Koučovací nástroje a metody
Nenávodné otázky
Nenávodná otázka je taková, která klientovi nepodsouvá odpověď ani hodnocení — ptá se, aniž by napovídala, kam má dojít. Návodná otázka je rada v přestrojení: „Nezkusila jste si s ním o tom promluvit?" není otázka, ale doporučení s otazníkem na konci. Otázka přitom může být otevřená a přesto návodná.
Fakta v kostce
- Osa není otevřená vs. uzavřená, ale jestli otázka nese odpověď už v sobě.
- Otázka může být otevřená a přitom návodná: „Jak si s ním o tom promluvíte?“
- Návodná otázka je rada s otazníkem na konci. Klient na ni odpovídá koučovi, ne sobě.
Třetí osa, kterou dvě předchozí nepokryjí
Slovník už má o ptaní dvě hesla a obě míří jinam. Otevřené otázky řeší tvar: dá se na to odpovědět ano, nebo ne? Silné otázky řeší dopad: přišla otázka ve chvíli, kdy s klientem něco udělá?
Nenávodnost je třetí, nezávislá osa: nese ta otázka odpověď už v sobě? A protože je nezávislá, dá se porušit i u dokonale otevřené otázky. „Jak si s ním o tom promluvíte?“ je otevřená, začíná na jak a klient na ni nemůže říct ano. Přesto už rozhodla dvě věci za něj: že se mluvit bude a že s ním. Klientce, která zvažuje, že odejde beze slova, tím kouč sebral polovinu možností. A ona to nejspíš nepozná — jen bude odpovídat na cizí zadání.
Návodnost se schová i do jediného slova. „Není to trochu málo?“ „Nezkusíte to ještě jednou?“ „Takže se v podstatě bojíte?“ Formálně otázky, obsahově hodnocení, doporučení a nálepka. Klient je zdvořilý, tak přikývne, a rozhovor se od té chvíle točí kolem koučovy hypotézy. Proč se v koučování vede nedirektivně a co to v praxi znamená, rozebírá heslo direktivní vs. nedirektivní vedení.
Tytéž otázky návodně a nenávodně
Nejrychleji se to pochopí na párech. Vlevo věta, kterou v rozhovorech slyšíme běžně; vpravo tatáž zvědavost bez podsunuté odpovědi.
- „Nezkusila jste si s ním o tom promluvit?“ → „Co jste s tím zkusila udělat?“
- „Nemyslíte, že už je čas skončit?“ → „Co by se muselo stát, abyste věděla, že je čas?“
- „Není za tím spíš strach?“ → „Co Vás v tom drží?“
- „Nebylo by lepší si to nejdřív spočítat?“ → „Co potřebujete vědět, než se rozhodnete?“
- „Takže Vám na té práci vlastně nezáleží?“ → „Čemu na té práci záleží Vám?“
Podívejte se, co se v pravém sloupci stalo. Zmizel zápor na začátku, protože otázka začínající slovem „ne“ skoro vždycky nabízí hotový názor k odsouhlasení. Zmizely nálepky — strach, lhostejnost, málo. A zmizelo řešení: vlevo ho kouč dodal, vpravo pro něj nechal prázdné místo.
Zůstala jedna věc, která se obejít nedá. Nenávodná otázka musí vycházet z toho, co klient řekl, ne z toho, co si kouč domyslel. Bez pořádného aktivního naslouchání to tedy nejde: kdo neslyší přesná klientova slova, nemá z čeho otázku postavit, a tak sáhne po vlastní zkušenosti.
Proč kouči podsouvají a jak se to odnaučit
Skoro nikdy z lenosti. Tři důvody se opakují.
Prvním je chuť pomoct. Kouč vidí řešení dřív než klient a je nepříjemné mlčet, když by to šlo zkrátit. Druhým je vlastní zkušenost: kdo si sám prošel rozvodem nebo výpovědí, má hotovou mapu — a mapa se pod rukama mění na návod. Třetím je spěch. Když ze sezení zbývá deset minut a nikde žádný krok, sklouzne návodná otázka nejsnáz.
Odnaučuje se to zpětně a nahlas. Ve výcviku Coaching Mastery™ se rozhovory vedou naživo a po nich se rozebírají konkrétní otázky: co v téhle otázce už bylo rozhodnuté a jak by zněla, kdyby to rozhodnuté nebylo. Po pár desítkách kol se návodnost začne slyšet dřív, než ji člověk vysloví. Sada formulací, na které se dá v začátku spolehnout, je v hesle koučovací otázky.
Poslední poznámka, aby to nevyznělo jako zákaz mít názor. Kouč svůj pohled nabídnout může — jen ho nemá vydávat za otázku. Poctivé je oddělit role: „Mám k tomu nápad, chcete ho slyšet?“ Klient pak ví, že přichází pohled kouče, a může ho odmítnout. Návodná otázka mu tuhle možnost potichu bere.
Časté otázky
Jak poznám, že je moje otázka návodná?
Zkuste si na ni sám odpovědět. Pokud Vás napadne jen jedna rozumná odpověď, otázka ji nesla v sobě. Druhé vodítko je zápor na začátku: „Nemyslíte, že…" a „Nezkusila jste…" jsou téměř vždy doporučení s otazníkem.
Čím se nenávodná otázka liší od otevřené?
Otevřenost je o tvaru — nejde na ni odpovědět ano nebo ne. Nenávodnost je o obsahu — otázka nenese odpověď v sobě. „Jak si s ním o tom promluvíte?" je otevřená a přitom návodná, protože už rozhodla, že se mluvit bude.
Smí kouč vůbec něco navrhnout?
Ano, pokud to nepředstírá jako otázku. Poctivé je nabídku pojmenovat: „Mám k tomu nápad, chcete ho slyšet?" Klient tak ví, že slyší pohled kouče, a může ho odmítnout. Návodná otázka mu tuhle volbu bere.
Chcete koučovat do hloubky, ne po povrchu?
Tohle a mnohem víc trénujeme naživo v ročním výběrovém výcviku Coaching Mastery™ — 12 dní tváří v tvář a drill s mentory, dokud to nesedne.
Poznat výcvik Coaching Mastery™ Nevíte, jestli je koučování pro vás? Otestujte si předpoklady zdarma.
Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.