Kognitivní zkreslení

Kde se kognitivní zkreslení projevují v praxi

Manažerka odprezentuje projekt dvanácti lidem. Jedenáct kýve, jeden se zamračí. Večer doma má jasno: byl to průšvih a šéf si o ní teď musí myslet své. Nic z toho se přitom nestalo. Stalo se jen to, že mysl vybrala z celého sálu jediný zamračený obličej, dosadila si za něj myšlenky cizího člověka a z jednoho odpoledne vynesla rozsudek.

Přesně takhle zkreslení pracují — tiše a přesvědčivě. Netváří se jako názor, ale jako fakt. A protože mají v hlavě náskok několika desetiletí, člověk je nezpochybní. Zpochybní sám sebe.

Není to přitom vada konkrétního člověka. Mozek si zkratkami šetří kapacitu — kdyby měl každou situaci vyhodnocovat od nuly, nedostal by se za dopoledne z kuchyně. Potíž je v tom, že tytéž zkratky, které skvěle slouží na křižovatce, jsou pohroma u sebehodnocení: rozhodují rychle, tiše a bez možnosti odvolání.

Osm zkreslení, která uslyšíte nejčastěji

• Černobílé myšlení: buď to bude perfektní, nebo je to k ničemu.
• Katastrofizace: z jedné strohé věty v e-mailu vyroste do večera scénář výpovědi.
• Čtení myšlenek: „vím, co si o mně myslí“ — bez jediného důkazu.
• Přehnané zobecňování: z jedné zkušenosti se stane pravidlo („mně to prostě nevychází“).
• Filtrování: devět pochval propadne sítem, jedna výtka v něm uvízne.
• Personalizace: kolega je nemluvný, takže jsem něco provedl.
• Emoční usuzování: cítím se neschopně, tedy neschopný jsem.
• Tyranie „měl bych“: žebříček povinností, pod kterým se nedá dýchat.

Většina lidí má oblíbené dvě tři, které se vracejí v různých kulisách — v práci, ve vztahu i ve vztahu k sobě. Právě jejich opakování z nich časem udělá limitující přesvědčení, tedy pravidlo, které už člověk nezkoumá.

Co s kognitivními zkresleními dělá kouč

Nehádá se s nimi. Vysvětlování typu „vždyť to tak není“ má nulovou úspěšnost, protože zkreslení nevzniklo z argumentu a argumentem se nerozpustí. Kouč místo toho pomáhá zkreslení nejdřív pojmenovat — a to samo o sobě mění hodně, protože mezi „jsem neschopná“ a „mám na sobě zase to filtrování“ je propast.

Pak přijde práce s důkazy a s významem: co přesně se stalo, co si k tomu člověk dosadil, jak by se totéž dalo číst jinak. Tomu se říká přerámování. A tam, kde za zkreslením stojí ostrý vnitřní kritik nebo stará bolestivá zkušenost, se jde hlouběji — k emoci, která to celé drží. Vyzkoušet si to můžete u certifikovaných koučů, první sezení bývá zdarma.

Zdroj: Pojem pochází z kognitivní terapie amerického psychiatra Aarona T. Becka: Cognitive Therapy and the Emotional Disorders (1976).

Časté otázky

Jsou kognitivní zkreslení něco jako duševní porucha?

Ne. Jsou to běžné zkratky myšlení, které dělá každý — mozek jimi šetří kapacitu. Potíž nastává až tehdy, když se z nich stane hlavní způsob, jak člověk vidí sebe a svět.

Jak poznám kognitivní zkreslení u sebe?

Zapisujte si věty, které vám proběhnou hlavou v nepříjemné situaci. Hledejte v nich absolutní slova („nikdy", „vždycky", „všichni") a tvrzení o tom, co si myslí druzí. Skoro každé takové tvrzení je domněnka, ne fakt.

Jaký je rozdíl mezi kognitivním zkreslením a limitujícím přesvědčením?

Zkreslení je jednorázová chyba v myšlení o konkrétní situaci. Když se opakuje roky, usadí se jako přesvědčení — obecné pravidlo o sobě nebo o světě, které už člověk bere jako danost.

Hledáte kouče pro sebe?

Vyberte si z certifikovaných transformačních koučů — absolventů výcviku Coaching Mastery™. Osobně v Praze a Brně, nebo online. První sezení zdarma.

Vybrat si kouče

Garant slovníku: Radek Karban — Master Coach Trainer a NLP Trainer, 16 let koučovací praxe.