Jak budovat dlouhodobě udržitelné vztahy
Ať se hádáte doma nad neumytým nádobím o své povinnosti, nebo v práci s kolegyněmi o své pravomoci, ať se přete se sousedem o hranice pozemku, nebo musíte do školy za učitelkou svého dítěte žádat spravedlnost tak, jak ji vidíte vy, pokaždé je to stejné.
Místo komunikace se rozjíždí souboj a uprostřed snahy o domluvu se ocitáte na bitevním poli a toužíte neprohrát. Tak nějak k vyjednávání, řešení konfliktů, ale i prostému vyřčení svých přání a potřeb, jimiž se vymezíme vůči nejbližší rodině, přistupuje každý z nás. A dokazuje to jediné: neumíme vykomunikovat to, co chceme, po čem toužíme, co potřebujeme a kupodivu ani to, na co máme plné právo. Neumíme si vymezit své hranice, ani se samozřejmostí říkat NE.
Základ toho, proč mnozí lidé neumějí vykomunikovat své potřeby, je v rodinách. V lidech, kteří tuto dovednost nemají, není ukotvená vzorově. Navíc místo toho získali nesprávné návyky jako je zamlčování, zametání pod koberec. A když už viděli komunikaci potřeb, pak často agresivním způsobem. A to se také naučili a postupně převedli do svého života.
Tedy ruku v ruce se ztrátou schopnosti komunikovat svoje potřeby nakonec přestáváme vůbec být schopni mít potřeby a má to velké dopady na sebevědomí a sebehodnotu. Takoví lidé cítí “nic nejsem, nic neznamenám, nikdo se o mě nezajímá”. Jsou přesvědčeni: “Nesmím si nic přát, protože stejně vše bude zamítnuto nebo odejdu s pocitem, že obtěžuju.” A to má hluboký dopad na vlastní sebenáhled, sebepřijetí i sebeuvědomění. Vzdají se de facto sami sebe.
Umět v každé situaci otevřít dialog je důležitá schopnost
Nemůžu přijít domů, něco zahulákat, pak něco procedit mezi zuby u vaření, třísknout dveřmi a odejít s tím, že doufám, že se to nějak vyřeší. Důležité je zde otevřenou komunikací zvládnout to, že si já a můj komunikační partner najdeme svůj nerušený čas, kdy si spolu popovídáme o tom, o čem já s ním potřebuju mluvit, kdy on vyjádří, co k tomu má sám. A když se vám to povede, nemusí to dopadnout dohodou, ale alespoň si třeba porozumíte. Pochopíte úhel pohledu toho druhého, sebe samého. Pochopíte jeho potřeby, jeho očekávání a my sami můžeme svá očekávání, svoje potřeby propojit v rámci dialogu s jeho světem, s jeho představou o tom, jak by to mělo být.
Tohle všechno je vysoká komunikační dovednost, kterou když zvládnete i u náročných rozchodů, pracovněprávních sporů, s dětmi v pubertě nebo s rodiči či sousedem v konfliktu, a když dokážete komunikačně navodit ten dialog a nebát se toho, máte tak z 90% vyhráno.
Komunikací a otevřeností se dá hodně zachránit
Souvisí to s naší osobností, naším sebepojetím. Všechno to souvisí s tím, že známe své hranice, umíme je vykomunikovat a držet hranice našemu vztahu: co já dovolím, aby se dělo, co ty dovolíš, aby se dělo a co si vzájemně dovolíme do toho vnést: nevěru, nekomunikaci?
Tyto tři typy hranic souvisejí s tím sebepojetím, protože já vím, co je pro mě v pořádku a co už ne. To samé by měl mít partner, vědět, co ještě přijímá a co už je mimo jeho limity. A my dva bychom měli chtít vykomunikovat shodu v tom, co my dva ještě ve vztahu akceptujeme a my dva pak máme zodpovědnost za to, že to opravíme, pokud se hranice překračují, nebo zodpovědnost jít od vztahu, protože porušujeme jeho hranice.
To je jeden z nejčastějších důvodů rozchodů, protože pokud tohle lidé nemají vyjasněné, začnou si dělat navzájem věci natolik přesahující hranice, že vztah už postrádá smysl.
Co můžeme udělat pro budování dlouhodobě udržitelných vztahů
- Na začátku je potřeba určité dozrání, aby člověk pochopil, že ve vztazích naráží a má asi nějaké konflikty a chtěl se tak posunout někam sám a vytvořit tak lepší verzi sebe sama.
- Každý by se měl naučit vyznat se v sám v sobě, ve svých emocích a umět pracovat s emocemi toho druhého, v tom je velký základ.
- Dále je potřeba změnit nějaké komunikační koncepty, vzorce a programy, které máme většinou z původních rodin, kde se něco naučíme, něco nakoukáme a potom to převádíme do našeho života a většinou metodou pokus omyl hodně narážíme.
- Také je fajn naučit se stížnost, kterou partner na vás má, přetočit na jeho potřebu. Protože když si někdo stěžuje, má silné emoce, tak má bolavou nevyřčenou potřebu, která není slyšena a on jen přidává na emocích, aby byl slyšen, viděn a ventiluje jí ven jako křik, vyčítání, obviňování, různé posměšky, ale pod tím dole je jeho opravdovost, kterou prožívá, ale ten druhý ji nevidí.
Profesionální pomoc
Kdo Vám pomůže zvýšit si sebevědomí, zbavit se strachu komunikovat své potřeby a nastavit hranice ve vztahu? – Profesionální transformační kouč
Cesta transformačním koučováním je pro vás efektivnější a rychlejší:
- zjistíme, co vás ve vztazích trápí a limituje a stanovíme si společné cíle,
- najdeme motivaci a odvahu projevit se, co skutečně chcete a potřebujete,
- zvýšíte si sebevědomí, budete si víc věřit.
Teď je to jen a jen na Vás, jaký další krok uděláte.
