešly z domu a u večeře je najednou ticho; jeden mění práci a s ní i tempo, na které byli oba zvyklí; jeden odchází do penze a druhý ještě ne.

Že nejde o náhodné potíže, ale o rozpoznatelný vzorec, ukázala metaanalýza Paula Schrodta a jeho kolegů z roku 2014. Prošli 74 studií s více než čtrnácti tisíci lidmi a popsali nejběžnější schéma konfliktu v dlouhodobém vztahu: jeden naléhá a druhý se uzavírá. Souvisí s nižší spokojeností, menší blízkostí i horší komunikací — a podstatné je, že problémem je ten vzorec, ne jeden z partnerů. Nezáleží na tom, kdo z těch dvou naléhá a kdo mlčí. Přesně proto nemá smysl hledat, kdo je vinen.

Jak se pracuje, když jsou v místnosti dva

Nejnápadnější je to, co kouč nedělá. Nesoudí, nerozhoduje spor a nedává za pravdu ani jednomu. Kdyby to udělal, druhý se zavře a sezení skončí, i když bude formálně pokračovat. Práce místo toho stojí na dvou věcech.

První je překlad. Věta „nikdy nejsi doma“ má pod sebou obvykle „chybíš mi“ a mezi tím je propast, kterou se nikdo nenaučil překročit. Kouč se doptává tak dlouho, dokud se z obviňování nestane popis potřeby — protože na popis potřeby jde odpovědět, aniž by se druhý musel bránit. Bez aktivního naslouchání se tenhle překlad udělat nedá: kouč musí slyšet i to, co zaznělo v hlase dřív než v obsahu.

Druhá věc je střídání pohledů. Osvědčeným nástrojem jsou perceptuální pozice — kouč nechá jednoho popsat situaci očima toho druhého, pak z odstupu nezúčastněného pozorovatele. Zní to jako cvičení a je to nejrychlejší cesta z polohy „mám pravdu“ do polohy „aha, tak takhle to vypadá odtamtud“. Nikdo přitom nemusí nic uznat. Stačí, že to na chvíli uvidí.

Zbytek drží praktická pravidla. Mluví se za sebe, v jednotném čísle, ne za oba. Kouč hlídá, aby oba dostali stejný prostor, a všímá si toho, kdo mluví za druhého. Zadání se formuluje jako společné, ne jako seznam požadavků. Někdy se do série zařadí i sezení mezi čtyřma očima s každým zvlášť — vždy s předem dohodnutým pravidlem, co se z něj vrací do společné práce.

A kdy formát nesedí? Když jeden z partnerů přišel jen proto, že „musel“, nebo aby kouč potvrdil, co si stejně myslí. Párová práce potřebuje dva lidi, kteří o změnu stojí, byť každý z jiného důvodu. Poznat se to dá během první půlhodiny a je fér to pojmenovat, ne odsedět šest sezení.

Hranice a kde se párová práce učí

Hranice tady nevede podle tématu, ale podle metody. Rozvojová práce na vztahu — komunikace, dohody, rozdělení rolí, očekávání, hranice — je běžný obsah koučování a zůstává v něm. Léčba diagnostikované poruchy, zpracování traumatu nebo situace po dlouhodobém ponižování patří odborníkovi; tam je na místě párový terapeut. Dobrý kouč tenhle rozdíl pozná a řekne ho na prvním setkání sám.

Párová práce je pak náročnější verze téhož řemesla. Udržet bezpečí, když jsou v místnosti dvě emoce a obě mají svou logiku, se z knihy naučit nedá. Právě proto je jádro obsahem celého roku ve výcviku Coaching Mastery™ — 210 hodin, 12 dní naživo v Praze a práce s emocemi trénovaná na skutečných tématech, ne na modelových situacích. K profilaci vedeme studenty v průběhu výcviku a k párové práci se přirozeně dostávají ti, kteří v ní mají cit. Pár, který hledá kouče pro sebe, začne v seznamu certifikovaných koučů.

Zdroj: Schrodt, Witt & Shimkowski (2014): A Meta-Analytical Review of the Demand/Withdraw Pattern of Interaction and its Associations with Individual, Relational, and Communicative Outcomes, Communication Monographs 81(1) — metaanalýza 74 studií s více než 14 000 účastníky. · Souhrn hlavních zjištění — podle autora je problémem samotný vzorec, ne to, kdo v něm hraje kterou roli.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi párovým a vztahovým koučováním?

Vztahový koučink je téma a dá se na něm pracovat i s jedním člověkem. Párové koučování je formát — v místnosti sedí oba partneři a zakázka je společná. Bez druhé strany tedy párové koučování nevznikne.

Bude kouč rozhodovat, kdo z nás má pravdu?

Nebude a je to záměr. Jakmile kouč přikývne jednomu, druhý se zavře. Jeho práce je postarat se o to, aby oba slyšeli, co ten druhý opravdu říká, a aby se z obviňování stal popis potřeby.

Co když partner jít nechce?

Pak párový formát nesedí a nemá smysl ho tlačit. Účast z povinnosti práci zablokuje. Dobrým řešením bývá začít sám: vztah je systém a mění se, i když jeden z páru začne reagovat jinak.

Hledáte kouče pro sebe?

Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.

Vybrat si kouče

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.