Intervize

Jak intervize probíhá v praxi

Skupina se sejde na devadesát minut, naživo nebo online. Někdo hlídá čas a strukturu, tahle role se střídá. Ten, kdo přinesl případ, dostane pár minut na popis — a hlavně řekne svoji otázku: „Nevím, jestli mám s klientkou pokračovat.“ Bez otázky se skupina rozprchne do vlastních dojmů a devadesát minut je pryč.

Pak jde na řadu ptaní. Kolegové se ptají na to, co ještě nevědí: co si klientka objednala, co se v posledních sezeních měnilo, kde se koučovi zadrhává dech. Teprve potom přicházejí hypotézy, a vždycky v podmiňovacím způsobu. „Kdyby to byl můj klient, zajímalo by mě…“ zní úplně jinak než „udělal jsi chybu, měl jsi…“. Ten rozdíl drží skupinu pohromadě.

Závěr patří tomu, kdo případ přinesl. Řekne, co si odnáší a co udělá jinak. Nemusí přijmout nic — a je to důležité pravidlo, protože jinak se z intervize stane soutěž v chytrosti. O kvalitě celého setkání přitom rozhoduje ptaní; je to stejná dovednost, jakou kouč používá u klienta, jen obrácená ke kolegovi. Kdo umí klást silné otázky, je ve skupině k nezaplacení.

Jak takovou skupinu založit? Stačí tři čtyři lidé, se kterými si věříte, jeden pevný termín zapsaný na půl roku dopředu a půlhodinová dohoda o pravidlech, kterou si někdo poznamená. Online to funguje překvapivě dobře — odpadá dojíždění a skupina přežije i to, když se někdo přestěhuje. Co naopak nefunguje: parta bez dohodnutých pravidel a skupina, do které se průběžně přibírá kdokoli.

Pravidla, na kterých intervize stojí — nebo padá

Mlčenlivost. Ze skupiny nevychází nic o klientech ani o kolezích. Případy se popisují bez jmen a bez detailů, podle kterých by šel někdo poznat.

Pevný formát a čas. Skupina, která se schází, „až bude potřeba“, se rozpadne do půl roku. Skupina s pevným termínem jednou za měsíc vydrží roky.

Žádné rychlé rady. Nejjistější způsob, jak intervizi zabít, je začít větou „ty bys měl“. Rada uspokojí radícího a případ nikam neposune.

Rovnost. Jakmile se ve skupině usadí jeden nezpochybnitelný nositel pravdy, přestává jít o intervizi a začíná neformální supervize. Není to nic špatného, jen je fér to pojmenovat. S vlastní sebereflexí se přitom obojí nevylučuje, naopak se doplňuje.

Intervizní skupina je nejlevnější profesní pojistka, jakou kouč má. Nejsnáz vzniká z lidí, se kterými člověk prošel výcvikem — proto absolventům Coaching Mastery™ ročníková parta drží často dlouho po skončení studia.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi intervizí a supervizí?

V supervizi vede setkání zkušenější odborník. V intervizi jsou si všichni rovni a nikdo nemá poslední slovo. Supervize jde obvykle hlouběji, intervize nabídne víc pohledů a je dostupnější.

Kolik lidí má mít intervizní skupina?

Nejlépe čtyři až šest. Ve třech chybí pohledy, nad osm se nedostane na všechny a skupina se rozpadá na diváky a mluvčí. Roli hlídače času je dobré střídat.

Chcete koučovat do hloubky, ne po povrchu?

Tohle a mnohem víc trénujeme naživo v ročním výběrovém výcviku Coaching Mastery™ — 12 dní tváří v tvář a drill s mentory, dokud to nesedne.

Poznat výcvik Coaching Mastery™ Nevíte, jestli je koučování pro vás? Otestujte si předpoklady zdarma.

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.