Inner Game (vnitřní hra)

Co je interference a proč sráží výkon

Timothy Gallwey učil tenis a narazil na věc, která se vzpírala logice běžného tréninku. Hráč, kterému desetkrát řekne „dohraj úder až do konce“, tomu rozumí, dokáže to zopakovat vlastními slovy — a stejně to neudělá. Když mu ale místo instrukce dá pozorovací úkol, třeba sledovat šev letícího míčku a nahlas říkat „skok“ při dopadu a „úder“ v momentě zásahu, ruka se srovná sama. Nic se nepřidalo. Jen se zaměstnala ta část hlavy, která do hry mluvila.

Interference je všechno, co v hlavě běží mezi uměním a provedením: strach z chyby, komentář po každém míči, snaha zavděčit se divákovi, přehnaná kontrola nad pohybem, který tělo dávno umí. Nejčastější interference není lenost, ale příliš velká snaha. Proto rada „snaž se víc“ tak často zhorší výsledek — přidá přesně to, co překáží.

Odtud pochází rovnice, do které Gallwey celý koncept shrnul: výkon je potenciál minus interference. Má jeden nepohodlný důsledek. Když se výkon nedostavuje, existují dvě cesty — zvětšit potenciál, nebo zmenšit interferenci. První je práce na roky. Druhá se dá udělat během jedné hodiny, a přesto se k ní sahá jako k poslední. Na tomhle rozdílu stojí celý výkonnostní koučink.

Já 1 a Já 2: kdo v hlavě komu radí

Gallwey rozdělil hráče na dvě části. Já 1 je ten, kdo mluví: instruuje, hodnotí, opravuje, po chybě nadává a před další ranou varuje. Já 2 je ten, kdo hraje — tělo se vším, co se kdy naučilo. Většina potíží podle Gallweye vzniká tím, že Já 1 nevěří Já 2 a snaží se ho řídit ručně.

Kdo nikdy nedržel raketu, může si to snadno přeložit do svého. Řečník, který si během vlastní věty v duchu hlásí, že to zní špatně. Manažerka, která před představenstvem napůl mluví a napůl se pozoruje. Ten hodnotící hlas má v koučování vlastní jméno: vnitřní kritik. Gallweyho přínos je v tom, že s ním nenavrhuje bojovat ani ho přemlouvat. Navrhuje mu dát práci — pozorovat něco konkrétního a nehodnotícího. Pozornost obsazená popisem nemá kapacitu na rozsudek.

A když interference klesne skoro na nulu, nastane stav, který sportovci znají velmi dobře: ruka jde sama, čas se roztáhne, komentář v hlavě zmizí. Psychologie ho popsala pod jménem flow. Inner Game k němu jde od druhé strany — neptá se, jak plynutí vyvolat, ale co ho ruší.

Proč z vnitřní hry vyrostlo koučování

Gallwey nebyl kouč v dnešním smyslu a psal o tenise. Přesto se jeho kniha v koučovacích výcvicích čte dodnes, protože obsahuje jádro celé profese v jedné větě: trenér nepřidal instrukci, odebral překážku. Kouč nedává rady nikoli z pokory, ale z praktického důvodu — instrukce zvenčí posiluje Já 1, tedy tu část, která do hry mluví. Čím víc rad člověk dostane, tím víc jich bude potřebovat.

Na Gallweyho myšlenky navazoval John Whitmore, který je přenesl z kurtu do firem a spolu s nimi rozšířil i strukturu, kterou dnes koučové znají po celém světě jako GROW model. Otázky v ní nejsou zdvořilý způsob, jak někomu podsunout řešení. Jsou nástrojem, jak obsadit pozornost popisem místo hodnocením.

Praktický převod do běžného dne je nudně jednoduchý a funguje. Před výkonem, který Vám nejde, přestaňte si opakovat, jak to má vypadat, a vyberte si jednu věc, kterou budete jen pozorovat: dech člověka proti Vám, vlastní tempo řeči, konkrétní bod v prostoru. Není to soustředění na sílu. Je to zaměstnání pro Já 1, aby nemluvilo do práce.

Ve výcviku Coaching Mastery™ je tohle jeden z prvních obratů, kterými si student projde na vlastní kůži. Většina lidí přichází s představou, že kouč musí něco přidat — vědomosti, návod, motivaci. Chvíli trvá, než zjistí, že řemeslo je z velké části v ubírání: v tichu, v otázce bez rady a v tom, že si kouč vydrží nechat práci na klientovi.

Zdroj: W. Timothy Gallwey: The Inner Game of Tennis — kniha, ve které autor popsal vnitřní hru, interferenci a rozdělení na Já 1 a Já 2.

Časté otázky

Co znamená rovnice výkon = potenciál minus interference?

Že výsledek není dán jen tím, co člověk umí. Od jeho možností se odečítá všechno, co mu v hlavě běží při provedení — strach z chyby, hodnocení, přehnaná kontrola. Snížit tenhle odpočet bývá rychlejší než zvyšovat potenciál.

Kdo jsou Já 1 a Já 2?

Gallweyho pojmenování dvou částí hráče. Já 1 je ten, kdo mluví, hodnotí a instruuje. Já 2 je ten, kdo jedná — tělo a naučená dovednost. Potíže vznikají, když se Já 1 snaží Já 2 řídit ručně.

Platí Inner Game i mimo sport?

Ano, a používá se tak nejčastěji. Tréma před poradou a tréma před startem se od sebe liší méně, než by člověk čekal — interference je v obou případech totéž a pracuje se s ní stejně.

Chcete koučovat do hloubky, ne po povrchu?

Tohle a mnohem víc trénujeme naživo v ročním výběrovém výcviku Coaching Mastery™ — 12 dní tváří v tvář a drill s mentory, dokud to nesedne.

Poznat výcvik Coaching Mastery™ Nevíte, jestli je koučování pro vás? Otestujte si předpoklady zdarma.

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.